Jirka_Šč

Takovýto pohodový, koukatelný, motivační snímek jsem potřeboval. Děkuju! Trailer https://m.youtube.com/watch?v=oyqqcgpWzsM

Zabití. Extrémně sugestivní, experimentální. Místy až neprofesionálně působící ruční kamera podtrhuje celkový dojem. Otázkou je, nakolik je film dobrý. Pokud ho mám hodnotit subjektivníma nejaponskýma očima, pak si myslím, že je velmi realistický, tudíž i dobrý. Nemusí se to ale každému líbit a ani já si nejsem jistý. ■ Dívám se na osobnost režiséra a zjišťuji, že divoká kamera, experimentování a underground jsou pro něj typické. Pokud jsem měl neurčitý pocit, že mi jeho práce připomíná některé starší experimentální české filmy, pak to taky nebylo zcela mimo.

Blbost v nejčistším slova smyslu. Alternativní Japonsko, ve kterém jsou lidé rozděleni podle místa narození a Saitama má takovou pověst, že jsou její obyvatelé do Tokya pouštěni jen s vízem a kdo ho nemá, je elektrošokován a vypovězen za hranice do blátivého a zuboženého života. Legenda ve filmu. Provedení nejdekadentnější možné. Postavy jako by ožily z mangy - tolik volánků, speciálnich účesů, plastikových dolních čelistí, vyžehlených obličejů a uletěného chování se hned tak nevidí. Což svým způsobem hodnotím dost vysoko.

Na studentský film dost dobré!

Tento režisér si rád hraje. Jeho The Host byl ve více věcech WTF, Artic Journal byl ve více ohledech nepřehledný a nevysvětlený. V Parasite si Pon Joon-ho hrál na Tarantina a jemněji okořenil vším, co dělal dříve. Což vzhledem k faktu, že korejská mentalita dovede být tarantinovská, není až tak úplně od věci. Kdybych měl něco vytknout, tak, že to občas příliš hrál na náhodu a na jistotu, že divák nebude schopen film analyzovat a pouze v ohromení vysloví: “Oóóó”. Myslím, že by se nic nestalo, kdyby film vypálil maličko “klišoidněji”. Pon Joon-ho mohl maličko scénáristicky zvolnit a nechat diváka dýchat. Finálně lidé mohou na konci cítit zmatenost (u mě má režisér i smůlu, že pro mě střídání žanrů není nic až tak nového, takže neohromilo). Nicméně technicky je film brilantní, herecky jsem měl občas pocit, že sleduju divadlo a oceňuju, že když už se do toho režisér pustil takhle, byl důsledný v tom, co dělal. P.S. Nevěřím uváděnému žánru filmu na ČSFD, zásadně ho nesleduji, takže jsem nepředpokládal, že by mělo jít o komedii. Což ani nejde.

Přidávám se k lidem tvrdícím, že sestry Hongovy dovedou psát výborné příběhy. Hotel Del Luna nemá slabá místa a kupodivu vyzní nově a jinak. Majitelka hotelu je velmi plastická silná postava a ke konci jsem občas přestával sledovat titulky a zaměřoval se na spektrum výrazů její tváře. Viděl jsem ji v Scarlet Heart a tady nesmírně potěšila, o kolik je lepší (samozřejmě se mi také líbilo množství outfitů, které v průběhu seriálu ukáže). Celkově lepší, než Goblin. OST https://www.youtube.com/watch?v=Dtu5yGDttCw

"To je blbý, to se bude líbit!" ■ Divné, že se film odehrává v Číně a mluví se japonsky, nicméně, je to podle japonské mangy, takže ok. Některé postavy mají nereálnou sílu, ale je to podle japonské mangy, takže ok. Nedá se říci, že je to špatný film - dobře vypadá, je jednoduchý, efektní a dívat se na Masami Nagasawu, jak se ohání mečem, není zlé. Nikterak silný počin, ale to asi ani nebyl cíl. Pokud večer není jiného co dělat, může být. ■ P.S. Generál Li Xin byl skutečnou postavou z konce Období válčících států, ale jestli prožíval zovna tohle, bych si nevsadil.

Komediální lupičský, trhlý, parodický seriál s tragicky znějící hudební interpretací ústřední skladby Romea a Julie z roku 1968. Styl seriálu se zásadě nedá s ničím porovnat (napadá mě pouze Keizoku 2: SPEC, který je ale jiný žánr). Má to klišoidní, v každé epizodě se opakující prvky, což ale vůbec nemusí být zlé. Kjóko Fukada nemůže být sexi víc (ať zvedne ruku, kdo nad jejím vzhledem v průběhu seriálu alespoň 10x nepřemýšlel).

Vůbec to není zlé (přestože občas nepřehledné). Asi je podstatné s jakými představami na to kdo jde, ale kdo ví, že na začátku roku 1943, za blokády Leningradu, stavěly ženy od 14. let (“dívky s copánky”) železnici, která pomohla městu přežít a kterou Němci v úzkém koridoru odstřelovali, jak mohli, neměl by být sklamán. Samozřejmě to není dokonalé, ale postavy vychází ze skutečných charakterů a nálada odpovídá. V pondělí jsem se vrátil z Petrohradu, stále jsem trochu naladěný na ruskou notu a filmu celkem rozumím. ■ Režisér se vyjádřil: “Víte, jaký je rozdíl mezi současným Petrohradem a Leningradem v čase obležení? Ticho.”

Kdyby byl úplný závěr trochu jiný, dal bych plný počet, protože Ryonosuke Kamiky je výborný, Kasumi Arimura k němu něžně sedne a forma vyprávění ve více scénách je krásná a citlivá. Byl by to krásný příběh, kdyby naprostý závěr byl trochu jinak scénáristicky vymyšlen. Na druhou stranu jsem tomuto režisérovi nedal nikdy méně, než čtyři hvězdičky (6x 4, 1x 5), takže i když odvede jen standard, je super (film jsem viděl a ohodnotil, aniž bych registroval jméno režiséra). ■ Trailer na vlastní riziko, protože je lepší vědět o filmu co nejméně https://www.youtube.com/watch?v=reHNOPa57aY