Blizzard

Outlander je stručně řečeno variace na The 13th Warrior, s tím rozdílem, že tohle je akorát sci-fi béčko s podobným tématem, odehrávající se dokonce shodně za doby Vikingů, které vyměnilo Banderase za Caviezela a ohnivou saň v podobě rituálních zabijáků za Moorweny aneb krvežíznivé potvůrky s instinkty vetřelce a arzenálem predátora. Jádro je sice stará a ohraná písnička, ale je tu pár světlých momentů a záběrů, které celému snímku přidávají na kráse/brutalitě. Za sebe mluvící budiž příklad kněze s hláškou: "I command thee, Lucifer, quit this place!", jejíž následky si jistě sami domyslíte. Pravdou však je, že film mohl skončit i úplně jinak. V podstatě mírumilovná rasa Moorvenů, kterou potkala genocida zlých lidí, mohla třeba zvítězit, všechno živé pěkně zmasakrovat a nakonec tak zachovat svůj druh na nové planetě. Tím by přece láska a pravda skutečně zvítězila nad lží a nenávistí, ale to by už nebyla ta naše americká pohádka o tom, jak princ s nově vykovaným Excaliburem zabije draka, vezme si princeznu za ženu (v tomhle případě ještě stihne adaptovat ubohého sirotka) a všichni žili šťastně až do smrti. (6/10)

Bláznivá romantická komedie převlečená do podoby pěkné noční road movie s rozmanitým hudebním doprovodem, který sedne. Zápletka je sice více než tristní, ale zpracování je vydařené a přikláním se k vyššímu hodnocení hned ze dvou důvodů. Jednak se na hlavní charaktery dobře kouká a postupně se s nimi člověk dokáže sblížit nejen jako s jednotlivými individui, ale i jako s milostným párem. Dále z filmu sálá slušná dávka pozitivní sladké atmosféry, kterou ne každý snímek s podobnou tématikou dokáže divákovi přinést. Není to sice klasická a povětšinou tupá americká komedie o opilých teenagerech atd., na druhou stranu mohlo to být lepší a více invence by jistě nebylo na škodu. Kouzlo námluv má zkrátka mnoho podob a tohle je jedna z nich. (7/10)

Předchozí seriálový epos "Brideshead Revisited" s Ironsem jsem bohužel neviděl a tak nemohu kvalitu jednotlivých snímků vzájemně porovnat. Tento novější počin je však dle ohlasů jistým odklonem a zjednodušením nejen od předešlé minisérie, ale především od knižní předlohy. Vizuálně je film pěkný, oplývá poetickými záběry na sídlo Brideshead a jeho okolí, Oxford nebo také Benátky. Brideshead Revisited je především o sociálních vztazích rozdílných společenských vrstev, katolické víře, které pojí závazky učiněné bohu a v neposlední řadě o spoustě tekoucího vína, cigaretách, lásce, zradě, homosexualitě a tehdejší společnosti. Emma Thompson hraje velice zdařile, Ben Whishaw je trochu zvíře a už v Perfume: The Story of a Murderer se mi jako herec zalíbil, Hayley Atwell je můj ročník a stále přitažlivá mladá dáma, zato Matthew Goode je nevýrazný, snad až nesmělý a bez emocí. Zbytku postav není ve filmu věnováno většího prostoru a je vidět, že na to 133 minut dlouhá stopáž opravdu nestačí a asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že některé pasáže byly zcela vynechány. Druhá polovina filmu je děravější než ta první a výsledný dojem ve mně zanechaný je tak slušné britské drama, avšak trochu nedotažené. (6/10)

Paul Gross a jeho one man show v roli režisérá, scénáristy a ještě hlavního herce. Snímek je kromě krátkého válečného úvodu a finálního půlhodinového bitevního tažení v zabláceném prostředí se zákopy přetékající vodou, jinak celkem civilním dramatem říznutým dvojitou love story. Boj na domácí půdě probíhá spíše formou slepé nenávisti, pohrdáním k jistým spoluobčanům a dále náborem nových vojáků, kterým je pověřen právě náš navrátivší se hrdina z války jménem Michael Dunne. Karty osudu se trochu zamíchají a než se naděje, Michael je zas zpět na bojišti, tentokrát však nejde jen o něj samotného, ale především o život bratra jeho lásky Sarah. Finální střet se blíží a bitevní vřava o vesničku Passchendaele rozhodne o životě a smrti všech zúčastněných vojáků na obou frontách. Film je naplněn vlastenectvím, hrdinstvím, láskou, zbytečné scény sexu za doprovodu dělostřelectva - když miluješ, není co řešit a v neposlední řadě symboliky - pasáž, při níž Michael na svých bedrech vláčí kříž s dalším raněným. Alespoň jedno malé překvapení nastane, když uslyšíte hlášku "storm troopers", kterou si Kanaďané vysloužili od svých německých protivníků, tu byste zde asi opravdu nečekali. Passchendaele je dalším z řady (anti)válečných filmů, který má však do epického vyobrazení historických události dost daleko a na rozdíl od Miracle at St. Anna, je na IMDB zas nadhodnocený… (6/10)

