Misterioso

Zase jednou se někdo "pustil" do Kinga, ovšem tentokráte není výsledek vůbec špatný. Pečlivě budovanou atmosféru ze které chvílemi běhá mráz po zádech, a nutí vás neustále přemýšlet, co že to za chvíli Carrie ještě čeká, umocňuje především dobrá hudba, výkon Sissy Spacek a také výkon poměrně neznámé Piper Laurie, která si střihla její matku, náboženskou fanatičku, ze které jde snad ještě větší strach než z naštvané Carrie. Některé scény sice přebývají, čímž má divák chvílemi pocit nudy a úplný závěr "s rukou" je už úplně zbytečný, ale i tak jde o ojediněle skvělý hororový zážitek, jakých už v dnešní době moc nemáme šanci zažít.

Kalifornie je chvílemi docela dost atmosferická road movie, která sice má své mušky, ale především herecké výkony Brada Pitta (jeden z jeho nej) a Juliette Lewis ji činí zapamatováníhodnou. Pittovo jižanský buran s nevybíravými způsoby a Juliettino naivní pomalejší děvče tvoří dohromady zkrátka vyvedenou dvojici. Některé části filmu jsou patřičně vygradované, některé pro změnu rozvleklé, ale dohromady je dojem z filmu rozhodně nadprůměrný. A nic na tom nezmění ani rušivý "vypravěč" David Duchovny, který nám v podstatě hned vyzradí, že "dobro" zase jednou porazí "zlo". Přičemž já mám tu smůlu, že odjakživa fandím především záporákům, zvláště těm charismatickým ;).

Nakonec jsem čuměl jako blázen! Celou dobu jsem se snažil za každou cenu přijít na to, kdo že to za tou vraždou vlastně stojí, sledoval jsem všemožná vodítka, skoro jsem s tímhle Belgičanem domýšlivě soupeřil, ale dopadlo to tak, že jsem akorát oněměl jako tupec. Hercule Poirot pro mě do téhle doby bylo pouze jméno jakéhosi detektiva Agathy Christie, a tím to pro mne haslo. Ovšem Hercule mě v podání Alberta Finneyho nadchnul. A nejen on, protože herecké obsazení v podstatě skýtalo hvězdu vedle hvězdy (to byl pravý důvod, proč jsem se rozhodl tenhle film vidět), a ty samozřejmě nezklamaly. A byť je hvězdou číslo jedna v tomhle případě především Agatha Christie, myslím, že i film si zaslouží ocenění nejvyšší.

Napoprvé byl můj dojem pětihvězdičkový (i když mám o svém vkusu z oné doby jisté pochybnosti), při dalším zhlédnutí už byl spíše tříhvězdičkový. Zaujme to, napoprvé asi i šokuje, ale mluvit při dalších zhlédnutích o nějakém zážitku? Atmoséfra je velice nepatrná, v nějakém nechutném krve (a bůhví ještě čeho) prolévání se nevyžívám (a to se navíc ještě v dalších dílech maximalizuje) a děj se sám o sobě spíše táhne (když už znáte všechny zvraty). S jistým thrillerem z roku 1995, který tu mnozí jmenují, se tenhle film nedá ani zdaleka srovnávat. Za mě tedy ty 3*, ale vzhledem k tomu, že poprvé byl můj dojem silný, tak ponechávám hvězdičky čtyři.

Zkraje pro mě bylo docela dost složité, zvyknout si na Cate Blanchett v téhle poloze. Ne snad, že bych měl někdy pochybnosti o jejím hereckém umění, ale stejně mám pocit, že ji mám z většiny jejich rolí zafixovanou jako neuvěřitelně silnou, nezávislou ženu, která se sebou jen tak nenechá vytírat podlahu a ono bum! Chybující ženská, která neví, co přesně od života chce, nechá, aby jí neustále cloumaly emoce a plně se oddává jisté ženě, jejíž úmysly... nebudu spoilerovat. Ale nakonec jsem si samozřejmě zvyknul, protože Cate je zatraceně dobrá herečka, nutno uznati. A stejně tak Judi Dench, jejíž Barbara je hlavní "hvězdou" příběhu, který diváka snad po celou stopáž nenechá vydechnout. Zkrátka vrcholný herecký koncert v chvílemi mrazivém dramatu.

Já jsem na pohádky nikdy moc nebyl, tím spíš, že kvalitní fantasy aby divák pohledal, navíc tenhle film bývá považován jako jeden z těch Ridleyho slabších momentů, takže jsem si moc nesliboval, ale právě jméno režiséra, skladatele či look "stvůr", který jsem kdesi zahlédl, mě nalákaly, abych Legendě šanci dal. Nejsem tedy nijak zvlášť nadšen, ale určitě také nejsem zklamán. Především mě nejpříjemněji překvapila neuvěřitelně zvláštní (skoro se mi chce napsat nepopsatelná) atmosféra tohohle snímku, kterou opravdu nemám k čemu přirovnat, avšak skutečně mě vzala do víru tohohle světa s sebou. A za její vysokou úroveň se zajisté zasloužil právě pan skladatel (krásná hudba Jerry Goldsmithe) a stylizace tohohle snímku, která mě skoro i nadchla (ale tak co čekat od vizuálního mága Ridleyho, že? :)). A k tomu báječný, doslova ďábelský záporák Tim "Sweet Transvestite" Curry. Sem tam i nějaký zápor se dá najít (Tom Cruise se rozhodně teprve zaučoval a příběh není nikterak objevný), ale ve výsledku jsem, jak už jsem avizoval, spokojený.

