Fleinka

Kde nechali Michaela Cera?! Pokračování Muzikálu ze střední, Halloweenský speciál, akorát ti studenti už moc nezpívají. Domnívám se, že samotné dějové linii by neuškodilo, kdyby byla alespoň o 15 minut kratší, ale filmy pod 100 minut se již netočí. Možná jsem příliš přísná, mělo to povedené prvky, jako hudba, tanec, letmý vtip a zrcadlení se postav si zaslouží dvě hvězdy.

Zajímavý námět, ale o něco horší klubko divností z kterého se to na konci seriálu nevymotalo. Takže slabé tři hvězdy s přimhouřenýma očima.

V rámci FebioFestu jsem viděla tenhle skvělý snímek, který má spád, humor a hlavně je natočen podle skutečné události. Stockholmský syndrom, kdy oběť začne soucítit s pachatelem. Jestli lupič byl takový sympaťák, tak se není čemu divit a psychologové vymysleli tenhle pojem aby nemuseli rukojmí k soudu za spolupráci na loupeži. :D Dlouho jsem nebyla v kině, kde by se lidé tolik smáli a do toho k závěrečným titulkám zatleskali :)

Během festivalu Jeden svět jsem byla na dánském snímku Šťastná země. Film zobrazoval Greenland neboli Grónsko a jejich místní obyvatele, jak si žijí na největším ostrově světa. Uvědomila jsem si, že o těch 56 000 lidech, co tam žijí vím hodně málo. Byla jsem zaskočena jak obyvatelé Grónska, stále pod "vládou" Dánského království jsou vnímáni dánskou společností, jako primitivové bez moderních technologií, žijící v iglů s jedinou obživou lovení ryb. Země, která ač má Severní Ameriku blíž tak veškeré zásoby musí dovážet od svých dalekých "vládců" z Dánska. Grónský rapper Tarrak o tom natočil klip. (https://www.youtube.com/watch?v=sd-JcV0_NAA) V úvodu klipu je socha norského misionáře Hanse Egede, který v roce 1721 na ostrov doplul. V roce 2008 v referendu se 75,5 % grónských voličů vyslovilo pro větší autonomii Grónska, které má postupně přebírat od Dánska kontrolu nad soudnictvím, policií, vězeňstvím a přírodními zdroji.

Mám podezření, že Tomio Okamura je dalším projektem Filipa Remundy a Víta Klusáka, kteří si rádi pohrávají s mystifikací ať už ve Světě podle Daliborka, Českém snu či bangladéšské reportáži o pádu OP Prostějov. Zajímavá paralela, která ve snímku není zobrazena (takže to není spoiler). Japonský politik Richard von Coudenhove-Kalergi, který přišel do Evropy a v roce 1919 se stal československým občanem snažící se o sjednocení Evropy a napsal k tomu publikaci Pan-Europa (1923). Na straně druhé, rok 2019 česko-japonský politik Tomio Okamura žádá Czexit.

Seriál s hodně našlápnutým příběhem se změní v utahané křivdy. 13 důvodů nejspíš proto, že je to magické číslo, jinak bych to doopravdy viděla na pět (vlastně, co to povídám, žádný důvod není). Horší bylo, že mi seriál nedovolil se vcítit do žádné z postav včetně Emmy, která měla být tou černou ovečkou střední až se z ní stala lovkyně "co mi ublížily". Shrnula bych to v jedné větě: "Čeho se na nás dopustili druzí s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili my sami."

Povedení snímek protkaný dráty a skvělou hudbou. Myšlenka nad tím k čemu směřuje naše budoucnost, svět obklopený technologiemi, které nám usnadňují život až do takové míry, že nás mohou mít pod robotickým palcem.

Tak hezký film to mohl být! Originální myšlenka, snímek bez zbytečných dialogů byl přesycen klišé a zápletkou o hřebíku vyčnívající ze schodu. Snažila jsem se povznést a nerušit se myšlenkovými pochody, který předbíhaly děj, ale nešlo to. Nevyváženost, kdy jaký zvuk dokáže přilákat zrůdu...funící rodící mamču nechají bez povšimnutí, ale statného jinocha s krumpáčem co jen tak stojí nakonec přiláká potvoru zoubka. Spoustu momentů, které mi připomínali jiné snímky např. pan Zoubek mi připomínal potvoru ze Stranger Things, topící se děti v kukuřici Titanic a matka a přidušené novorozeně MASH...asi jsem se ze sledování filmů pomátla :D

Balzám na duši a zároveň odpočinek od chrlícíh akčních snímků poslední dobou...Avengers, Star Wars, Ready Player One. Někdo by mohl namítat, že je to prázdný film, co se jen tak vleče ve střídajícíh ročních období. Já jsem tenhle fim potřebovala, jako sůl...vypnout, nechat se unášet a zároveň přemýšlet, zdali shon dnešní doby je to pravé ořechové. Mladí lidé, co se navracejí k přírodě a do poklidného plynutí času s jedinou starostí, zavčas zasadit cibuli.

Končím s prací i se studiem a začnu se živit, jako spisovatelka BDSM románů. Neviděla jsem sice první dva díly, celé mi to přišlo jak německá kriminálka: bez děje a komisaře Rexe. Narvané kino k prasknutí, spoustu trpících kluků, co se vyrazili podívat na toho pana úžasného a zjistit po čem jejich partnerky touží... myslím, že většina si všímali více pout, análních kolíků než toho luxusu, kterým pan Šedý oplíval. Každopádně jiskra naděje, že je partnerky neopustí byla zažehnuta, jelikož pan Šedý neumí vařit...ufff. Čekala jsem krapet jiný konec, takový kdy se Anestejža probudí z bezvědomi na dlaždičkách McDonaldu, když uklouzla po omastku z fritézi, při smažení hranolků a všechno se jí to jen zdálo....to možná bude v dalším díle....necháme se překvapit.