farfalla

Svěží romantická komedie, která není o lásce, jak hned v úvodu upozorní vypravěč. Tom je přesvědčený, že Summer je konečně tá pravá. Je o tom tak dokonale přesvědčen, že ani pořádně nevnímá, co mu Summer říká o svém pohledu na lásku. Když Tomovi tento vztah nevyjde tak, jak si představoval, je z toho zničený, ale s pomocí sestry, která má se vztahy více zkušeností, se z deprese dostane. Ale nic už nebude tak, jak si to vysnil. Nedokáže znovu jít ve starých kolejích. bude toho muset mnoho změnit. Jednak příběh samotný je zajímavý, ale i forma vyprávění je neotřelá. 500 dnů je jako kalendář a v něm si prohlížíme video záznamy, jak probíhal vztah Toma a Summer. Nejdem však chronologicky od začátku ke konci, od 1 do 500. Občas něco přeskočíme, jindy se zase vrátíme, aby jsem se podívali, z čeho daná situace vzešla. Víc než postava Summer se mi líbil Tom. Na začátku byl takový zacyklený ve svých myšlenkách a představách. Postupem času se však hezky rozbalil a při setkání se Summer, už úplně zářil.

Původní komiks jsem nečetla, příběh mě však zaujal. ´Studená válka´ vrcholí a mocní lidé chtějí tuto situaci využít pro sebe. Jedni, aby si moc udrželi, druzí, aby si dokázali, že už mají na to, aby mohli diktovat podmínky celému světu. Příběh skáče dozadu, aby vysvětlil historii vzniku skupin superhrdinů i ukázal minulost jednotlivých superhrdinů, pak se zase vrací, aby pokračoval v příběhu. Děje se to však přirozeně, takže nevzniká žádný chaos. Co, mě znervózňovalo, bylo násilí, které bylo vykreslené i s pomocí velmi přesvědčivých zvukových efektů. I když nejsem čtenářka komiksů, tento film mě inspiroval, abych se podívala na další filmy, které jsou jejich adaptacemi. Bylo zajímavé, jak režisér dokreslil atmosféru alternatívních 80. let výběrem celebrit té doby. Líbil se mi i výběr písní, které zaznějí v průběhu filmu. Obzvláště mě potěšili hity Boba Dylana - The Times They Are A-Changin', All Along the Watchtower a Desolation Row. Celý film je mix skutečných scén, trikových scén i animace. Všechno spolu dobře funguje.

´3 Idiots´ byl první bollywoodský film, který jsem viděla. Jestli jsem nějaký viděla už dříve, tak si ho ale vůbec nepamatuji. Rozhodně ale tento film zůstane prvním bollywoodským, který se mi líbil a užila jsem si ho se vším všudy. Délka - 2 hodiny, 40 minut, ale vůbec to nebolelo. Písně a tance - za začátku mi přišli přehnané a přeslazené. Ale časem už byly nedílnou součástí stylu filmu. Zoobi Doobi si mě chytla. Přehnané hraní - opravdu různé grimasy herci používají místo slov na vysvětlení toho, co prožívá jejich postava. Také plačících mužů jsem zaznamenala několik. Ale všechny tyto vedlejší charakteristiky přebil hezký příběh, který vypráví o tom, jak je důležité poslouchat někdy i srdce a ne jenom hlavu. Rancho, Farhan a Raju se seznámí na vysoké škole, prožijí spolu 4 roky. Rancho byl hlava otevřená a vše ve škole zvládal bez problémů, a tak měl čas i koukat kolem sebe a pomáhat lidem, jestli o to stáli nebo ne. Farhan musel zjistit důvody svých problémů. Raju se musel rozhodnout, jestli bude i nadále poslouchat otce a nechá ho za sebe rozhodovat. Pak se bývalí spolužáci znovu setkají po 10 letech. O Ranchovi neměli celý ten čas žádné zprávy. Farhan a Raju se ho rozhodnou najít, také aby zavřeli pusu bývalému spolužákovi a školnímu patolízalovi Chaturovi. Na cestě po Indii ještě osvobodí Piu, bývalou Ranchovu lásku. Všichni štyři přijedou do školy, kde by Rancho mohl být. ´Aal Izz Well.´

Komedie, která skončí jako melodrama. Radek dostal možnost si vyzkoušet, jaké to je, když se nepřidá ani k zbabělcům, ani k alibistům své školní třídy. Zažít rozhodování za sebe je úplně jiná zkušenost, než si číst v knížkách a jenom o tom filozofovat. „Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” „Je to sice dál, ale zato horší cesta.”

