Misterioso

V Americe velice oblíbená westernová parodie, u nás však nepříliš známá, Ohnivá sedla, mě absolutně neoslovila. Myslím si, že westernů jsem viděl poměrně hodně na to, abych sem tam nějaký ten vtípek pochopil, ale měl jsem pocit, že tvůrci se ani nesnažili, aby tam bylo něco, čemu by se dalo smát. Mně ten film přišel jen zoufale trapný, nevtipný a hlavně děsně nezáživný. Takže mě místo hory smíchu čekala jenom jedna velká, nafouknutá nuda.

Formálně možná dokonalé, ale obsahově neskutečně mdlé. Možná je to záležitost pro fajnšmekry, dobrá, v tom případě fajnšmekr nejsem. Takhle jsem se dlouho u žádného filmu nenudil, několikrát jsem měl dokonce pocit, že ten film nezvládnu dokoukat. A je to dáno nepřehledným scénářem, nezajímavými (stejně se tvářícími) postavami a neskutečným chladem, který jediný na diváka sálá. Snad jen hudba mne zaujala.

Když bych hledal kandidáta na titul "Film, u kterého jsem se nejvíce nudil", žhavým kandidátem by byl Život pod vodou. Vím, že Wes Anderson má poměrně dost fanoušků (hlavně v USA), ale já mu nikdy nepřišel na chuť. A k tomu, abych mu na tu chuť přišel, jsem rozhodně nebyl nejblíže tímhle filmem (to už spíš Taková zvláštní rodinka). Nevím, co tím básník chtěl říct, spousta zdejších to možná pochopila lépe, někteří uživatelé mi dokonce připadají, jako kdyby viděli dílo od poloboha, ale já se jenom k mé smůle užíral nudou. A ani herci mě (kupodivu) nebrali...

Blbý film, který mohl být ještě o fous blbější. Takže 2*.

Do třetice všeho dobrého... Ehm ehm, zlého. Zaplať pánbůh, opouštím palubu Jigsawa po jeho třetím zvráceném dobrodružství. Stačilo mi to, abych věděl, že bez dalších čtyř pokračování se rád obejdu. Ta klesající tendence je neuvěřitelná. První díl mi svého času vyrazil dech (byť po druhém zhlédnutí zbývá už jen ne moc zajímavý film s nechutným vražděním), druhý díl slabší průměr, ale díl třetí je prostě trapnost s neuvěřitelně přetáhlou stopáží. A Jigsaw je trapák!

V Americe takřka kultovní dílko, zde na čsfd film s poměrně solidním hodnocením. Tak kde se stala chyba, že jsem nedostal film, který by mě alespoň trochu pobavil, ale čekala na mne jen dávka utrpení a nevěřícného kroucení hlavou? Trapný, buranský humor, který mě urážel (a to nejsem fanda bůhvíjak vytříbeného humoru), nesnesitelný projev Willa Ferrella, kterého jsem nikdy nemusel či podobně otravná Christina Applegate. Sešla se zde rádoby komediální smetánka a zajímavý námět, ale nic dobrého z toho nevzešlo. "You look like a blueberry" a podobné "hlášky" mluví za vše...

