PollyJean

Groteska beze slov, plná velkých českých hereckých jmen (s malou německou výpomocí), která přes to všechno tak nějak nefunguje, jak by mohla. Některé scény jsou kouzelné, některé očekávatelné a některé jenom nudné. Mimochodem taky velmi nenápadná první „role“ Terezy Brodské.

Z originálního názvu jsem se mylně domnívala, že by se mohlo jednat o životopisný film a že se dozvím něco o malířském díle hlavní postavy a o zajímavých osobnostech, které ji obklopovaly, ale nestalo se tak. Měl mě v tom varovat už ten nesmyslný český překlad. Celý film se soustředí výhradně na malířčin milostný život, což na druhou stranu není málo, protože vztahy mezi postavami jsou tu místy pěkně složité a komplikované, tak jako vztahy někdy umějí být. Emma Thompson hraje dobře, ale pořád je příliš ženská na postavu s poněkud nevyhraněnou identitou. Film navzdory názvu ovládá postava Lyttona Stracheyho (jehož jméno "oficiální text distributora" podivně komolí), velmi působivě podaného v celé jeho okouzlující a zároveň občas i nesnesitelné nepraktičnosti intelektuálského podivína. Což je vlastně v pořádku, protože i ve skutečnosti jeho osoba se stejnou jistotou ovládla život Dory Carrington.

Výborně zahrané (trio Abrhám, Somr, Tříska). Závěrečný zvrat je sice trochu nevěrohodný, ale v rámci myšlenky, že válka je neodčinitelné a zbytečné zlo atd, svůj smysl má.

Nenápadný půvab ironie a skrytá radost z vyprávění. Příběh, který je postupně zahušťován absurdními scénkami, odehrávajícími se s naprostou samozřejmostí, a od vyprávění snů se noří do probouzení ze snů a samozřejmého prolínání snů a "reálného" dění. Biskup zahradník, který odpouští, ovšem ne všechno. Teroristka usilující o život velvyslanci smyšlené země. Vojákův sen o mrtvých za nepravidelného znění zvonů. Neustálé narušování konzumace pod nejrozmanitějšími záminkami. Jsou stále na cestě, ale kam vlastně?

Nějak mi není jasné, jak tohle někdo může nazvat komedií. Zahrabat se tak hluboko do sebe a mimo sebe, postavit kolem sebe pevnou a neproniknutelnou hráz z vlastních fóbií a rituálů, dokázat na lidi už jen křičet, cestovat a nevnímat Cestu, ležet na pláži a neslyšet Moře. Dost dokonalá studie jednoho charakteru. Hodně krutý film.

I po letech se na to dá dívat. Zamrzí místy jen ta povrchnost, zahlazující vtipkováním sporné a bolavé chvíle, dost typická pro spoustu českých filmů.

Film mne zajímal výhradně kvůli tematice snu, i když jsem tušila, že moje představy se budou s filmem silně rozcházet a tak se také stalo. Herci jsou vybráni vkusně, děj má hlavu a patu, formální stránka je pěkně propracovaná, ale tohle že se má odehrávat ve snech? Svět snů je zde tak pečlivě seskládaný a vzorně narýsovaný, že pozorný divák nemohl být ani chviličku na pochybách, v kterém „levelu“ se vlastně s hrdiny zrovna nachází, všechno do sebe efektně zapadalo, právě tak, jak to nikdy ve snu nefunguje (naštěstí). Jestliže někdo potřebuje sny pojmout jako počítačovou hru plnou stříleček a akčních honiček, pak ho můžu jen politovat a jít si raději pustit třeba Dvanáct opic nebo cokoliv jiného od autorů, kteří vědí, že existují slova jako fantasie nebo imaginace a kteří umí snít. Mimochodem jeden detail: hlavní ženská postava se jmenuje Mal (= francouzsky zlý, špatný).

spíš 3,5... protože přes všechny ty vyhrávky a vychutnávky je to přece jen příliš dlouhé a místy i příliš zdlouhavé…ale konec je opravdu vydařený.

dosti dětinné a trošku primitivní. Proč by měl mít bůh problém s mouchou? A proč – když už by ho měl – by ho měl řešit zrovna takhle nešikovně po lidsku?

Typicky francouzský film – s lehkostí a neokázalostí o věcech a vztazích ne úplně jednoduchých. Už dlouho mi sledování filmu tak rychle neuteklo. Každopádně za Charlotte a její Gabrielu, za Radiohead (a taky Velvet Underground!), za některé neobyčejně dobře odpozorované scény (hovory mezi trojicí kamarádů, setkání v restauraci, scéna na terase před novým domem) nebo praštěné rituály (Vincentovy přepadovky v koupelně nebo polévání vodou – získávají při opakování v různých souvislostech svůj hlubší význam) no a taky za scény s Johnnym D., ale v mém případě za tu první, v prodejně s hudbou, trefně podbarvenou Creep od Radiohead.