Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenzie (446)

plagát

Arthur zachráni Vianoce (2011) 

Kdybych měla něco na téhle víceméně obyčejné vánoční pohádce vyzdvihnout, rozhodně by to byl senilní děda. Ten chlápek mě opravdu hodně bavil. Příběh stál sice za tu hnusnou bačkoru, co nosil Arthur a vůbec ničím nepřekvapil, ale v rámci vánoční nálady a sentimentu ho nemůžu úplně odsoudit, ale jen dál radostně ujídat cukroví a culit se na vše okolo.

plagát

RocknRolla (2008) 

Aneb jaká zábava může být s jedním obrazem. Dokonale vykreslené postavy a jedna zábavnější než druhá. Hlášky, které mi vydají minimálně do dalších vánoc a skvělá nálada, která vydrží snad podobně dlouho. Tohle je Guy, kterýho miluju.

plagát

Big Lebowski (1998) 

Dude je frajer. On a jeho bílej medvěd, bowling a hlavně jeho tepich. Coeni jsou v tomhle fakt mistři.

plagát

Mäsiari (2003) 

Takový Sweeney Todd ve vtipnějším prostředí, bez Johnnyho a břitev, s jedním psychicky narušeným, co má moc rád zvířátka, jedním psychicky narušeným, upoceným, co má moc rád úspěch a jedním psychicky narušeným, co moc rád vraždí zvířátka a vystavuje si jejich kostry. Co z toho spojení může vzniknout? Pár vtipných momentů a hodina a půl celkem velké nudy.

plagát

Čokoláda (2000) 

Tenhle film má v sobě neobyčejné kouzlo. Něco hrozně zvláštního vás k němu po prvních pár minutách připoutá. Možná je to hudba, možná je to nějaká skrytá touha po čokoládě nebo možná jen chcete vědět, jak bude všechno to cukroví na ty lidi z vesničky působit. Skvěle vykreslené postavy, jejichž osud chcete poznat až do úplného konce. A být tu Johnny z čokolády, tak ho sním do posledního kousku.

plagát

Hobit: Neočakávaná cesta (2012) 

Byla to pohádka. Já vím, že původně to pohádka je, ale stejně jsem to čekala pohádkové trochu míň. Děj víceméně popsatelný asi tak třemi větami, trpaslíci, jejichž jména zapomenete jakmile se jejich plnovous vytratí ze záběru. K tomu pár scén, které jako by byly vystřižené z Pána prstenů, jen pod ně byla hozena o pár tónů jiná melodie a chlapíci, kteří se původní partě nemůžou rovnat.... Tolik kritiky a tak vysoké hodnocení? Protože i přes tohle všechno je to uchvacující film. Je to pořád ten úžasný svět, do kterého jsem před deseti lety utíkala a nechtěla pryč. Nádherná příroda, hudba znovu úspěšně nahánějící husí kůži na zádech a scény, které dávají nostalgicky vzpomenout na ty nádherné chvíle, které jsem ve společnosti Jacksona a Shorea kdysi zažívala.... Nepřekoná Pána prstenů, ale to od něj snad nikdo nemohl čekat.

plagát

Pomáhať a chrániť (2011) 

Trocha z Jednotky příliš rychlého nasazení, náznak Brugg. K tomu hodně chlastu a pár Irů a je tu komedie, která je chvílema tak absurdní, až z toho jen kroutíte hlavou. A stejně jako při tom chlastu, tak i tady po chvílích plných smíchu a super zábavy začnete po čase střízlivět a nastupuje kocovina a pocit, že už to probůh nechcete zažít znovu.

plagát

Atlas mrakov (2012) 

Bylo to.... jiné. Jiné, než cokoliv, co jsem kdy viděla. Obdivuju, jak se s tou, dle všech nezfilmovatelnou, předlohou tvůrci poprali, ale teď, po prvním shlédnutí, mi tam prostě něco chybělo. Je neuvěřitelné, jaký má ten film obrovský záběr. Dokázali spojit historické drama, romantické drama, krimi, komedii a sci-fi takovým způsobem, že k sobě vše pasuje a žádná část nepůsobí rušivě. Nenechají vás ani minutu vydechnout a napětí trvá od prvních minut až do těch posledních. No, napětí, spíš taková ta touha tomu všemu porozumět. Chvílemi jsem si jen říkala "zrychlete to, už to chci konečně celé chápat". A když to rozuzlení konečně přišlo, tak jsem byla docela zklamaná. Přeci jen jsem doufala v nějaké větší překvapení a epičtější vygradování. Ale rozhodně to byl neobyčejný zážitek podbarvený neobyčejnou hudbou o kterém by se dalo hodiny diskutovat.... Teď po mnoha dalších projekcích musím říct, že tenhle film mě neskutečně uhranul a tu hlavní melodii už nikdy nedostanu z mysli. Po každém dalším shlédnutí se mé nadšení zvyšuje.

plagát

Nepriateľ pred bránami (2001) 

Pro mě jsou válečné filmy hrozný psycho. Kam se na ně hrabou všechny horory. Tohle mě dokáže psychicky položit naprosto spolehlivě. Vyhrocené od prvních vteřin, se skvělým obsazením, kde se nemůžete rozhodnout, komu z těch dvou fandit, protože oba vlastně bojují za to, čemu věří, za to, o čem si myslí, že je správné. Zbraně v rukou svých velitelů. Spousta scén nahání husí kůži, spousta scén vhání slzy do očí... Jen jediná věc, takovýhle konec si to prostě nezasloužilo.

plagát

Slepačí úlet (2000) 

Pecka. Povedené narážky na sebe samy, povedený příběh, povedený... vlastně všechno. Pohodová pohádka.