(7/10) [Festival Krátkých Filmů 2008]

Svým zpracováním, prostředím a kamerou mi Wonderful Town trochu připomnělo maďarskou Deltu. I zde je většina prostředí neobydlená, pustá a centrum všeho dění se točí kolem dvou osob opačného pohlaví. Rozjezd je pomalý a vůbec celé dílo je syrové, poetické a snové, ale nejednoho diváka dokáže překvapit svými zvraty, neboť nálepka Thajsko ≠ USA. Dialogů je minimum, film se zaměřuje spíše na prostředí a doplňuje jej množstvím zvuků z okolního prostředí. Režisér Aditya Assarat za tento snímek získal cenu Tygra (uprostřed) na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu. (6/10)

Film o přátelství a životě uprchlíků v cizí zemi. Mladý Somálec Ali a Íránec Massoud se při pohledu na opakované deportace rozhodnou utéct z uprchlického tábora ve staré kraksně a právě zde začíná jejich cesta napříč Švédskem plná dobrodružství a zážitků. Oba mají jiné cíle a nově zaslíbená země pro každého představuje něco jiného. Na své pouti poznají švédskou společnost jako takovou i její rozdílné společenské vrstvy. Trochu netradiční road movie se zajímavou kamerou, charaktery jsou dobře zahrané, najdete zde zábavu, ale i dojemné okamžiky, ke kterým patří právě výborný konec tohoto snímku. (8/10)

Defiance bych charakterizoval spíše jako nepovedené zklamání a když to srovnám s nedávno viděným a podhodnoceným snímkem Miracle at St. Anna, Spike Lee je na tom o poznání lépe. Zwick se více zabývá mezilidskými vztahy a problémy uvnitř lesního kempu, než nacistickou hrozbou, která tyto ovečky čekající na vyvedení ze zajetí svým spasitelem svírá. Navíc i tohle na mě působilo chladným dojmem a empatii jsem musel lovit kdesi v neznámu, abych se s nebohými lidmi nějakým způsobem vůbec ztotožnil. Defiance zároveň není ani válečným dílem, těch pár přestřelek + závěrečný boj je tam stejně jen na ukojení divákova oka v kinech a přiznejme si to natvrdo, zbytek je jen dvě hodiny trvající postávání židů pod stromem. Co se týče hereckých výkonů, většina obstála - Schreiber a Craig jsou ti lepší. Pan Bond je navíc docela univerzální herec, takže tentokrát i roli vůdce a partyzána zahrál celkem přesvědčivě a dostatečně dobře na to, abychom v něj uvěřili. Asi dost kritizuji, tak alespoň něco pochválím - Jamese Newtona Howarda, který mě svou nevtíravou hudbou potěšil. Hlavní problémy, které zde vidím, jsem již napsal a tak jen dodám, že tento umělecký výtvor zkrátka postrádá akci, napjaté dramatické situace jsou mu cizí a jako filmové zpracování historických událostí jej musím označit jako neuspokojivý. (6/10)

Po obsahové stránce rozhodně zajímavější než většina hraných Supermanů. Není tu tolik patosu, dočkáme se i Supermanovi "smrti" a Lois Lane je coby dlouhovlasá brunetka atraktivní kočka, i když je jen kreslená. Ocenil bych však jiný/lepší styl animace, hlavně pozadí působí dost levně a celkový dojem tím pak trpí. Namluvené hlasy jsou dobré, stejně tak i hudební doprovod mě potěšil. Tento film je na tom ostatně svou kvalitou podobně jako Batman: Gotham Knight, leč v trochu horším vizuálním podání. Škoda, že se na západě nenajde nikdo, kdo by produkoval animované filmy/comicsy na úrovni takového Miyazakiho, pak by to panečku bylo jiný kafe. (6/10)

Stejně jako v případě Dealera, ani tento snímek mě bohužel příliš neoslovil. Film se skládá z několika více či méně statických záběrů doprovázených ambientní hudbou. Některé části jsou zajímavé, nápadité a atraktivní, jiné však nudné a průměrné. Jako krátkometrážní a samostatné filmy s kapku zkrácenou stopáží bych je přijal i vřeleji, ale jako nestabilní celek čítající 82 min jej musím hodnotit o něco níže. (6/10)