Kellerman

Američtí kritici nás připravovali na pecku oscarového formátu,proto se vůbec nedivím divákům,kteří z kina odešli lehce (někteří víc než to) rozčarováni.Argo je totiž víc než cokoliv jiného jedna velká sázka na jistotu,která navzdory jedinečnému a do značné míry zvláštnímu tématu předkládá divákovi typicky americkou ódu na odvahu jedince,na vlastenectví,navíc plnou patosu a vděčného sebeshazovačného humoru.Takže kdo čeká odvážnější,nedejbože snad progresivní a plnokrevně originální podívanou,nemůže odejít z kina spokojen.Ani já stoprocentně nejsem.Ale jakmile se mi podařilo Affleckův přístup akceptovat,zjevilo se přede mnou řemeslně perfektní retro,které jede po možná předvídatelné a přehnaně nekonfliktní vlně (čímž v mých očích hodně připomíná předchozí Affleckovo Město),ale v tom,co chce říci,je nakonec překvapivě uvědomělé a na konci se mi dokázalo solidně dostat pod kůži.Takže asi takto - zahodit uměle vytvořená očekávání a nedoufat zbytečně v nejlepší film roku.Pak by si měl Argo minimálně tak jako já (tedy na slušných 7/10) užít snad každý.

Ne že bych to trochu nečekal.Přeci jen mám daleko k tomu,abych Wachowské adoroval za každý jejich pšouk,to už jsem si vyjasnil u Matrixu.Ale Speed Racer mi přišel tak zábavně ulítlej,že jsem si řek: Co jsme si,to jsme si.A na Atlas mraků jsem byl natěšený,už kvůli tomu,že na záda sourozenecké dvojice dýchal ještě Tom Tykwer,režisér nepopiratelně velmi kvalitní.A dopadlo to... inu,rozpačitě je asi to nejlepší možné slovo,ale úplně nevystihuje mé pocity z filmu,které se vyjadřují jen velmi těžce.Bezpochyby by nebylo těžké se nechat filmem po pár minutách uchlácholit a vtáhnout,protože je přes složitou vyprávěcí strukturu velice user-friendly.Hodně barev,univerzální témata,přívětivé herecké obsazení Halle Berry počínaje a univerzálním sympaťákem Tomem Hanksem konče... Vlastně mě až překvapuje,že ten film propadl,protože on skutečně zdaleka není tak těžký na zkousnutí,jak by se mohlo zdát.Až na tu tříhodinovou délku (která stejně není kdovíjak znát) se tu totiž odvíjí šest žánrově velmi klasických příběhů,které jsou prostě jen propojeny do jednoho celku.Žádná velká věda,navíc s velmi jasně podaným poselstvím.A s tím mám asi největší problém.Výjimečná forma si totiž zaslouží i výjimečný obsah,který jsem v Atlasu mraků nenašel.Máme tu sci-fi o revoluci,psychologické drama o geniálním skladateli,komedii o útěku z domova důchodců,konspirační reto thriller... ale nic skutečně progresivního,co bychom nikdy dřív neviděli.To z filmu dělá až forma,kterou je vyprávěn.Přitom to,o čem vypráví,nijak výjimečné či objevné není,žánrově velmi odlišné části mi navíc vedle sebe nelahodili a herci s výjimkou démonického Hugo Weavinga odvádějí pouze standart.Čekal jsem,že hodně zachrání nějaký srdceryvný konec s pořádnou pointou či drtivou katarzí,ale ani ten se nedostavil.Takže Atlas mraků nakonec člověk nemůže ani milovat,ani nenávidět.K milování tu totiž nic skutečně skvělého není,na nenávist je ten film zas až moc formálně lahodný a odvážný.A pokud tu někdo vidí revoluci i jinak než v příběhu samotném,zase jde něco mimo mě.

