ales.he

Pokud neznáte knižní předlohu, při sledování filmu jakoby jste ji četli, navíc podbarvenou výbornou hudbou Nicka Cavea.

Na rozdíl od 1. dílu je při sledování výhodou znalost knižní předlohy. Snaha tvůrců držet se za každou cenu všech klíčových osob a zároveň jejich motivaci a vývoj maximálně vykostit nebylo tím nejlepším řešením pro dějovou kostru filmu. Většina postav působí ploše a neustálý příval nových informací podávaných televizní režií může dezorientovat a nudit. Naštěstí film částečně zachraňují scény s charizmatickou Lisbeth Salanderovou. I když tu asi obdivují a milují zejména čtenáři. Zejména kolem její minulosti se točí 2. díl knihy a tady film docela pohořel. U hodnocení prvního dílu jsem byl ještě benevolentní lecos odpustit, tady již musím nejméně jednu hvězdu ubrat.

Že mně nepřekvapuje, že v tom hraje Clooney ! Ve filmu se vyskytuje opravdu řada úsměvných situlací a scén a minimálně první půle filmu je originální vtipná a vydařená. Bohužel s blížícím se koncem se film začíná dějově místy rozpadat. Ale stále lepší 3.

Pro diváka neznajícího knižní předlohu se může jednat o solidní thriller. Ale atmosféru a napětí Harrisova fiktivního románu se tvůrcům nepodařilo přenést na plátno ani omylem. Již změna názvu původního sibiřského města Archangelsk ( hraje v knize a měl by i ve filmu zásadní roli ) na stupidní Archangel nevěstilo nic dobrého. A pomoci pochopit hrůznost Kelsova objevu by mohlo jen vykreslení obludného stalinova režimu a hlavně samotného Stalina. A to se také vůbec nepodařilo. Takto vznikl v zásadě neškodný filmový produkt. Škoda.

Hodnotit, že kniha je lepší než film nemá smysl a jsem rád, že jsem napřed četl předlohu k filmu a ne naopak. A jestliže se mi při čtení v představách vybavovaly reálné obrazy, vypadaly přibližně jako tento film. Kniha i film mají jedno eso v rukávu a tím je Salander....Lisbeth Salander.

Příběh první rockové dívčí kapely na světě ve filmu The Runaways ? Ne, mělo se to jmenovat Cherry Bomb, aneb monografie jedné Cerie Currie za asistence Joan Jett. 3 hvězdy za soundtrack a scénu Kristen alias Joan pařící s kytarou na posteli za zvuku skladby I love rock‘n‘roll. A o tom to je !

Celý film je rozdělen do tří částí. Přiznám se, že druhá část mne po slibném rozjezdu znejistila a začínal jsem film pomalu odepisovat. Ale pak nastoupil závěrečný třetí (černobílý ) díl skládanky a záměr tvůrců začal vyplouvat na povrch. Po závěrečných titulcích jsem seděl ještě 5 minut s hubou dokořán.

Film mě docela zklamal. Čekal jsem avizovaný napínavý boj o přežití v divoké přírodě. Bohužel každý silnější moment přebila nějaké nelogičnost, či absence neokoukaných nápadů. Mnohem lépe v tomto směru dopadl tématicky příbuzný britský film Jezero smrti ( 2008 ).

Film začíná sledovat příběh malého chlapce, ktrerý nepřízeň osudu překonává láskou k malování. Tato část je vyprávěna naprosto realisticky v duchu asijských dramat. Následně se film přesune v čase dopředu a hlavní hrdina, nyní mladý muž a outsider si vydělává v tiskárně na svého životního koníčka - malování. Jeho uzavřený vnitřní svět, příznačný pro mladé umělce imponuje jeho kolegyni v zaměstnání. Osudné maliřovo setkání s galeristou započne poněkud nečekaně ( ale pro potřeby nástupu samotného režiséra na scénu nutnou ) honbu hlavního hrdiny za hledáním svého malířského stylu. Společně s hlavním hrdinou se ocitáme v umělecké škole a spolu s ním prožíváme bezradnost součastného moderního malířství. Nástupem Kitana na scénu je dokonán žánrový obrat filmu. Dále již sledujeme nekončící honbu cynického Kitana umělce za originalitou a úspěchem v uměleckém světě, jeho neuvěřitelně obětavou manželku a přirozeně empatickou dceru. Satira je to mrazivě vtipná, film má myšlenku, ale je to již jiný film, než na který jsem přistoupil na začátku sledování. Mohly to být dva samostatně fungující výborné filmy, ale jako celek ( byť zřejmě záměrný ) to u mně dokonale nefungovalo.