Hem.m

Jednoduše nebýt konce, tak je to na pět hvězd. Jinak Samuel L. Jackson mi do role sedl naprosto dokonale, skvěle zahrané.

Pro mě toto byl velmi nepříjemný film. Nemám rád, když se musím dívat jak je nějaký hodný člověk v nesnázích, i když je jen animovaný. Vždy mě to bodá u srdce. Né, že by mi to bylo líto, to ne, ale není mi to příjemné.. Jinak musím uznat, že film je hodně povedený, taková moderní matka v nesnázích. Od teď už nemám tak nutkavou potřebu zabíjet vlky.

Sice je trochu divné být dcerou pandy, a k tomu ještě se svým otcem mít male panďátko, ale i přesto mě film celkem pobavil.

Když se na to tak teď dívám, tak i chápu proč je to v tak špatné kvalitě. Já kdybych hrál v něčem takovém, tak bych také chtěl, aby mi nebyla vidět tvář..

Nenucený, příjemný film, který mě doslova zahřál u srdce a v některých místech mě i rozesmál. Všechny postavy mi přišli milé, životní problémy byly jako z opravdového života. Nemohu snad nic vytknout, já se jedoduše bavil od začátku až dokonce. KANTORII ROODO!!

Já si prostě nemohu pomoc, postavy mi přišli naprosto protivné, jednoduše jsem k nim neměl žádný vztah. Příběh, hudba, všechno se mi to nelíbilo. Přibližně v půlce jsem si začal dokolečka opakovat, že tomu nesmím dát odpad, že to přece není zas tak špatné, ale prostě já už jsem se smál, jak moc špatné to bylo. Jednoduše nemohu jinak, dle mého cítění musím dát odpad.

Jak z hlasu, tak z řeči těla mistra Dógena, kterého stvárnil Kankurô Nakamura, slyším jen sílu a nenávist, jakoby mě bodaly trny do uší, místo toho, abych slyšel mír a zář klidu. Film je na své téma velice dlouhý a to hned z několika důvodů. Tento počin nám totiž o Zenu moc neřekne a bohužel toho neřekne ani moc o Dógenovi. I když je v tomto snímku celkem podmanivá hudba, tak to nezabrání dojmu prázdna z filmu. Čekal jsem asi něco pozoruhodnějšího.

Já si prostě nemohu pomoci, ale toto byla jasná sračka.. Tento skoro nekonečný průjem mi neudělal dobře a hned řeknu proč. To, že obraz vypadal naprosto příšerně bych ještě pominul, ale akce, příšerné herecké výkony, otřesný styl flashbacků, hra na barevnou paletu, kde se objevý normální záběr snad jen jednou a to tak, že se do filmu vůbec nehodí. V závěru výjde nějaký paskvil a nakonec dává korunu tomuto filmu hudba, kde se pořád dokola opakuje Beethovenova Moonlight sonáta.

Filmu nemám snad co vytknout, akce byla parádní, takřka nepřestávala, napětí tu taky nějaké bylo. Očividně George Miller ví jak natočit správnou akční podívanou, ale film mi prostě nesedl. Kdyby byla akce zasazena do jiného světa, tak by mi asi sedla víc, no.

Je až neuvěřitelné, jak moc o ničem toto dílo je, ale i přesto vás uhrane. Jak svou omamnou hudbou, tak nádherným snovým obrazem.