Mendes si mě opět podmanil a udělal ze Skyfall první Craigovu bondovku,která se skutečně trefila do mého vkusu.Pokračoval totiž sice ve stopách vytyčených Campbellovým Casinem i Forsterovým Quantem,které si dali za cíl oprostit Bonda od přílišné megalomanie a udělat jeho dobrodružství osobnějšími a tvrdšími,ovšem k celému tomuto konceptu přidal svůj typický cit pro výtvarnou dokonalost,dal si za cíl zreflektovat historii série a zároveň obhájit její opodstatněnost v dnešním filmovém světě,stejně jako M obhajuje opodstatněnost MI6 v moderním světě.Náročná výzva,na které by si méně schopný režisér bezpochyby vylámal zuby.Ne tak Sam Mendes.Skyfall je jinde,než drtivá většina bondovek,za což z některých stran schytává kritiku.Nechápu proč,vždyť kouzlo bondovek pro mne osobně spočívá v tom,že každá je jiná.Neexistuje žádný zaručený recept,jak natočit bondovk,a jestli někdy existoval,tak v 70. letech,rozhodně ne teď.V současnosti se sází (nebo by se alespoň mělo) na silné režijní osobnosti,které danému dílu série vtisknou svůj jedinečný rukopis.A jakkoliv se mi QoS nelíbilo,nemůžu mu upřít,že mělo jasnou tvář a tvůrčí vizi.Že se minula s mými představami je věc jiná.Skyfall naopak moje představy o moderní bondovce naplňuje prakticky bezezbytku a po celou svou stopáž.Od nabušeného úvodu,ve kterém Mendes vytáhne z rukávu nejlepší akční scénu filmu,přes pád a povstání hlavního hrdiny (tady se nejvíce nabízí paralela s Nolanovým Batmanem),představení padoucha s hodně osobní motivací až po závěrečné zůčtování,ve kterém není nouze o emoce,ikonické momenty a napětí,mě film naprosto fascinoval,mnohdy uhranul a nadchl.Přes temnotu a tíživé pocity,které film vyvolává,se přesto najde prostor pro eleganci a trademarky,jen už na nich filmy zdaleka nestojí jako dřív (upozaděné bondgirls,málo Martini či hlášek).Dle mého soudu je tu ovšem dost atrakcí a lákadel i pro lidi,kteří chětjí od Jamese Bonda pouze lehkonohou zábavu,jen je třeba hledat a připravit se na poněkud jiná pravidla hry.Kdo na to není připraven,ten ať se vrátí o deset let nazpět a užívá si brosnanovskou elegantní hláškojízdu,tohle je Bond pro novou generaci a těžko si pro svůj přerod mohl přát lepšího představitele než Craiga a lepší trilogii než tu,jejímž dokonalým vyvrcholením je právě Skyfall.Trilogii o agentovi,který již není ztělesněním dokonalosti a chlapeckým vzorem,kterého všichni chtějí dosáhnout,ale mužem chybujícím,který nepostrádá emoce,trpí,cítí bolest a strach stejně jako jiní.A přesně díky tomu hladce zapadá do současné kinematografie,přesně jak by správný Bond vždy měl.Tam kde má Connery Goldfingera,Moore Chobotničku a Brosnan Zlaté oko,bude se v Craigově kariéře agenta 007 třpytit Skyfall.A nebude se mezi svými staršími brášky nijak stydět.

Neřekl bych,že z každého povedeného a hezky dotaženého sci-fi se hned musí dělat další žánrová klasika a Looper to v mých očích docela ublížilo,protože očekávání byla zkrátka vyšponována asi až příliš.I tak mi ale Rian Johnson udělal velkou radost střídmou a uměřenou žánrovou prací,která svůj koncept uspokojivě využívá při skladbě příběhu a nedělá z něj jen efektní příběhovou berličku.Vždycky mi dělá radost,když v dnešní době předražených CGI Total Recallů,Johnů Carterů a podobných věcí vidím,že existují tvůrci schopní předat divákům kvalitní film za uspokojivě nízkou částku,který nepůsobí lacině a navíc si může dovolit být odvážnější a ve všech směrech originálnější než blockbusterová konkurence.Looper možná nakonec nemá tolik té přidané hodnoty,která dělá z kvalitních sci-fi ty nezapomenutelné,ale pořád je to podívaná,která dělá filmovému fanouškovi radost v mnoha směrech.A předvedla po delší době zase Bruce Willise ne hrajícího na nájem.Což se taky počítá.

Musím být upřímný,Taken 2 mě bavilo víc než druzí Expendables,což se na hodnocení projevit musí.Zápletka sice je vykonstruovaná hodně na sílu,leckdy film sklouzává do tak směšné roviny,že si doteď nejsem jistý,jestli to nakonec opravdu nebyl rafinovaný tvůrčí záměr a především se sem nepovedlo přenést říznou porci divácké vděčnosti,kterou oplývala jednička (a kvůli které je ten film dodnes tak oblíbený).Ale Megaton s Bessonem si narozdíl od Westa a Stallonea dobře uvědomují,kterou ligu kopou a jejich počin tak nepůsobí tak nabubřele a je tím pádem MNOHEM sympatičtější.Doplácí na špatně sestříhanou akci a rozvleklý rozjezd,ale k dobru si můžeme přičíst opět parádního Neesona a fakt,že to přeci jen mohlo být ještě mnohem horší.Což nikdy není úplně ideální argument,ale zrovna tady je skutečně do puntíku pravdivý.

Je zbytečné spisovat nějaké dlouhé ciráty,Oliver Stone je zpět v plné polní! A já jsem rád,že můj nejoblíbenější režisér mi po delší době opět nabídl neprůstřelnou a zatraceně říznou pecku prostou kompromisů,se silným tvůrčím otiskem a takovou progresivní patinou,ve kterou jsem se ani neodvážil doufat.Každý záběr mnohonásobně vypiplaný,každá minuta neuvěřitelnou potěchou pro každého,kdo přistoupí na pravidla této zvráceně podvratné hry s vyprávěním a především s diváckým očekáváním.Lahůdka,ovšem pouze pro zvané a vybrané.

