Jaccobos

Příběh byl komplexní, reálný. To je můj dojem. Silné momenty jako Snowův smích po smrti prezidentky, či hlasování o nových hrách. Ukončení v dialogu matka-dítě. Chtělo by to film-talks se Sedláčkem:)

Before sunset, Before sunrise, Before we go... Filmy postavené na tom, že se obě postavy střídavě chovají jako labilní puberťáci a labilní puberťačky. Chris Evans předvedl další přehled postav, kterým není věřit ani slovo ani pocity a v nudné až směšné plejádě dokazuje, že se stejnými chybami, ale pěknější herečkou lze natočit lepší kus než before sunrise a before sunset. Never more...

Když se člověk zamyslí, je tu mraky super myšlenek, které nejsou zdaleka tak banální jako všechny ty supercool vtipy jako třeba kosmonaut z 80. let, kterému se helma zlomila přesně na tom místě, kde se lámala a to, že chce pořád dělat raketu. Ale vážně - například otázka jako: je zlo uniformit a dobro kreativita? nebo Dobro řád a zlo chaos? :)

Life :)

Váhal jsem mezi 3 a 4 *, ale nakonec jsem uznal, že nebudu film trestat za nedostatek dostatečně banální myšlenky, která mi neumožnila plně prožít tento kousek. Myslím, že jedním z podstatných znaků filmu je jeho nedostatečná srozumitelnost. A zde se nabízí dvě možnosti - pokud to, čemu jsem rozuměl bylo všechno - je to málo - i přes skvělé myšlenky je myšlenka "hard work makes succes" naopak až příliš banální. Před tímto odsouzením film chrání mlha, kterou vypustí tím, že příběh nedovypráví, nechá tam nezodpovězené otázky a recenzent, který by chtěl film úplně sepsout, naráží na každém kroku své kritiky na problém "to ale v tom filmu nebylo". Nebylo toho tam dost, abych si nechal prostor nad filmem uvažovat a nechat se jím inspirovat. Hodnota filmu je v jeho provokativnosti :)

Druhá světová válka, ve městech padají bomby, na frontě padne každou minutu několik manželů, otců, bratrů. V kontextu toho všeho probíhá boj proti kódovacímu stroji Enigma, který je považovaný za neprolomitelný. Vůbec nejpůvabnější část filmu je ta počáteční, kdy jsem si sliboval velmi dobré pokračování. Z takřka románového hrdiny, kterého nemá nikdo rád, se vyklube ponaučení, že když je někdo divný a jiný, neznamená to, že nezachrání nakonec všechny klaďáky vespolek. Na Imitation game je nejvíc strhující, že se to opravdu stalo. Jsem velmi vděčný za ztvárnění života Alana Turinga, ztvárnění jeho konce mi přišlo nedůstojné. Proklamovaná statistika o 50 000 homosexuálů, kteří podstoupili hormonální léčbu mi přišla příliš snadná a prvoplánová.

Jak hodnotit film, který si očividně neklade za cíl nic jiného než pobavit. A celá ta úžasná triky a blbůstkami nablýskaná, plná hezkých holek a záměrných trapnomagických vtipů přijde hrozně nudnáá .) Kdybych neměl vlc player a klávesu plus na popojíždění, tak jsem umřel zaživa ! :)

Film opravdu nedrží pohromadě a některé scény, které jsou k pláči jsou směšné a některé co jsou směšné jsou k pláči. Trošku jako by se Jackson rozležel se svým kamarádem glumem na kanapi a byli líní do toho vložit nějakou hodnotu - navíc u autora filmového diamantu - triologie Pána prstenů to bohužel nabyde tragičnosti, kvůli očekávání, která může člověk od filmu mít. Nemám ale rád přehnanou kritiku, protože jde stejně o velmi dobrý film, co se vizuální zábavy týče. Šmak, boj Istari se Sauronem, některé Legolasovy bitevní i mimobitevní pohyby jsou prostě senzační. Nejslabší složkou je scénář - to je bez debat, ale nebudu kvůli tomu hanit ty ostatní.

Katastrofický film podobný Titanicu v tom, jak hloupost a nepřipravenost zasáhla další z babylónských věží, které měli dosáhnout vrcholu. Očekával jsem, že pohled na studenou válku bude od Američanů poněkud jednostranný, ale přes všechno se jim povedlo zachovat příležitost pro diváka a politiku do toho moc netahat. Vskutku skvělé výkony herců v dramatických situacích a ruský přízvuk v angličtině je jen třešnička na dortu :)

Klidně by mohli napsat komediální adaptaci na téma: Bilancuji, bilancuješ, bilancujeme! nebo: Krize středního věku aneb romance v každém věku. Na filmu se mi líbí, že zobrazuje snad věrohodně realitu, která mnoho lidí potkává. Nicméně psychologicky jsou charaktery propracovány "do nejmenších detailů patologicky" a rozhodně netvoří příběh lidí, kteří na své životní cestě zažívají nějakou smysluplnou existenci. Kincaid je klasický cestovatel, který od své existence utíká do prožitků, které mohou být pokaždé jiné a nové a on se může prakticky celý život cítit jako puberťák objevující svou identitu vyhýbat se jejímu dovršení, uvědomění si co jsem a kam patřím. To se velmi dobře projeví tím, jak je lákán k teplu domova Johnsonových, něčemu, co pro něj je vlastně pohledem do světa dospělých. Franceska krok ke své realizaci udělala, založila rodinu, naplňuje svůj úkol. Nicméně podléhá sebemrskačskému nutkání, že jí něco uniklo, že musí ještě něco hrozně super zažít a hledá to mimo potřeby své vlastní identity, kterou považuje za méněcennou a sebe sama za hloupou ženskou, byť její chování nakonec prokáže opak, když je to ona, kdo je z nich dvou silnější a dokáže pátrat v sobě po tom, co je správné. Oceňuji na filmu, že se snaží některé otázky života nastolit a uvést do popředí, nicméně jejich relativizace není podpořena zajímavě a závažně a spíš by se hodily jako námět na tragikomedii ze Shakespeara.