ad

Co se nám to proboha pan autor snaží namluvit?!!! Titulní "drsňák" je odporný nebezpečný sociopat, kterého jsem bezděky musel nenávidět už od jeho prvního zjevení se v první vteřině filmu.. Navíc je z každého políčka filmu cítit křečovitá snahy honby za efektem, která měla pravděpodobně změnit "nic" na "umění"... Celý film mě ale nechal citově více než chladným, a nebyla chvíle, kdy bych nepřemýšlel nad vykalkulovaností viděného...

Na poprvé celkem nuda (spíš 2*), protože jsem neměl snad žádné vodítko, jak se v příběhu orientovat, nepoznával jsem, kdy která postava lže, kdy mluví pravdu apod. Napodruhé, když jsem věděl, jak se věci mají, to bylo už jiné kafe!!! teď je to opravdu výborný film, s dokoknalou atmosférou a perfektními herci, mezi kterými vyčnívá snad jen naprosto perfektní Helen Mirren...a především dokonale režírujícím Altmanem !!!

Místy zajímavé, ale kouzlo Jehňátek je ta tam a místo pokračování sledujeme jakoby úplně nový, hloupý, explicitně pojatý thriller, ve kterém po nás autoři chtějí,abychom simpatizovali s kanibalem... Problém je ve špatném výběru... Scott je skvělý režisér, ale všechny jeho vizuální kouzla se k Lectrovi prostě nehodí...o co lépe fungoval Demmeho "klasický" přístup k látce, že?

Ujetý, nemocný, sadistický, úchylný a perverzní... Takový je film Ichi the Killer. Naštěstí se ale jedná o komiks (a to v nejdrsnějším slova smyslu, kam se na Ichiho hrabe třeba Sin City), který si je své nadsázky velmi dobře vědom - krev stříká snad ještě více než v Kill Bill(ovi), a v poslední části filmu je už násilí či smrt nějaké té ženy a dítěte spíše černohumornou složkou... Jak Kakihara, tak Ichi jsou ujetí magoři a šílenci, tedy není celý film komu držet palce a vlastně jako by ani o kom vyprávět, důsledkem čehož je nám konec filmu stejně tak nějak jedno.. Takashi Miike toto nejspíš věděl a tak udělal hrdinou snímku sám sebe, respektive "svou" vizuální stránku filmu...Zdá se vám to pokrytecké, či alibistické? Ono to tak nejspíš i bude...

Hlavně už prosím žádné další pokračování!!!

Velmi vtipný, i když v podstatě děsivý (minimálně pro mě) seriál, který je velmi netradiční a úplně se mi příčí použít slovo seriál... osvěžující, originální, a místy i dost depresivní...

Dvě za Connollyho a Allena... jinak se to táhlo jak lovosice... je to asi málo, ale nemůžu si pomoct

Magnolia light, sice tenokrát trochu slabší, ale jinak velmi příjemné překvapení a nenápadná perla

Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, protože nemám rád muzikály a nemám rád filmy, kde zazní slovo láska víc jak čtyřicetkrát...to obojí v Moulin Rouge je a taky mi to tam vadilo, musím ale rouhačsky přiznat, že scéna ve které zní píseň Roxane jako tango mi vyvolala slušnou husí kůži (což je ale práce Toma Waitse)... bohužel všechny dobré nápady zapadly mezi ty špatné, či až okatě kýčovité, že nakonec přišli vniveč... Rád bych dal víc, když vidím to všeobecné nadšení, ale já se nudil a už to nechci nikdy vidět...

Pro mě osobně nejlepší Lynchova práce...