Pro někoho možná jenom obyčejná romance, ničím se neodlišující od podobných filmů, pro mě a pár dalších diváků takřka geniální film. Není jednoduché dostat se tomuhle filmu a pro někoho i Barbře Streisand pod kůži, sám vím, o čem mluvím. Když jsem totiž tenhle film poprvé viděl, byl jsem mírně zklamaný. Ale něco (docela dost) toho ve mně zůstalo a já si (i díky dalšímu zhlédnutí) nakonec uvědomil, o jakou perlu mezi podobnými filmy jde. Největší výhrou tohohle filmu je ústřední duo - Barbra jako rudá idealistka, která je tak trochu jiná než její vrstevníci a Robert Redford jako uhlazený sympaťák, kterého má každý rád. Zdánlivě velice nesourodý pár. Ale ono ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. V tomhle filmu se totiž dá jiskření mezi hlavní dvojicí krájet. Oba navíc podali výborné výkony, hlavně tedy Barbra, jejíž výkon je jedním z nejlepších v její kariéře (společně s Funny Girl, kde jí role sedla jako prdel na hrnec). Každý její pohled, grimasa, slovo, pohyb... Zaslouženě získala alespoň nominaci na Oscara. K tomu nádherná titulní píseň "The Way We Were" (též by Barbra), která filmu dodává zbytek potřebného a posouvá nádherný závěr filmu ještě do vyšších sfér a megahit (ve své době) byl na světě. A upřímně řečeno, nedivím se. Tohle se (jako několik dalších filmů) zkrátka S. Pollackovi moc povedlo! Nádherný příběh lásky, ve kterém by si sice oba přáli být spolu šťastní až do smrti, ale jejich odlišnost je zkrátka nepřestala pronásledovat. Jako vystřižené ze života. PS: Pusťte si na youtube vystřižené scény. S nimi by byl film IMHO dokonce ještě lepší!

Muzikál Yentl, první režisérský počin Barbry Streisand (odnesla si za něj právě jako režisérka Zlatý Glóbus), je určitě zajímavým snímkem. Zajímavý tím, že se natáčel v socialistickém Československu, tím, že Barbra vystupuje ve valné většině filmu jako muž či svou židovskou tématikou. Musím říct, že jsem se toho o historii i nátuře Židů dozvěděl poměrně hodně (podobně jako z muzikálu Šumař na střeše). Barbra mi chvílemi jako kluk neseděla, zdálo se mi, že pro její okolí by nebylo příliš složité rozpoznat, že je dívka, nicméně její pěvecký výkon i smutek v jejích očích jsou perfektní. Pár výhrad mám sice ještě k ději, ale jinak je to film velice povedený. Smutný příběh, dobré herecké výkony a především krásná hudba a písničky, které citlivě, nevtíravě doplňují děj. Čtyři hvězdičky a uvidím, co po dalším zhlédnutí.

Slavný muzikál Hello, Dolly! je nabytý pohodovou atmosférou, krásnými písničkami i vtipem. Hlavní roli ztvárnila královna muzikálů Barbra Streisand, která je zde podle mého názoru nejméně "streisandovská" ze všech svých rolí. Dohazovačku Dolly Levi zahrála naprosto s přehledem, což korunuje při písničce Hello, Dolly (objeví se i Louis Armstrong, ale to asi nikomu nemusím říkat), ve které jsou všechny její grimasy, pohledy či úsměvy dokonalé. A k tomu ten božský zpěv! Nejradši mám již zmiňovanou písničku a k ní ještě "Put On Your Sunday Clothes". Pro někoho možná životní role Barbry, já ji ale preferuji v jiných rolích (Fanny rocks!). I tak ale pěkná podívaná a pět hvězd.

Pohodový film, který neurazí, ať si ho pustíte v jakoukoli roční dobu v jakoukoli hodinu v jakémkoli rozpoložení. Barbra Streisand si potřetí sedla na režisérské křeslo a i tentokrát z toho byl moc pěkný film. Největší devizou tohohle filmu je výborný humor (chlámal jsem se každou chvíli) a herci. Barbra si vedla skvěle nejen jako režisérka, ale také jako ošklivé káčátko (její zaujetí při proslovu ke studentům o lásce a chtíči bralo dech) toužící po lásce. Výborný byl také neuvěřitelně charismatický Jeff Bridges a legendární herečka Lauren Bacall, kterou jsem moc rád zase jednou zahlédl v nějakém filmu. Šťopinkou je pak hezká hudba a píseň "I Finally Found Someone". Příjemná romantika, která patří mezi ty, které jednou za čas člověka zahřejí u srdíčka.