Kellerman

Po stránce výpravy,herců,vizuálu,příběhu jako takového je Anonym naprosto v pořádku,proti řemeslné stránce filmu nelze mít námitek.Ovšem bez váhání uznávám,že když jsem sledoval silný příběh,fantastického Rhyse Ifanse a všechny ty další nosné postavy,přišlo mi jako veliká škoda,že se té látky ujal zrovna Emmerich.Pod taktovkou takového Kennetha Branagha,který dokázal udělat drama shakespearovských rozměrů i z Thora,by určitě nevzniknul takto emocionálně plochý film,ale drama velkolepé nejen po obrazové stránce,které by v divákovi doznívalo ještě několik dní,klidně týdnů.Ani v této podobě mě ovšem Anonym nijak výrazně neurážel,má v sobě pár velmi silných a režijně zajímavých momentů a kdyby film tak brutálně nevybuchl po kasovní stránce,šlo by o velmi zdařilý Emmerichův průnik mezi filmy,které více než na trikových orgiích stavějí na dialozích a postavách.Pokud se k nějakému podobnému projektu ještě dostane,zlobit se nebudu.

Přehnaně negativní reakce od zámořských kritiků vůbec neberte vážně.Vyměřený čas představuje přesně to,co jsem od něj čekal.Tedy originální sci-fi se zajímavým námětem,ve které je (přesně po vzoru Niccolových starších filmů) dokonale nadávkován poměr inteligence a zábavnosti.Timberlake si odehraje svoje,s každým filmem zraje a navíc má sexy parťačky Olivii Wilde a Amandu Seyfried,takže se mužská pozornost stejně soustředí jinam než na něj.Přelomový film z toho není,ale až když jsem Vyměřený čas viděl,došlo mi,jak moc mi originální režijní rukopis Andrewa Niccola po těch šest let od Obchodníka se smrtí chyběl.Teď jen doufám,že na další autorský projekt tohoto mimořádně zajímavého režiséra nebudeme muset čekat tak dlouho.

Tintin je nejdynamičtější a technicky nejpreciznější film letošního roku a představuje po Světu zítřka,Sin City,Speed Racerovi nebo Avatarovi další nepřehlédnutelnou technickou revoluci,která zase posouvá hranice filmové techniky do nových výšin.Nikdy předtím nevypadal kompletně digitálně vytvořený projekt tak realisticky (Avatar byl pořád částečě hraným filmem),přes veškerou technickou preciznost,typicky spielbergovsky dobrodružný a klukovsky hravý příběh nebo ani na okamžik nepolevující tempo mě Tintin nedokázal sejmout úplně na sto procent.Možná to bylo způsobeno mou touhou po titulkované verzi,kvůli které jsem oželel 3D,možná jsem čekal,že za vší tou nadupanou akcí a jonesovským dobrodružstvím vystrčí hlavu i něco,co by film povýšilo od běžné (jakkoliv dokonale udělané) hollywoodské zábavy na skutečně hodnotný film,jakým byl pro mě Avatar.Je to nefér srovnání,vůči Tintinovi i Spielbergovi samotnému.Ale Tintinova dobrodružství měla být stejně jako Avatar bijákem roku,nejvýraznějším filmovým projektem poslední doby.Filmem,který změní nazírání na filmový průmysl a donutí diváky,aby na něj chodili znovu a znovu.Tintin je bezpochyby jedním z nejvýraznějších a nejzdařilejších projektů letošího roku,nabízí jednu velkou atrakci,která dá vzpomenout na to nejkrásnější,co člověk kdy v kině zažil.Ale kdyby přeci jen na chvíli zvolnil a dal vyniknout příběhu samotnému,kdyby byla jeho hlavní postava trochu lépe propracovaná,kdyby se film zbavil zbytečné infantilnosti... tak by to vlastně už nebyl Spielberg.Já vím,jsem zmlsaný a toužím po nesplnitelném.Ale právě o tom kina a filmy koneckonců jsou.Tintin je hrozně fajn,jděte na něj.Ale nečekejte příliš.Nevyplácí se to.