Film na motívy spisovateľa Ladislava Grosmana. Exteriéry sa natáčali v Sabinove. Prvý československý film, ktorý v roku 1966 získal Oscara za najlepší cudzojazyčný film. Ida Kamińska bola v roku 1967 tiež nominovaná na Oscara v kategórii najlepšia herečka v hlavnej úlohe. Film začína ako tragikomédia, ale postupne ako sa Tóno Brtko poddáva režimu stáva sa príbeh drámou so snovými scénami. Na začiatku bol Tóno nezávislá postava, priatelil sa so slušnými ľuďmi a vyhýbal sa prisluhovačom režimu. Všetkých v mestečku poznal a pamätal si, čo boli zač predtým, ako získali postavenie v nových časoch. Ale každý režim potrebuje mať všetkých pod kontrolou. Tých, ktorí proti nemu vystupujú aktívne, sa zbaví. A tých, ktorí zostávajú stranou, si niečim zaviaže. A preto Tóno s vidinou zbohatnutie prijal pozíciu arizátora v židovskom obchode. Celý film obsiahne časove jeden týždeň, za ktorý sa však Tóno dostane na úplne dno svojho svedomia. V poslednej chvíli sa snaží odčiniť, čo sa stalo, ale je príliš vystrašený a fľaška mu ani tentokrát k rozumu nepomohla.

Jemná pastelová animace hezky souzní se zastřeným hlasem Christophera Plummera. Na prostoru třiceti minut je odvyprávěn příběh Elzéarda Bouffiera, který našel štěstí v samotě a sázení stromů. Svým rozhodnutím a vytrvalou prací změnil tvář celé oblasti, změnil život ve vesnicích, do kterých se vrátil život, tak jako se voda vrátila na pole a louky. Stačilo jenom jedno rozhodnutí jednoho člověka o dalším směřování jeho života a jeho vnitřní síla nevzdat se.

Téměř dokumentární film. Nejsem však fanynkou skákavé a kodrcavé kamery, ta si hraje sama za sebe a je jakoby další herec, který si zabírá celý film pro sebe. Na party a na útěku se povída jenom o dvou postavách a jejich vztahu - Robovi a Beth. Jejich vztah je také důvodem, proč tři lidé jdou do ohrožené zóny a do padající budovy. Monstrum je opravdu monstrózní a má armádu malých a úplně jiných potvor, které roznášejí smrtelný virus.Musím uznat, že celý příběh byl realistický. Něco se stalo, lidé nemají žádné informace, snaží se zkontaktovat s blízkými a utéct mimo ohroženou oblast. Všechno se děje od rozhodnutí k rozhodnutí.

Četla jsem velmi pochvalný článek o ´Spaceballs´, který mě nalákal. I když mám filmy Mela Brookse ráda, tento mi až tak vtipný nepřišel. Dokáži však pochopit, že překroucené věty nebo jejich doslovné zobrazení může pobavit. Tvůrci se inspirovali hlavně ´Hvězdnými válkami´. George Lucas dokonce posvětil tuto parodii na jeho filmy i tím, že filmařům propůjčil své studio a dovolil využití známých triků a efektů. Mezi dalšími citovanými filmy byly - ´Transformers´ (proměna Spaceball One na obrovskou uklízečku s vysavačem), ´Vetřelec´ (scéna v baru, kde se z Johna Hurta po požití speciality dne vyklube malé monstrum), ´Planeta opic´ (scéna na pláži po explozy služky). Líbily se mi takové blbinky jako, když princezna Vespa odložila sluchátka.

21. animovaný celovečerní film ze studia Walta Disneyho, vychází z anglické legendy. Přiznává však americké zpracování. Značná část herců, kteří namluvili postavy ve filmu, byli Američané, kterí se proslavili ve westernových filmech. Potulního zpěváka kohouta Alan-a-Dalea namluvil folkový zpěvák Roger Miller, medvěd Little John nazývá Robina Hood Rob a prince Johna P.J., stráže-nosorožci se slepicí Lady Kluck hrají americký futbal. Příběh je humorný, má dobrý spád, animace je na úrovni.

Film je inspirovaný třemi knihami Hugha Loftinga - ´The Story of Doctor Dolittle´, ´The Voyages of Doctor Dolittle´ a ´Doctor Dolittle´s Circus´. Zprvu se mi příběh zdal příliš dětinský, ale pak jsem si zvykla na jeho styl a jsou tam opravdu povedené scény. Scénář se dotkne takových témat, jako jsou láska ke zvířatům, vegetariánství, láska zvířat k lidem. Uprostřed filmu je intermezzo, přestávka jakou dělávali v 60. letech v britských hudebních filmech, které se díky písním příliš natáhly.