rezzzy

Koukatelné to bylo, ale líbit se mně to nelíbilo. Víc k tomu ani nechci napsat. (Vystihuje mě komentář uživatele Tosim, díky za něj.)

Moc pěkný film podle velmi nádherné a dojemné knihy. Jak už to tak bývá, ani tentokrát se nevybočuje z pravidla o silnější knize. Nicméně i přesto se podařilo její námět byť osekaně, tak vcelku důstojně zhmotnit. Moc dobrá volba herců, včetně otce a malého bratra. Miley (nemám ji ráda) i Liam byli v rolích - prostě nemůžu přijít na lepší slovo - roztomilí.

Film, který vypráví od začátku až do konce příběh, který... má smysl. Jak často se tohle o filmu dá říct. Je super, když si někdo dá záležet i na maličkostech. U části, kdy Algren pobýval v Japonské vesničce, jsem doslova snila o tom, že jsem tam vedle něj. Krásné prostředí, ještě krásnější ztvárnění mi jako divákovi dovolilo nabažit se místa, které nikdy neuvidím a které je tak kouzelné nejen svým vzhledem, ale taky tím, že si film dal načas diváka seznámit s jeho tamním téměř dnes již pohádkovým životem. Vedlejší linie příběhu rovněž velmi líbezné. Nevyřčené city k hlavní ženské představitelce nechávaly zbytek fantazie na divákovi (i když je pravda, že po závěrečné scéně jsem měla chuť dovědět se trochu víc "a jak to bylo dál"). Cruisovi, ačkoliv ho upřímně nemám ráda, bohužel a bohudík nemůžu upřít, že umí. A sám pojem hrdinství se ve filmu netvářil zbytečně pateticky, za což jsem práda, o to živěji působilo. A klidně bych spořádala i více japonských veršů a filosofie, a to jen tak pro radost. Watanabe zahrál, jako by se samurajem už narodil. Můžu jednoznačně prohlásit, že tenhle film ukojil všechny mé smysly, a po shlédnutí nezbývalo než vydechnout: wow.

Kameňák mezi pohádkami. Takhle by pohádka vysílaná na Vánoce neměla vypadat. Ani když je pojatá moderně. :(

Seriály standardně hodnotím vysoko, ale tady jsem váhala. Na jednu stranu na mě seriál působil místy až depresivně. Takový ten středoškolský život věčně utrápené a ztracené náctileté duše mi připomněl moji vlastní pubertu a vrátil vzpomínky na pocit, že je všechno tak strašně těžké. Patří to k tomu věku a přežít ve zdraví střední školu vlastně vážně težké opravdu je. Na druhou stranu mi v seriále chyběl smysl pro to, co se Hanna rozhodla udělat. Většinu času mi její počínání přišlo jako snaha na půl cesty, jako by každé její jednání bylo jen nedotažený pokus, kdy nakonec k úspěchu zbývalo jen málo, ale Hanna do svého úmyslu cíleného na osoby v jejím okolí a v úmyslu něco změnit nevložila opravdové úsilí a před branami svého cíle bezdůvodně couvla. Tolikrát byla na dosah cíle, až mi to dralo nervy. Hnusně řeceno - ta holka se trápila příliš málo, nemela skutečně problémy, naopak byla víc na nervy jdoucí sobecký sráč (nebo to jen takhle málo bylo zahrané, nevím) a mohla si za své křivdy sama. Takže ačkoliv ve mě seriál vzbudil lítost nad zapeklitostí pubertálního světa obecně, v konkrétním Hannině případě jsem si několikrát řekla "ty krávo blbá" a chtěla si z pohledu na ni ublížit já, abych se zbavila utrpení její pokřivený záměr sledovat. Ve finále mi její pokusy totiž nepřišly jako 13 možností, které měly šanci zastavit mě před podřezáním se, ale jako 13 falešných důvodů, jak na sebe hloupě upozornit a setsakramensky ublížit lidem okolo za to, že si jí "málo všímali" jako živé. Aniž by ve skutečnosti měla závažný důvod, protože měla tak nějak vše. Mám dojem, že každý její krok byl v její mysli předem motivován k selhání. Jako kdyby selhat vždy podvědomě chtěla, tak aby nemusela nést finální odpovědnost za své rozhodnutí, kterou tímto přehodila alibisticky na druhé. Ač několikrát si zbytečné drama přivodila sama. Ale to je jen jedna část pohledu na seriál, kterou mi přišlo zajímavé vypíchnout. Nemotorný Clay Jensen mi přišel herecky zajímavý a jeho vyjádřením emocí jsem věřila asi nejvíc. A setkat se znovu s Kate Walsh bylo velmi milým překvapením. Atmosféra seriálu byla fajn a obecně se na to vizuálně pěkně dívalo. Ale zase mi ten seriál nebude chybět. Takže tak nějak no... 50%