Vzhledem ke stavu,ve kterém se v současnosti nachází žánr katastrofických filmů,není těžké podlehnout nadšení z Nákazy,která ale v mých očích představuje pouze lehký nadstandart.Technicky je perfektně zvládnutá,podle očekávání mistrovsky zahraná a pokud v něčem Steven Sodherberg skutečně uspěl,pak v přenášení bezvýchodných pocitů do publika.Ale cokoliv výjimečného,nějaký prvek,díky kterému by se mi Nákaza skutečně vryla do paměti,tu postrádám.Pociťoval jsem jistý emocionální chlad,nikdy jsem neměl pocit,že (navzdory technice natáčení a vděčnému scénáři) se tvůrce skutečně dostal postavám pod kůži.Pořád je to dobrý film,který si najde slušný počet obdivovatelů,už jen kvůli jménu režiséra a herců.Ale mé čekání na skutečně důstojného zástupce žánru pro nové tisíciletí stále pokračuje.

Sheridan se chtěl vymanit ze škatulky tvůrce sentimentálních dojáků,za kterého jej má velká část filmových fanoušků,což je chvályhodné.Ale jeho pokus o nervydrásající,multižánrový paranoidní thriller mu brutálně nevyšel.Vina za tento nezdar pravděpodobně jde z velké části na hlavu scénáristy,protože film po velkou část stopáže prakticky ani nedává smysl,což je u filmu,u kterého se sešlo tolik talentovaných lidí,absolutně nepřípustné.Ale ani režisér v tom není úplně nevinně,hlavní zodpovědnost za výsledek koneckonců nese on a je to právě on,kdo nedokázal film dát dohromady a totálně mu rozbřednul pod rukama.Hádám,že Craig,Naomi a Rachel do filmu šli hlavně kvůli Sheridanovi,jinak si jejich účas vysvětlit neumím,zvláště Daniel Craig ale prožívá rok mimořádně špatných hereckých voleb,snad to napraví ve Fincherově blížícím se trháku.Každopádně,už dlouho jsem se po odchodu z kina necítil tak moc obraný o peníze,tohle je totiž naprosto zbytečný,špatný film,který nestojí ani za tu hodinu a půl života,natož za 150 korun.

Nelze než souhlasit s většinovými reakcemi.Alois Nebel je v rámci české kinematografie unikátním počinem,o tom nemůže být sporu.Podobný film u nás prostě nevzniká každý rok.Otázkou je,do jaké míry to je pochvala.Něco podobného se o filmu prohlašovalo už v době,kdy ještě ani nezačalo natáčení,takže velebit tvůrce za povedenou výtvarnou stránku,zajímavé využití rozpočtu a další technické věci (které stejně pořád nejsou zdaleka dokonalé) nemá moc smysl.Forma má vždy sloužit obsahu a v tomto případě Luňák dokonale selhává.Nebela se totiž nepodařilo obdařit smysluplným dějem ani ukotvením v realitě,komiks jsem nečetl,takže nemohu soudit,do jaké míry jde o dědictví předlohy,ale film se stejně musí soudit jako samostatně fungující dílo a tím bohužel tento ambiciózní počin není.Účast na Benátském festivalu je úspěch,přičítám ho ovšem spíš právě způsobu natáčení než jako skutečné ocenění kvalit filmu samotného.A tím se dostáváme zpět na začátek.Pokud vezmeme jako normu pro kvalitu českého filmu konkurenci,je Alois Nebel mistrovské dílo.V zemi,kde řadového občana nejvíce uspokojí filmy typu Muži v naději,kde se houfně chodí na Lidice jen kvůli tématu a obsazení,kde může vzniknout pokračování Saxány kanálových kvalit,působí jako zjevení.Ale podobné srovnávání mi prostě není po chuti,když si uvědomím,že podobné počiny vznikají v jiných (i evropských) zemích dávno,jsou silnější po příběhové i výpovědní stránce,kvalitnější po té technické a hodnotnější pro budoucnost.Alois Nebel je jen relativně poetický slabikář,který neurazí,ale jeho přínos se za současného stavu rovná nule.Za těch myslím 14 let od Kolji jsme měli mnohem silnější kandidáty na Oscara a pochybuji,že zrovna tento film má šanci udělat výraznější díru do světa.Abych shrnul své myšlenkové pochody těsně po východu z kina a zároveň nějak rozumně ukončil tento komentář: Pokus o české Persepolis (Valčík s Bašírem,chcete-li) zůstal ve finále pouze oním pokusem.

