farfalla

Na konci 19. století Saturnino Cavallo odplouvá z Neapole lodí do New Yorku. O 20 let později se ho syn Peppino (Adriano Celentano) vydá hledat. Nejdříve nemůže získat americké vízum, ale v převlečení za ženu se dostne na loď. Na lodi se seznámí se zpěvačkou Rositou Flores (Claudia Mori) a zamiluje se do ní. V New Yorku v přístavu je hned zatčen za ten dámsky převlek, ale Rosita mu pomůže prostřednictvím dona Nicolona Salerna (Jose Calvo). Peppino přežívá díky příležitostné práci a hledá otce. Zkamarádí se s anarchistou Tonim (Lino Toffolo). Když Peppino zjistí, že Rosita jeho lásku opětuje, chce si ji vzít, ale té se nechce opustit zajištěný život. Peppino se nechce vzdát své lásky, a proto Rositě slíbí, že když se vrátí z turné zpátky do New Yorku, on už bude bohatší než je ona teď. Nechá se najmout do služeb mafie, dona Nicolona. Velmi se mu daří, dokonce zachrání bossovi život. Ten ho za odměnu vyjmenuje svou 'pravou rukou'. To se ovšem nelíbí pobočníkovi dona Nicolona, Ralphu Moriscovi (Manuel Zarzo), také jeho sokovi v lásce.

Malý, ošklivý pes, který se ztratil opernímu pěvci, běhá po římské čtvrti a je svědkem příběhů místních lidí. Policistu protidrogového oddělení, který se policii ztratil ve světě drog, udá dívka, která je do něho nešťastně zamilovaná. Mladý Američan se nechá pozvat k hraběti, ale po intimním styku s ním spáchá sebevraždu. 2 malíři-natěrači jsou umělci-filozofové, ale manželky, ani svět je nechápe. Vdovec po prostitutce se synem rozváží prostitutkám občerstvení a hledá muže, který mu zabil ženu. Profesorovi by se líbil poměr jeho ženy s řezníkem. Stará lichvářka dostane srdeční záchvat na obědě po pouti ke svatyni a umře. Trastevere jaká bývala a už není.

Příběh vypráví o Adrianě, dívce z venkova, která se chce dostat do prostředí římskeho filmu. Na své cestě za svým cílem se seznámí se ženami, které nejsou její přítelkyně, a s muži, kteří ji jenom využívají. Ví, že lidé maji raději usměvavé a bezstarostné lidi, a tak svoje smutky a prázdnotu prožívá jenom doma. Před ostatními hraje tu pohodovou holku. Ona je tady pro každého, jenom na ni nemá nikdo čas. Její život se skládá z krátkých setkání především s muži, kteří jsou nejapní, bezcitní, mnohokrát ji poníží. Když ji spisovatel čte popis povrchní a prázdné mladé holky, pochopí, že píše o ní a je zklamaná, že ji tak vidí. Jenom písničky, moderní z té doby, které poslouchá, vyjadřují to, co cítí, co by chtěla nebo co ji schází. Je mezi lidma, a přece je sama. Titul filmu je 'Znal jsem ji dobře', ve skutečnosti ji neznal nikdo. Výborná Stefania Sandrelli. Film byl zařazen do seznamu '100 italských filmů, které je třeba uchovat'.

S myšlenkou na film přišel Luciano Vincenyoni po přečtení povídky 'Deux amis' od Guy de Maupassanta. Scénáristé pak zakomponovali do příběhu postavy a situace ze dvou knih: Emilio Lussu - 'Un anno sull'Altipiano' a Piero Jahier - 'Con me e con gli alpini'. Novinář a spisovatel Carlo Salsa, který skutečně bojoval na Piave, spolupracoval na scénáři jako poradce a obohatil příběh o skutečné dialogy a souvislosti. Poprvé v italské historii byl příběh o 1. světové válce prostý propagandy, kterou razil fašismus i pozdější politické vedení, o bájné a hrdinské válce Itálie. Jako například ve scéně slavnostního uvítání vojáků z fronty v městečku. (Nebo poručík Gallina: Říkám, že jestli vyhrajeme tuto válku s těmi prostředky, co máme, tak jsme skutečně skvělá armáda.) Také proto měl snímek problémy s cenzúrou - byl zakázaný osobám mladším 18-ti let. Na stylu snímku se mi líbí vliv lehkosti neorealismu na složité téma. Film se dostal na seznam '100 italských filmů, které je potřeba uchovat' (100 snímků, které ovlivnily společnou paměť země v letech 1942 až 1978).

