josmart

Mimořádně hnusný film, chvílemi mi z toho bylo zle. Děj raději popisovat nebudu. Od frantíků bych něco takového nečekal. Krve jako v Kill Billovi, akorát, že tady se nezasmějete. Váhal jsem mezi 3 a 4, ovšem vzhledem k tomu, že film na mně nepochybně zafungoval, 4 je na místě.

Trojice zoufalých mužů nespokojených se životem se vydává do tajemné Zóny, která prý plní nejniternější přání. Cesta sama je adrenalinová, neustálá přítomnost blíže neidentifikovatelné hrozby míchá s žaludkem. Během této cesty muži meditují nad smyslem života a pomalu docházejí k určitému sebepoznání. Zaznívají tam různé úvahy, které jsou natolik hluboké, že jsem čas od času musel film přerušit a uvažovat o nich. Dvě a půl hodiny utekly jako voda, rád si to někdy pustím znovu. A rozhodně si znova přečtu Piknik u cesty.

Jason Priestley tady byl překvapivě zajímavý. Jinak nuda, šeď, šeď - film se tváří jako televizní thriller o únosu letadla a následné mstě. Netelevizní je pouze obsazení, Irons a Whitaker jsou stars, filmu ovšem nijak nepomohli.

Na to, že jde o amatérský film, je na dost vysoké úrovni, má kvalitní triky a není nouze o dobré fórky. A ostatně ani o kvalitní herce, např. Pirk a Fuckoff byli skvělí. Když film není dělán pro peníze, ale pro radost, je to znát.

Zprávy z mého okolí tvrdí, že je to výborný film. V tom případě asi nepatřím do cílové skupiny. Na plátně defilují rozličné postavy, které mi jsou úplně ukradené. Pokud se do postav nedokážu vcítit a nezáleží mi nich, z filmu prostě nic nemám a nezáleží vůbec na tom, jak kvalitní je výprava a exteriéry.

Teenagerská parodie na filmy typu Saw. Bohužel ale není příliš zábavná. Dvě hvězdičky dávám za Otise, který je sympaťák a podobá se Johnu Goodmanovi zamlada.

Demonstrace jsou nezbytné k fungování světa. Například my bychom možná bez nich pořád stáli ve frontách na toaletní papír. Ovšem pokud se protestuje proti nadnárodním korporacím, demonstrace jsou většinou mlácením prázdné slámy. V tomto filmu jsou demonstranti podáni spíše jako lidé, co demonstrují kvůli demonstrování. Hlavní klaďas je paradoxně Ray Liotta, který je vlastně na opačné straně barikády. Právě jsem podal svůj rekord v použití slova demonstrovat v jednom odstavci.

V němých groteskách si to člověk moc neuvědomí, ale Chaplin byl fakt dobrý herec. Ve filmu jsou dva nosné příběhy - příběh diktátora byl šílený. Ujetý sympaťák, který řeší tyhle kruté věci (holocaust) a přitom je vnitřně naprosto v pohodě. S Hitlerem je tady podobnost jen vnější. Z tragických událostí byl odstraněn emoční obsah, je to čistá zábava, ale stejně člověk ví, že to tam je. Čím mně nejvíc dostal Chaplin jako diktátor? Pózování na obraz. Druhý příběh je příběh válečného veterána, žida, který to vidí z druhé strany. Tato postava často předvádí Chaplinovské etudy, např. holení zákazníka za doprovodu Brahmse, mně pořádně rozhýbala bránici. Nicméně přesto nám dá pocítit tragédii doby.

Příběh se s historií opravdu nemaže, Tarantino vytváří alternativní realitu - třeba se jednou od něj dočkáme i sci-fi. Začátek filmu jako odkaz na 7 statečných dal jasně najevo, že se bude držet svého oblíbeného žánru western, což válečnou tematiku docela osvěžuje. Zdrojem humoru je zde především Rainovo komando, Pittova italština v kině byla natolik úchvatná, že jsem se válel smíchy. Film stojí na dramatických dialozích, které jsou udělány opravdu mistrovsky (Christoph Waltz je dokonalý, jak to, že ho neznám?). Označení "Drama/Válečný" u tohoto filmu kupodivu sedí.

Nic nového pod sluncem, tohle už tady bylo tisíckrát. Ale dalo se na to koukat, zoufalá manželka je kočka, Douglas je pořád ve formě. Každopádně mám pocit, že tenhle typ rolí už by měl raději nechat být, jeho hlavní síla je teď v komediích, škoda, že skoro v žádných nehraje.