farfalla

Poslední dobou, když vidím poznámku - podle skutečnosti - nečekám nic světoborného. Ale protože jsem si letos dala závazek shlédnout všechny filmy navrženy na Oscara jako "nejlepší film", podívala jsem se i na "Klub poslední naděje". A tento film mě mile překvapoval od první scény. Matthewa McConaugheye jsem viděla dávno v pár filmech a jeho jméno jsem pak přecházela jako nezajímavé. Na první pohled nemocný muž, který dělá a říká to, co si myslí on, že je správné. Macho, který peníze útrácí za prostitutky a drogy. Jde si po té své nasupené linii až do chvíle, kdy se dozví, že je HIV pozitivní. Je zajímavé vidět, jak v těch začátcích, kdy informace o této nemoci nebyly tak rozšířené, reagoval nemocný a lidé v jeho okolí na takovou zprávu. Byla to urážka, výsměch, nálepka, pochybnosti o charakteru toho člověka? Zmatek v hlavě a žádné informace. A žádná efektivní pomoc. Maximálně tak pohovor s psychologem. Úžasný a zárověň hrozný je pohled na Ronovo vyzáblé tělo bez tuku a svalů, jak se snaží udržet při životě, jak se svíjí, aby mu pak hlava zavelela, a on se oblékne a odejde. Pokornější člověk by to už asi nedokázal, ale Ronova životní spupnost - ale já to takhle nechci - brala energii z hněvu. Jde jako robot, dostane se do nemocnice, nelegálně k lékům, do Mexika. Vždy zavrě na chvíli oči, načerpá trochu sil, uleví se mu a znovu. A když už si zařídí svůj život, přijdou druzí, kteří ho žádají o pomoc. Pomůže, ale jeho machovství si musí zdůvodnit, proč je to dobré i pro něho. Jared Leto, další vyzáblina. Hodný k druhým, neúprosný k sobě. Matthew a Jared jako trosky, ztratili svůj herecký půvab, přestali být sami sebou a stali se postavami v příběhu. Víte, že to nedopadne dobře, ale díváte se na ten boj s vlastní povahou, s lidmi kolem, se společností, se státem. Někdo to vzdá dřív, někdo vydrží déle.

Nesnadné téma otroctví. TV seriál Roots z roku 1977 vyprávěl příběh Kunta Kinteho, kterého chytili otrokáři v Africe a přivezli do Ameriky. Ani on, ani jeho deti se z otroctví nedostali, až ta další generace byla propuštěna a žila v relativní svobodě. "12 let v řetězech" vypráví příběh Solomona, který v Americe žil jako svobodný člověk, a pak ztratil svobodu, rodinu, jméno i minulost. Už název filmu naznačuje, že Solomonovo otroctví trvalo 12 let. S každou novou nadějí na možný kontakt s blízkými, si říkáte, tak teď to vyjde, ale vždy se to nějak pokazí. 12 let žil sám na svoje triko, nemohl se na nikoho spolehnout, byl sám i mezi svými, ale ke své šikovnosti, vzdělání a snaze potřeboval i štěstí na pomoc dobrého člověka. Podle závěrečného popisu jeho dalšího života, odhaduji, že ho zabili kvůli jeho aktivitám proti otroctví a pomoci dalším otrokům k útěku na sever.

Hezká animace, příběh rychle jde kupředu, dojemná odhalení (noční obloha), vtipné detaily (pásek, vysílačky) a objevy (domácí zvířátka, letadlo), roztomile vymyšlená, nebezpečná zvířátka v zeleni. Příběh Croodsových mě opravdu bavil. Je nápaditý a mile drsný. Až budu nemocná, podívám se znovu.

"August: Osage County" jsem viděla ve Stavovském divadle v Praze pod názvem "Srpen v zemi indiánů". Velmi se mi líbili herci i hra samotná. Ta černá komedie s jedovatým humorem, kde lidé na sebe křičí nebo se ptají a odpovídají jízlivými poznámkami, ale za tou tvrdostí je cítit láska, pochopení, prominutí, i hněv, že si nejsou tak blízcí, jak by si přáli. Samota, opuštění, ale i zvláštní pouto. Když jsem po prvních scénách poznala, že půjde o tuto hru, potěšila jsem se a čekala na ty souboje a emoce. Sam Shepherd dobře nastoupil, Meryl Streep ještě horší (teda herecky lepší!) a pak už nic. Pusté pole, na kterém září několik vlčích máků. Chris Cooper a Margo Martindale se snaží, ale vždy je utne náhlý střih. Ostatní vyplňují čas vyměřený režisérem. Všichni se zaměřili na erupce emocí, načasování hněvu, ale ta láska a něha v pozadí se do okének už nevešly. Jestli se podívat na tento film, tak jen kvůli skvělé Meryl Streep.