Při jednom zátahu v parku Villa Borghese policista Antonio Caccavallo zadrží spolu s jinými ženami aj Carolinu. Ve skutečnosti dívka jenom utekla z domu, protože je těhotná. Toto nedopatření se dostane i do novin. Komisař nařídí Caccavallovi, aby dívku zavezl domů na vesnici. A protože se mu velmi nechce, komisař podmíní schválení zvýšení platu Caccavallovi zdárným vyřízením této záležitosti. Cestou z Říma se ti dva staví u policisty doma. Caccavallo je vdovec a jeho starý tatínek nezvládá vnuka ani domácnost, která strádá nedostatkem peněz. Cesta za dívčinymi příbuznými se komplikuje, protože Carolina se domů vrátit nechce. Je nešťastná, a proto se občas po cestě snaží Caccavallovi utéct anebo spáchat sebevraždu. Ve vesnici Caccavallo za pomoci místního kněze zjistí, že není komu dívku předat. Musí se tedy oba vrátit zpátky do Říma. Katolická cenzúra nechtěla povolit promítaní snímku, a tak se muselo stříhat. Film ztratil 13 minut. Toto říkal, že cenzoři udělali 82 střihů. Nelíbilo se jim jméno policisty, ani postava celkově, protože prý zesměšňovala policisty. Nesouhlasili se scénami zátahu na prostitutky, žertováním o komunistech, ani s tím, že si vdovec vzal k sobě domů těhotnout dívku. K dispozici je však už i plná (93-minutová) verze.

Parádní parodie, ve které i 'toaletní' vtipy jsou na úrovni. - Kam jdeš? Na burzu...

Ráda čtu o historii Cinecitta a také scény a filmy o zákulisí natáčení italských filmů jsou zajímavé a zábavné. Většinou jde o bizarní prostředí s bizarními postavami. Režiséři a scénáristé se v tomto prostředí pohybovali denně, a tak jej zpracovávali ve svých dílech. Reřisér Blassetti při natáčení svého filmu zažil podobnou matku, která chtěla dcerku dostat k filmu za každou cenu, dva roky před natáčením tohoto filmu a jeho zážitek ovlivnil i konečnou verzi scénáře. Cinecitta byl po válce na italské poměry velký podnik, lehce dostupný tramvají z centra Říma. Od 30-tých let se filmy staly nedílnou součastí italské kultury a lehce se dostaly do všech vrstev společnosti. Každý tedy snil o lehkém životě filmové hvězdy bez bídy a strachu o život. Mnozí tedy nenašli důvod, proč to nezkusit. Podobně jako Maddalena Cecconi, která měla v mladosti své umělecké ambice, ale ty se nenaplnily. Tak to nyní zkouší přes 5-ti letou dcerku. Je ochotná obětovat i budoucnost svě rodiny, tím, že peníze šetřené na lepší byt dá mladíkovi, který ji slíbí protekci u filmařů. Alberta Annovazziho přivede i do rodiny. Alberto však místo dárků pro členy štábu si koupí motorku. Po kamerových zkouškách se Maddalena chce dovědět více o šancích své dcerky a znovu se vydá do Cinnecitta. Seznámí se tam s bývalou dětskou hvězdou, která však už dělá jenom v laboratořích. Poté se Maddalena dostane tajně na projekci a vyhodnocování testů. Tam ji dojde, že to, co chystá pro dcerku, nemusí být právě štěstí. Nakonec díky dceři dospěje i matka. Visconti a Magnani si spolupráci na tomto filmu pochvalovali. Režisěr prostřednictvím její osobnosti a talentu chtěl ukázat modernou italskou matku. Ona zase byla ráda, že ji nechával volnou ruku. Mnoho lidí věří, že toto byl její nejlepší výkon ve filmu. Film se dostal na seznam 100 italských filmů, které je třeba uchovat.

