Jaccobos

Je to opět něco úplně jiného, než co se točí v naší kultuře. Z Kim Ki-dukova směru to ale nevybočuje - nečekaný, v tomto případě absurdní závěr. Opět minimum dialogů a mnoho obrazů a němých záběrů, které nechají mluvit duši každého diváka jinak a jemu vlastním jazykem. Moc se mi to líbilo a doporučuji všem a hlavně Tobě xD. PS: Určitě museli měnit ty obličeje i kvůli tomu, aby je pustitli znovu a znovu do té kavárny.

Rád bych věřil Mattyho komentáři, ale další díl si už nepustím :)

Potřetí to samé. Tady už nestačí dobré efekty - je potřeba vymyslet zápletku... tento díl, považuji především za komerční film...

Líbil se mi především K. Roden. Film začíná poněkud "divně", ale postupem času sem si uvědomil, že jde o nastínění normálního lidského života, který má být v druhé části zničen a ušlapán genocidou nacistů. Plno dojemných scén (Šíma hledá Lidice pod sněhem), absurdit (zatčení a poprava Aničky), aj. Celkově film působí velmi temně, ale o to je působivější... nevyhýbá se ani jednoduchým radostem a nárazových okamžiků štěstí v životě.

Udělal dojem. Ačkoli jeden z řady působil na mě film jako velmi jedinečný. Je to pro mě nejlepší díl. Oběť Snapea - nenaplněná láska - velmi dojemné. Brumbál v nebi a projev Nevilla Longbottoma ("...Nezemřeli nadarmo, ale ty zemřeš, neboť se mýlíš...). McGonagallová vtipná i loajální stará dáma. Konečně se projevivší láska Rona a Hermiony a mohl bych asi asociovat mnohem déle a byly by to samé příjemné útržky vzpomínek. Přes všechnu temnotu a utrpení, bolest a beznaděj je to krásná pohádka, která pozvedá ideály humanismu, jak jej vyznávám a obdivuji. Člověk je schopen vytvářet veliké dobro i páchat veliké zlo a o tom je celý Harry Potter. Je pravdou, že společně s Harrym roste i jeho myšlění a s tím celé ovzduší filmu - musím uznat, že film dospěl až na místo, které můžeme nazvat závěr - nebo spíše než závěr - cíl.

Mimo jiné (mnoho jiného) je to návod jak si citlivě uvědomit, že už jste po smrti :) Má to pro mě podobný nádech "kultu", jaký pociťuji třeba u Kmotra. Některé scény jsou zkrátka tak stylové, že si je musím sám neustále přehrávat v hlavě - např. jak se pomalu kutálí prsten po podlaze, až spadne a s ním všechna iluze - tady je to snad důležitější předmět, než v Pánovi prstenů !

Sám nevím, jak to zhodnotit, protože mezi skvělými scénami byly prvoplánově primitivní to ve mě vytvářelo určitou "kognitivní disonanci" xD

Nevím, jestli jsem to měl brát dokumentárně ve stylu "nejšílenější životní příběh" nebo jako příběh člověka, který zjistil, že se v životě může stát něco, co naprosto nemůže ovlivnit a jeho život se začne psát v úplně jiné knize, než doposud. Teď zpětně se můžu oprostit od emocí (se kterými Boyle dokázal pracovat tak zručně, že jsem byl doslova vtažen) a ohodnotit film i z té "významové" stránky. Cením si toho, že ačkoli se hl. hrdina zařadil svou "nehodou" mezi handicapované příběh pokračuje a je tam i malý odkaz na jeho další aktivní život se svou ženou a rodinou, začal si vážit rodičů a matčiných telefonátů. Byla to velká událost, která způsobila to, co mnozí popisují jako zvrat v životě.

Tenhle film dokáže pořádně nakopnout. Vizuální zpracování ... hlavně jak se přibližuje kamera a "prolítá městem" - to mě naprosto dostalo :) A jak Bradley Cooper hraje ... nebo nevím čím to je - ale velmi působivé... Jsem rozhodně rád, že jsem tomu věnoval čas.

Můj dojem z Kim Ki-duka byl vždycky takový, že velká myšlenka prodchne celý film, ve kterém nejsou žádné vedlejší příběhové ani zápletkové stopy, aby velká myšlenka vynikla a nebyla ničím rušena. Musím ale říct, že se mi líbí i druhá podoba Kim Ki-dukova filmového počínání. Hlavní velká myšlenka zůstává zachována, ale okolo se objevují i další jemné a zajímavé zápletky, které zpestřují cel film. Nakonec jsem byl víc spokojený, než s Jaro, léto, podzim, zima a zase jaro.