Strašně svěží a bohužel velmi obtížně popsatelný filmový zážitek.Od režiséra typu Woodyho Allena bych nikdy nečekal podobně hravý přístup,se kterým kombinuje svoji typickou neurotickou komedii s fantasy prvky.Pokaždé,když to zkusil,nedopadlo to zrovna nejlépe,stačí si vzpomenout na Sólokapra,ale Půlnoc v Paříži je na úplně jiné úrovni,elegantní,vkusná,rozkošně zahraná (Owen je lepší Allen,než to kdy dokázal Allen sám!) a především naprosto kouzelná.Je jako vystřižená ze starých časů,taková filmová pohlednice,kterou Allen posílá zpět v čase,zároveň pak pocta jednomu z nejkrásnějších světových měst.Podobných filmů je dost málo a já bych byl moc rád,kdyby se v budoucnu točily častěji.Tahle první vlaštovka má sice pár much,ale jako celek mi udělala velikou radost.

Spielbergovské až na kost.Super 8 je hold,který vzdal J. J. Abrams nejen svému režisérskému vzoru,ale především všem nadšeným mladým filmařům,jako by jim říkal: "Točte,točte dál! Inspirace a příležitost přijde!" V podstatě velmi osobní tvůrčí zpověď,které nejvíce ubližuje přesunutí české premiéry,protože v půli června by film diváky určitě mnohem víc překvapoval než teď,kdy už většina civilizovaného světa ono velké tajemství filmu zná a nebojí se o něm veřejně diskutovat.Na filmu je navíc vidět jistá zaslepená láska,se kterou ho režisér tvořil,která mu paradoxně víc ubližuje než pomáhá.Prostě a jasně,Super 8 není filmem bez chyb,ale pro mě osobně bylo velmi příjemné ho sledovat a za tu lsáku,kterou tvůrci k filmům chovají,prostě musím raději dát slabší čtyři,než silnější,ale pořád jen tři hvězdičky.

Do značné míry velké zklamání z filmu,který sice je relativně zábavný a jistý náběh na dokonale vážně se beroucí guilty pleasure tady skutečně je,ale zároveň z něj mám nepříjemný pocit obrovského potenciálu,který byl zmařen až lajdáckým způsobem.Herecké výkony nemá smysl rozebírat,Ford s Craigem si sem skočili vydělat na chleba,nic víc a Olivia Wilde sice znovu vypadá neskutečně,ale stejně jako ve TRONovi je zde jen a pouze na ozdobu.Rozpočet se poděl neznámo kam,film se odehrává v několika nepříliš atraktivních lokacích,triky nepříjemně často haprují a skutečně velkou akční scénu zde prostě nenajdete.Kdyby se Favreau vykašlal na komiksovou značku a natočil klasický western se šťavnatějším scénářem a postavami (vždyť měl k dispozici Indyho a Bonda!),kde by nešlo o žádné mimozemšťany,bylo by to jistě lepší,nestálo by to tolik peněz a hlavně by to něco vydělalo.Neříkejte mi,že ne,vždyť Tru Grit byl hit jako blázen a westernový žánr klidně mohl být pořád na vzestupu.Kovbojové a vetřelci mě nijak nenaštvali,jsou prostě přijatelným výtvorem,který je nesourodý,občas zábavný a většinu času si jen tak nevzrušivě pluje kolem mě,aniž by zanechali cokoliv jiného než pachuť ze spálené šance.Pro mě šedivý průměr.

Geniální počin překvapivě nejen v trikové oblasti,ale komplexně.Dokonale fungující film,ve kterém není místo pro doslovnost nebo přehnané akční exhibice,ale do puntíku naplňuje škatulku "malého-velkého filmu" v němž se mísí alegorie lidského pokolení,kritika msěřování společnosti a emocionální smršť,kterou debutující režisér rozpoutává kolem ústředního hrdiny Caesara.Je paradoxem,že nejkomlexnější a nejživotnější filmové postavě,která letos byla na plátnech kin,vdechly život počítače.Scéna se šplháním na strom je skvostnou ukázkou,že i s jednou rekvizitou a pár postavami se dá vytvořit nezapomenutelný okamžik,který by si zasloužil být vytesán do filmové historie tučným písmem.Podobnou reflexi už filmový průmysl dlouho potřeboval,další díly jsou naprosto nevyhnutelné,stejně jako maximální hodnocení,které si Zrození Planety opic jako nejchytřejší film letošní letní sezony bez výhrad zaslouží.