Krásné vizuální provedení, např. sněhová vánice je dokonalá iluze nebo úžasný ledový zámek. Zjevně nepatřím do cílové skupiny, protože příběh byl velmi jednoduchý a vadily mi i písničky. Ale jinak potěšení pro oko.

Výborný dokumentární seriál, který má tolik chutí, kolik chutí má i blues. Jednotlivé částli pokrývají Ameriku i Velkou Británii, celé 20. století, legendární muzikanty i ty, kteří blues milují. Zachycuje ty hudebníky, kteří před 10-ti lety ještě byli naživu, ale už nejsou mezi námi. Uslyšíte hrát známá jména nebo se dozvíte o těch, o kterých jste předtím nikdy neslyšeli. Dozvíte se pravdivé historky, ale i legendy. A uvidíte setkání kamarádů po mnoha letech. Na dokumenty se můžete dívat, nebo jenom posluchat. Je toho hodně a všechno je to blues.

Robert Downey Jr. je výborný, i když jeho postava Harryho mě prvních 15 minut strašně znervózňovala. Byla jsem ráda, že mu na chvíli zavřeli pusu. Pak už jsem se jenom smála. V tomto filmu je všechno možné. Je zbytečné přemýšlet, co je třeba udělat a co by bylo nejlepší. Někdy na přemýšlení není čas, věci se zkrátka dějí a je potřeba je jenom přežít. V takových chvílích se i babrák může stát hrdinou. Děj byl opravdu nacpaný vtipy, gagy a zvraty. Nezbývá mi nic jiného, než že sa na to budu muset podívat ještě jednou.

Perfektní obyčejná ruční animace v různých prostředích a vtipná fantazie tvůrce. Dokonalé grimasy a gesta pobaví i po 80-ti letech.

Je zajímavé sledovat, jak všichni tři ochotně povídají o sobě, své minulosti, kdy všichni chytří dělali to samé, co oni, jenom oni byli ještě chytřejší, a proto přežili. Jsou hrdí na to, co všechno vykonali, mluví o podvodech a zabíjení jako o běžných investicích a jednáních. Sami sobě vymyli mozky a mluví s vážnou tváří profesionálních lhářů. Ukazují, v jakem luxusu žijí a co si můžou dovolit. Vysvětlují, jak před časem zlegalizovali svoje aktivity a vůbec nechápou, že v zahraničí je nechtějí. Ale oni zase nechtějí žít v Rusku. Každý je svým způsobem smutný z toho, jak je vnímá okolí, které nemůže a nechce zapomenou. No, v Rusku neznají Horáčka - peníze jsou krásná věc, ale štěstí si za ně nekoupíš.

Asi by se mi ´Vlk z Wall Street´ líbil víc, kdybych se začala dívat na filmy jenom nedávno. Bohužel, už jsem pár filmů shlédla, a tak jsem už od začátku dění měla pocit, že to znám. Příběh o finančním mágovi, který v New Yorku čaruje s financemi ostatních a tatínek mu říká, aby to nedělal, jsem viděla ve filmu ´Wall Street´. Oduševnělého motivátora, který nechodí pro drsné slovo daleko, a asi i Scorsese a DiCaprio se v něm vzhléhli, jsem viděla ve filmu ´Magnolia´. Nepochybuji, že Scorsese je kvalitní režisér a dokáže pro svoje filmy sehnat peněz, kolik jen chce, měla jsem však dojem, že některé scény byly zbytečné. Napr. na jachtě v Portofinu a její následné rozbití. Sledovat jak si rozbil auto, bylo vtipné a mělo pointu, ale ta jachta byla jenom opakováním toho samého na moři. Myslím, že asertivnější střihač, by příběhu jenom prospěl. Leonardo byl si dobrý, ale Charlie a Tom byli první.