Jaccobos

Za dlouhou dobu nejvtipnější animáč. Skvělej cz dabing - zvlášť Edna xD

Jakmile sem otevřel stránku Sybil (2007) na csfd, řekl sem si, jak strašně nedoceněný je to snímek ! Opravdu 61 % ? Vážně jenom 142 shlédnutí ? Můžu s jistotou tvrdit, že jde o jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl a zaslouží si být v první 100. Jde zde o skutečné zázraky, co se týče herectví, scénáře, výběru hudby... Většinou je mi ukazatelem hodnocení filmu kvalita prožívání, které u mě film vyvolává. U Sybil to bylo velmi silné - myslím si, že to bylo právě kvůli opravdovosti, se kterou k filmu tvůrci přistoupili. PS: Napadla mě u toho taková věc... že vlastně všechny ty osobnosti v příběhu měli nějaké zaměření, nějaký úkol, který pro Sybil plnili - jestli náhodou i některým nám "zdravým" lidem nechybí některá z osobností, abychom byli celiství...

Líbil se mi především K. Roden. Film začíná poněkud "divně", ale postupem času sem si uvědomil, že jde o nastínění normálního lidského života, který má být v druhé části zničen a ušlapán genocidou nacistů. Plno dojemných scén (Šíma hledá Lidice pod sněhem), absurdit (zatčení a poprava Aničky), aj. Celkově film působí velmi temně, ale o to je působivější... nevyhýbá se ani jednoduchým radostem a nárazových okamžiků štěstí v životě.

Udělal dojem. Ačkoli jeden z řady působil na mě film jako velmi jedinečný. Je to pro mě nejlepší díl. Oběť Snapea - nenaplněná láska - velmi dojemné. Brumbál v nebi a projev Nevilla Longbottoma ("...Nezemřeli nadarmo, ale ty zemřeš, neboť se mýlíš...). McGonagallová vtipná i loajální stará dáma. Konečně se projevivší láska Rona a Hermiony a mohl bych asi asociovat mnohem déle a byly by to samé příjemné útržky vzpomínek. Přes všechnu temnotu a utrpení, bolest a beznaděj je to krásná pohádka, která pozvedá ideály humanismu, jak jej vyznávám a obdivuji. Člověk je schopen vytvářet veliké dobro i páchat veliké zlo a o tom je celý Harry Potter. Je pravdou, že společně s Harrym roste i jeho myšlění a s tím celé ovzduší filmu - musím uznat, že film dospěl až na místo, které můžeme nazvat závěr - nebo spíše než závěr - cíl.

Mimo jiné (mnoho jiného) je to návod jak si citlivě uvědomit, že už jste po smrti :) Má to pro mě podobný nádech "kultu", jaký pociťuji třeba u Kmotra. Některé scény jsou zkrátka tak stylové, že si je musím sám neustále přehrávat v hlavě - např. jak se pomalu kutálí prsten po podlaze, až spadne a s ním všechna iluze - tady je to snad důležitější předmět, než v Pánovi prstenů !

Nevím, jestli jsem to měl brát dokumentárně ve stylu "nejšílenější životní příběh" nebo jako příběh člověka, který zjistil, že se v životě může stát něco, co naprosto nemůže ovlivnit a jeho život se začne psát v úplně jiné knize, než doposud. Teď zpětně se můžu oprostit od emocí (se kterými Boyle dokázal pracovat tak zručně, že jsem byl doslova vtažen) a ohodnotit film i z té "významové" stránky. Cením si toho, že ačkoli se hl. hrdina zařadil svou "nehodou" mezi handicapované příběh pokračuje a je tam i malý odkaz na jeho další aktivní život se svou ženou a rodinou, začal si vážit rodičů a matčiných telefonátů. Byla to velká událost, která způsobila to, co mnozí popisují jako zvrat v životě.

Tenhle film dokáže pořádně nakopnout. Vizuální zpracování ... hlavně jak se přibližuje kamera a "prolítá městem" - to mě naprosto dostalo :) A jak Bradley Cooper hraje ... nebo nevím čím to je - ale velmi působivé... Jsem rozhodně rád, že jsem tomu věnoval čas.

Můj dojem z Kim Ki-duka byl vždycky takový, že velká myšlenka prodchne celý film, ve kterém nejsou žádné vedlejší příběhové ani zápletkové stopy, aby velká myšlenka vynikla a nebyla ničím rušena. Musím ale říct, že se mi líbí i druhá podoba Kim Ki-dukova filmového počínání. Hlavní velká myšlenka zůstává zachována, ale okolo se objevují i další jemné a zajímavé zápletky, které zpestřují cel film. Nakonec jsem byl víc spokojený, než s Jaro, léto, podzim, zima a zase jaro.

Svěrák za se trošku jinak, ale to podstatné, co můžu čekat je vždycky originální humor a dojímavé pravdy života.

Poetičnost starých filmů lehkost, ale zároveň závažnost (nevím, jak jinak popsat pocit z Rickova nesobeckého a správného rozhodnutí). Dobrý pocit, který pro Ricka vyplynul z jeho činu se mi taky zachytil v hlavě, takže tento film budu mít vždycky rád a cenit si ho. Vlastenecká "La Marseillaise" byla velmi silným momentem.