Film je adaptací klasické belgické divadelní hry Le cocu magnifique napsané Fernandem Crommelynckem. Ugo Tognazzi hrál postavu Andrey Artussiho nejdříve na divadle. Filmu se dá těžko neco vytknout. Režie i styl filmu jsou výborné. Nejslabším článkem v obsazení se mi zdá být Claudia Cardinale. Její nepopiratelná krása nebyla dostatečně vyváženým partnerem Ugova herectví.

Bernardo Mambelli je dělník v milánské fabrice. Má rád svoji snoubenku Marii a box, pracuje pro odbory a je komunista. Kamarádi mu říkají Ghandi. Jednou v noci Bernardo pomůže klukovi, kterého bili fašisté. Zmláceného ho vezme domů a tam zjistí, že Claudio je gay. Bernardo se snaží skrýt Claudia před Marií, domovnicí i kolegy. Když podruhé Claudio nemá kde přespat, všichni se dozví, kdo je Bernardův spolubydlící. Dokážou komunisté a katolíci přijmout homosexuály mezi sebe? Porcaccia la vaccaccia!! Jemná komedie s dobrými gagy. (Píseň ´Tango diverso´, kterou napsal Toto Savio ze Squalor pro tento film, se stala písní sdružení italských homosexuálů a je oblíbená do takové míry, že se stala oficiální hymnou Gay Pride v Bologni v roce 2OO8.)

Film je antologií nejznámějších skečů velkého komika Tota. Některé z těchto scének už byly použity dříve v jiných filmech. Antonio Scannagatti je skladatel. Bydlí s rodinou své sestry v městečku Cauanello v Campanii. Má velký sen a čeká na zavolání některého z důležitých hudebních vydavatelů z Milána a tím začne jeho velká sláva. Dokonce si o sobě myslí, že je hudební génius - un ´genio della moseca (musica)´. Starosta města chce, aby Scannagatti řídil městskou kapelu u příležitosti návštěvy bohatého rodáka - italoamerického gangstera. Scannagatti nechce jít pod svou úroveň, a tak mu synovec starosty slíbí zařídit přímluvu u milánskeho vydavatele Tiscordiho (parodie na Ricordi). Scannagatti se na své ´cestě za slávou´ dostane do bizarní společnosti na Capri, ve vlaku Neapol-Miláno zažije bláznivou noc se ctihodným poslancem Trombettou a hezkou zlodějkou, v Miláně si ho vydavatel splete se zdravotním bratrem, který mu má dát injekce. Přiřítí se tam také Scannagattův švagr, kterému ukradl peníze na cestu a ten ho chce teď zabít. Na útěku před švagrovým nožem se Scannagatti převleče za marionetu a dětem v divadle předvede efektní číslo. Nakonec se Scannagattimu dostane uznání a městečko mu připraví oslavu, na kterou se dostaví také poslanec Trombetta. Jeden z prvních italských dlouhometrážních filmů v barvě. Barevný film té doby nebyl dostatečně citlivý, a tak filmaři museli používat velmi silná světla, která poškozovala zrak. Toto v té době už měl problémy s levým okem. Říká se, že na scéně bylo tak horko ze světel, že se z Totovi paruky jednou začalo kouřit. A uprostřed jedné scény Toto dokonce omdlel. Symbolickou roličku dostal i Lucio Fulci (v tomto filmu asistent Stena) jako nespokojený cestující v sousedním kupé ve vlaku. Snímek byl vybrán mezi 100 italských filmů, které je třeba uchovat.