Arach.No

Tak tohle jsem měl moc rád. Nevím sice jak by se mi to líbilo dneska, ale v době když jsem tento film na kazetě přetáčel minimálně dvakrát do měsíce byl pro mě Vladimír Menšík v roli sluhy naprosto neodolatelný a vtipný. Ať už učí prince plavat, okrádá spící o jídlo, zápasí v Janem Krausem v roli neschopného princeznina nápadníka, nebo když je nešťastný že se zase nenají, vždycky okouzlující.

Asi před měsícem jsem na tento film náhodou narazil na STV a docela dobře jsem se pobavil. Není to sice tak dobré jako Zítra to roztočíme drahoušku, ale na to, že je to druhý díl, to nedopadlo nijak moc špatně.

Byl sjem asi docela výjimka, ale špenát mi chutnal už ve školce. Teda ne ten zelenej vývar co nám tam vařili, ale doma jsem si vždycky pochutnal. Nemám proč nějak dramaticky snižovat hodnocení.

Ale jo, nad kaňkou se slituju. Přece jenom, jako dítě se mi celkem líbila. Nápad s knížkou je dobrý a příběh není natahovaný, jak se o to dneska snaží spousta tvůrců. 70 minut ja myslím tak akorát.

Tak tohle se mi nalíbilo ani v 9 letech, takže se mi to nemůže líbit ani dneska. Narozdíl od ostatních dnes již klasických filmů, u Krakonoše nechápu, co na něm ty lidi tak baví.

Průměrný seriál. Nijak dobře zpracovaný, nijak dobře zahraný. Četl sjem i jednu knížku a i když se nejedná o žádný zázrak, je mnohem zábavnější než seriál.

Tak tahle klasika mě nikdy nenadchla. Můj otec se na barony díval pořád dokola, párkrát mi strkal do ruky knížku, má mysl však zůstala nepoznamenaná.

Občas velmi vtipné, občas zdlouhavá nuda. Kraus je sice vtipnej a pohotovej, ale jeho hosté jsou někdy k uzoufání nezábavní. A hudební vsuvky Krause ml. musím přepínat.

Fuj fuj fuj!!! Už nikdy!! Filmy kde je malý děcko chytřejší než všichni dospělí, kterým se do cesty staví desítky dementních a naprosto nereálných náhod jsem vždycky nenáviděl a tenhle je jeden z těch nejhorších. Ke všemu je Bink šerednej jak půlnoc, a nedá se na něj dívat, bez pocitu zhnusení. Když vidím jak přelízá několikaproudou silnici aniž by si ho kdokoliv (kromě padouchů samozřejmě) všiml, mám chuť nasednout do auta a toho malýho zmetka přejet. Do toho se ti blbý únosci celou dobu tak idiotsky tváří, že by jim každej soudnej člověk nejradši rozbil hubu. Slovy klasika, při každé z řady debilních scén ve mě šplouchá nitroglycerin. Na tohle se odpad hodí tak jako na málokterej (všeobecně celkem dobře přijímanej) film.

Jako malej jsem si Poseidona zamiloval a dodneška se na něj vždycky rád podívám. Zatím bezkonkurenčně nejlepší film a námořní katastrofě, jaký byl natočený. A pohled na "mladého" Leslie Nielsena jako kapitána potápějící se lodi stojí opravdu za to.