Napoprvé jsem byl s pár výhradami v podstatě nadšen (5*), ovšem když už člověk zná pointu, tak už to napodruhé (a určitě i napotřetí...) není zkrátka "ono". Atmosféra sice diváka i při dalších zhlédnutích chytne, ale děj už neodsýpá tak rychle, jako odsýpá při prvním zhlédnutí, protože už jste to zkrátka jednou "prokoukli". Ale to je holt riziko "podnikání" při vytváření filmů se závěrečnou pointou. Jinak samozřejmě Mike, to je jednička, stejně tak Finch nebo Howard Shore, ale více než silné čtyři hvězdičky (i vzhledem k pár nelogičnostem) už dát nemůžu. EDIT: Po třetím zhlédnutí překvapivě vracím na 5 hvězdiček. Pořád je co objevovat.

Ne tak strašný film, jak se povídá, vcelku příjemná oddychovka, které bych i rád dal o hvězdičku navíc, protože má moje sympatie (hudba, Geena, pirátská tématika), ale měl bych pocit, že by to bylo unfair. Filmů "s piráty" bohužel moc není a ani rádoby nejlepší příspěvky v téhle kategorii mi moc neříkají (ano, myslím tím ty z Karibiku), avšak já stále sním, že se jednou dočkám pirátského filmu na úrovni (dost možná nejlepší "pirátský" film, co jsem měl zatím možnost vidět, je adaptace knihy R. L. Stevensona Ostrov pokladů s Charltonem Hestonem), bohužel Ostrov hrdlořezů jako "na úrovni" označit nelze. Příběh je vcelku zábavný až na pár nudnějších míst, děj je lehce pitomoučký, a ano, opravdu tu takřka všechno vybuchuje :). Geenu Davis mám poměrně dost rád, avšak tady je v podstatě pouze jaksi "roztomilá" figurka, určitě se nedá hovořit o nějaké pirátce vzbuzující respekt, takovou polohu jí neuvěříte ani na vteřinu (na druhou stranu jen málo hereček by utáhlo takový part). Hlavně mě ale mrzí, že jí tahle role (neúspěch filmu) v podstatě zničila kariéru. Za zmínku (naštěstí v pozitivním slova smyslu) pak ještě stojí výtečná dobrodružná hudba Johna Debneyho, která je podle mnohých jeho nejlepší dílo vůbec.

Skoro ani nemám slov. A bohužel to není oněmění z okouzlení výtečným filmem, ale oněmění z pekla, které jsem musel více než sto minut absolvovat. Že je to film s gay tématikou? No to je to poslední, co by mi na tomhle filmu vadilo. Ale ta neuvěřitelná přeslazenost! Připadal jsem si, jak když jsem během filmu prochroupal dvě balení kostkovýho cukru a ten ještě nemáčel ve sklenici medu. Já se klidně nechám rád dojmout, ale co je moc, to je opravdu příliš! Navíc to neuvěřitelné množství náhod (což na filmech opravdu hluboce nesnáším, nemůžu je pak totiž brát vůbec vážně), které prostupují dějem, no to snad ani scénárista nemohl myslet vážně! K tomu "herecké" výkony na úrovni nula a mám tu jeden z mála filmů, které bych skoro ohodnotil i pověstným odpadem. Povrchní hnůj, sorry guys, jinak bych to nenazval.

Barbra Streisand - nikdo mi nevymluví, že ona je prostě fenomén. Dlouhou dobu jsem ji v podstatě "znal" jen podle slavného jména, které kolem ní vytvářelo jakousi auru, pod kterou jsem toužil nahlédnout. Pak přišel film The Way We Were (Takoví jsme byli), kde jsem ji viděl poprvé. A po pár minutách filmu si říkám: ,,Proboha, ta je strašná!" Tento názor mě však s příbývající minutáží a následně po pár dnech od zhlédnutí filmu opouštěl a já byl zvědavý, jak na mě ta Barbra zapůsobí příště. Náhle se zjevila vidina oscarového filmu od Williama Wylera, byť muzikálu (které mám rád spíše jen ve výjimečných případech), který mi nabídne další možnost "setkat se" s Barbrou. A musím říct, nedivím se té spoustě lidí, která ji zde nemůže přijít na jméno, protože herectví "Streisandky" (všechny ty její grimasy, mimika, hlas) mi přijde tak strašně netypické, zvláštní, "své", jedinečné, že je asi opravdu těžké, přijít jí tzv. na chuť. Jak Fanny zpívá v jedné z písní "I´m the greatest star", tak nutno říci, že Barbřino herectví není od této „myšlenky“ daleko; je vidět, že Barbra se hodně snaží (a nebo to jde samo od sebe?) strhávat co největší pozornost sama na sebe, ale já jsem si nakonec na to, jak všechno na tom plátně takovým zvláštním způsobem "prožívá" nejenže zvykl, nakonec jsem si to i zamiloval! Písniček není moc (což jako nefanoušek muzikálů vítám), ale o to jsou pěknější (přiznávám, sem tam si dobrou půlku z nich rád pustím). K příběhu – popravdě řečeno, nebyl jsem daleko, aby mě začalo vytáčet, jak se Fanny a manželovi najednou všechno tak úžasně daří, a o to více na mě pak zapůsobil příběhový zvrat, který pro změnu ukazuje, že jak rychle se dostaneš nahoru, tak rychle zase sletíš dolů. Dojem z filmu pak ještě umocňuje vrcholné představení (pěvecké i herecké) Barbry v písni “My Man“. Suma sumárum - krásný film, kde je divákův dojem přímo závislý na tom, jak na něj (ne)zapůsobí herectví debutující (!) Barbry Streisand.