Mám radost.Po loňském zklamání z Aloise Nebela jsem se zařekl,že žádný český film nebudu nějak nedočkavě vyhlížet,protože se to zkrátka většinou nevyplácí.Ale Ve stínu vypadalo od začátku vyloženě lahodně,ať už svým retro stylem,hereckým obsazením či samotným žánrem,do kterého se zde David Ondříček pustil.Ani tentokrát jsem nedostal film přesně podle svých představ.Ale Ve stínu je přes některé chyby a zaváhání zkrátka velmi dobrý film,kvalitně odvedený po všech stránkách a navíc dokáže se svým žánrem i pracovat,ne jen snaživě kulhat za svými vzory a hrát si na světovost.Po dlouhé době jsem měl v kině na nějakém ambicióznějším českém filmu pocit,že sleduju něco,za čím stojí nejen slušné kvantum práce,ale i vyloženého tvůrčího nadšení,které se zvládlo propracovat na plátno a divák tak má šanci nejen pokývat hlavou nad řemeslem,ale být i nějak emocionálně osloven.Opatrně tleskám a jsem rád,že Ondříček se nezakopal v nicneříkajících obrazech a rádoby intimitě Grandhotelu.

Jednička byla ničím výjimečný akční film,který ničím neuchvátil,ale solidně pobavil.Dvojka? Čiré onanistické zlo.Nějak nechápu ten hype okolo a fakt,že se k němu často přidávají i lidé,jejichž názorů si jinak velmi vážím,protože jestli takhle vypadá ultimátní akční zážitek pro několik generací,pak ať už radši klasické akční filmy nevznikají.Já v tom viděl jen direct-to-video sračku,která není o nic lépe napsaná,zrežírovaná a jen o trochu lépe vypadající než to,co se k nám dováželo před pětadvaceti lety a čemu se dnes většina lidí jen směje.Doba,kdy filmy nepotřebovaly scénář a člověku ke spokojenosti stačilo,že Arnie zahlásí,Sly drsně mluví a Van Damme dává kop z otočky,jsou zkrátka pryč a jen na nostalgii film nepostavíte,zvlášť když najmete režiséra,který neumí pořádně natočit akční scény a už vůbec ne prodat potenciál borců,kteří se mu sešli před kamerou.Vždyť když člověk vidí vedle sebe stát tři ikony akčních filmů s velkýma bouchačkama v rukou,měl by skákat nadšením a ne si to jen znuděně odškrtnout jako další položku povinných zastávek,které musí tahle jízda absolvovat.Ani potenciálně ikonické scény nejsou tak cool,jak by mohly být (bitka Sly vs. JCVD na konci zprasená),hlášky jsou někdy vyloženě zoufalé ("I now pronounce you man and knife..."),potenciálně dobré akční scény nejsou zrealizovány na odpovídající úrovni (kostel),celý film postrádá jakoukoliv gradaci,parťácká chemie,která solidně táhla jedničku je pryč,stejně jako alespoň důstojný prostor pro všechny postavy a nakonec nám zbyde jen přehlídka přestárlých akčních tváří,kteří si tu honí ego a snaží se sami sebe přesvědčit,že ještě pořád někoho zajímají.Pro mě spíš smutné než hodné obdivu,velké zklamání a jestli bude trojka,s docela čistým svědomím si ji nechám ujít,protože mám neodbytný pocit,že ta zamíří do pekel úplně.

Teoreticky se nový Total Recall dá označit za velmi slušné akčně-velkofilmové řemeslo.Akce odsýpá,prachy jsou vidět a Wiseman je natolik šikovný realizátor,že většina filmu nenudí.Ale pořád se jedná o suverénně nejzbytečnější film letošního roku a to se ani efektním pozlátkem zkrátka přikrýt nepovedlo.Colin v hlavní roli šokujícně unylý,dvě hlavní hrdinky pouze sexy křoví a celkové dojmy tak jednoznačně spíše podprůměrné.Chtělo to zkrátka více vlastní invence a méně snaživého opisování.

Pixar už po zklamání z druhých Aut pro mě nikdy nebude tak výjimečný,jako býval.Ostatně i Rebelka dost bleden ve srovnání s tím,co jsme od těch kluků dostávali před pár lety a srovnání s Úžasˇnákovými,třetím Toy Story či Ratatouille prostě nesnese.Ale stejně na ni nemůžu být moc přísný,protože...je stejně kouzelná! Meridu jsem si zamiloval,Pixar sice ztratil něco ze své schopnosti generovat příběhy stejně originální jako zábavné,ale pohádkový koncept a průhledná šablona vlastně nevadí,protože jsem stejně zvládl bez problémů podlehnout jednoduché účinnosti a atmosféře vyprávěného.A uznávám,že není v pořádku,když mi ke spokojenosti stačí mnohem méně a kdyby mi Pixar předvedl Rebelku před čtyřmi lety,asi bych byl přísnější,ale tak to zkrátka je a já nemám sílu to změnit.Je to hodně fajn.