Splnilo očekávání filmu jen tak na nedělní odpoledne, kdy venku je hyc na padnutí a vy pokojně v chládku obýváku odpočíváte s půllitrem vychlazené vody se šťávou s brčkem a nohama na pohovce. Myslím, že tenhle film ani neměl zamýšlené ambice být něčím více, proto je pro mě u průměrného romantického filmu příjemným zpestřením nadprůměrně početné obsazení známými tvářemi. Ačkoliv Nicholson byl ve filmu spíše tak do počtu a pro jméno, Reese jako vždy nezklamala a Rudd velmi příjemně vykreslil vůdčí náladu snímku. Současných 49% by mohlo být klidně takových 55%. Na druhou stranu, nebýt obsazení tak zářivé, asi bych rychle zapomněla.

Absolutní guilty pleasure seriál, který mě natolik guiltypohltil, že i po jeho skončení sleduju osudy jednotlivých herců na instagramu (a taky mám pocit, jako bych po 6 letech ztratila kamarádky).

Já vůbec nevím, proč tady ten film tak dostává na frak. Pro mě je to "devadesátková" vánoční oddechovka a myslím, že Christmas-feel kategorie je speciální skupina filmů, která splňuje přesně "jen" to, že se máte uvelebit v křesle s čajem (a cukrovím), usmát se a odpočinout. A třeba se i zasnít. :) I takové filmy jsou potřeba. Jsou něco jako krém na ruce v kosmetice, v kosmetické taštičce mám plno super udělátek, ale ten nenápadný hand cream taky potřebuju. Na mě spolu s Pretty Woman i Krásnou pokojskou a podobnými funguje perfektně.

I když vás děj třeba neohromí, já budu vždy obdivovat, jaký je Clint Eastwood, i když natočí něco jednoduchého tříhvězdičkového.

Tak na tenhle film jsem se těšila. Už proto, že jsem si před rokem na Vánoce chtěla koupit knihu, i když teda nekoupila. Pak ale přišly všechny tyhle pozitivní ohlasy na csfd. A já jsem ozivila svůj původní úmysl a těšila se ještě více. Pak se přidali nadšení přátelé. No těšila jsem se nejvíc. Takže jsem si konečně koupila tu knihu a přečetla. Podívala se na film - konečně!!! ... No a 3 hvězdy. Takže - těžko asi vyčítat, kolik pasáží z knihy je vynecháno. Ohraná písnička o filmech dle knižní předohy. Tedy to vezmu z jiného soudku. Tenhle film měl super herecké obsazení, a teď nemyslím Bena a Rosamund jako takové. Mám na mysli to, že postavy Nicka a Amy si pro mě s herci sedly, dostaly přesně tu podobu, kterou měly v mé hlavě. A nejen oni - obsazení Barneyho z HIMYM sedlo jako prdel na hrnec. Akorát postava Andie byla v mých představách něco jako americká náctiletá Vica Kerekes (ale na tom až tak nezáleží). Druhý klad = vizuál. Moc příjemně se na to dívalo a filtr filmu korespondoval s odstínem vibrací příběhu. Nejdlužnějším faktem však bohužel zůstává, že film se nevypořádal s tím, co kniha chtěla sdělit. Knižní příběh stojí a padá s Amy (tzn. ne Nick!) a celou tou spletitou pavučinkovou sítí fabulací okolo ní, do které jsme se v knize chytali. Filmová Amy byla téměř dokonalá. Téměř, protože Rosamund rozhodně měla na to na ní dosáhnout, ale nakonec se jí jen letmo dotkla. Ne však vinou svého hereckého výkonu, který byl přesný, když Rosamund v prostoru, který na Amy měla, zahrála na stejnou intrikářskou strunu, na jakou hrála knižní Amy. Největší bolístka a vada filmového zpracování byla, že její postava dostala toho prostoru málo. Jak jsem k tomu došla? Jednoduše. Dokázali byste na základě filmu odpovědět na otázku, proč proboha PROČ to udělala? ... Já ne. Já jsem s tou zvrácenou čůzou v knize dokonce chvíli sympatizovala, kdežto film mi pro to vůbec důvod nedal. Toto zásadní vynechání podstaty, čili dilematu o mrše nebo oběti, je pro mě kámen úrazu celého filmového zpracování.