septic

slušný podprůměr mimozemského sci-fi. Člověk rozhodně nemůže upřít ambice, které to má. Celý nápad je dobrý, závěr není špatný, efekty by mi stačily taky, ale základní kámen úrazu je bohužel v obsazení a atmosféře. Herce už jsem viděl tisíckrát horší, ale není to natočené tak, aby jedna místnost a šest lidí vytvářelo prostředí, ze kterého přejíždí mráz po zádech. Hodnocení mírně úmyslně nadhazuju kvůli mamrdům, kteří jsou objektivní jak turecké zprávy

o ničem a vlastně o všem. Neselektivní festival absence mravu a hranice nevkusu pro běžné publikum. Některé scény jsou absurdně dokonalé a některé dokonale absurdní. Všechno to spolu krásně hraje. Čas začít sledovat německou scénu a shlédnout Bojovnici od Wnendta

zajímalo by mě proč Susan George a další půlka osazenstva mluví jak totální mamrdi. I kamarádi z Turecka po roku studia angličtiny zněli lépe. Jestli mi chce někdo nakecat, že se takhle mluvilo na jihu ameriky ve 40tých letech, tak mi asi uhnije pytel. Na druhou stranu James Mason byl do posledního chlupu otrokář až na dřeň. Totální syrový rasismus sršící na všechny strany je tak odpudivý, že i já se po dodívání cítím jako král slušňáků. Blaxploatation filmek, který vedle rolí Franca Nera posloužil nemálo jako inspirace Tarantinova Djanga. Pro spoustu lidí jistě dnes už nesledovatelný dvouhodinový snímek, ale mě téma amerického otrokářství nepřestane nikdy takovým mrazivým způsobem fascinovat

brilantní. V krátké době třetí zajímavý počin německé kinematografie. Snad se je na co těšit i dále

mám rád rébusy. Svižné tempo. Neotravné postavy. Kombinace Cube, Saw a takový Final destination závěr. Proč ne. Na jeho další dva filmy se spíš nepodívám, ale tyhle filmy, ať se točí. Nikdy to nebude sršet přehnanou originalitou, ale jsem rád, když mě film zapojí přemýšlením

spletenec a scenaristická kopie několika starších dílů The outer limits. Úroveň dialogů stejná jako před desitiletími ve výše zmiňovaném seriálu jen přibylo hi-tech mávání rukama. Spousta nesmyslů, pár solidních nápadů. Nic moc

soccer a allah rozesmáli. Jinak je to, na co jsme se dívali jako děti

skvělý Chris Plummer, kterého mám v hlavě zafixovaného ze sedmdesátých let jako elegantního 'zloděje' růžového drahokamu a Martin Landau, který se nadosmrti vryl do hlavy jako Bella Lugosi v Ed Woodovi. Ústřední dvojce je solidní, příběh vtáhne. Ten konec byl sice čitelný, ale nějak jsem se nechal unášet filmem, že jsem si to ani nespojil a o to jsem byl překvapenější. Jsem velmi potěšen

ty lekačky si všichni mohou strčit do prdele, ale hluboký neklid, který jsem u sledování pociťoval je hvězdný! Celý film je sice skrz na skrz úplně průhledný, ale na klidu mi to nepřidalo. Závěrečné titulky s Tchaikovskeho Berceuse na theremin a piano mi způsobilo dlouhodobé mrazení na šíji. Solidní kus

zaujalo tématem, udrželo v pozornosti a nesplnilo očekávání. Ale za vlnovou délku jako vesmírný univerzální jazyk si to zaslouží třetí hvězdu