Lupin no musume

„Dcera z rodu Lupinů“ je seriál neuvěřitelně absurdní. Nicméně seriál to nezakrývá a ani se za to nestydí. Naopak – absurdita je hlavním pilířem celého díla. Proč ne. Kdyby absurdita byla na začátku nastavena na určitou zdravou úroveň a tato úroveň by byla udržována až do konce, mohlo by to všechno krásně fungovat. Kdyby. Bohužel, absurdita v průběhu děje strmě stoupá. A v určité chvíli prostě pohár přeteče. Je to škoda, protože jinak vše ostatní funguje a seriál příjemným spádem letí kupředu. Je to originální, zábavné, promyšlené s dobře vybranou hudbou, ale bohužel – absurdita sice na jedné straně činí seriál originálním, na druhou stranu je ale taky největším mínusem. (18.10.2020)

Otakisti si mohou zapsat na svůj seznam seriál, který má v letošním sezóně k anime nejblíže, nikoliv proto, že je podle psané předlohy (nikoliv mangy!), ani proto, že svým názvem odkazuje k slavnému lupiči gentlemanu. Celá stylizace seriálu, postavy, kostýmy je natolik ulítlá, že máte pocit, že sledujete oživlé anime. Slavný zlodějský L klan, kterým zkaženým bohatým bere a sobě dává řeší zrovna otázku nástupnictví. Dcera klanu, v civilu knihovnice Hana (Kjóko Fukada) se zamiluje do policisty Kazumy (Kódži Seto) a nastává zběsilá série případů loupeží a úniků, kdy se tihle dva nevědomě i vědomě střetávají. Seriál ma vynikající styling, kostýmy, chování postav je velmi nestandartní a trhlé, humor zaručen, stejně jako napětí. Herecky je seriál velmi dobře obsazen, protože kromě párku milenců stojí i ostatní existence za to. Registruji také velmi povedené symfonické motivy, neskutečně stylový opening, fanservis jak bejk, rudý sametový kostým co nosí Kjóko asi půjde v Japonsku na dračku... Takže si to zrekapitulujeme, policisté vs. zloději v komediálním duchu, v dostatečném tempu napětí, romantika v přiměřeném množství, občas parádní vtípky a odkazy na popkulturu. Za mě silný nadprůměr, spontánní humor, silné nápady, hlavní hrdinka v dvojroli dokonalá, co více si přát. (11.10.2019)

Komediální lupičský, trhlý, parodický seriál s tragicky znějící hudební interpretací ústřední skladby Romea a Julie z roku 1968. Styl seriálu se zásadě nedá s ničím porovnat (napadá mě pouze Keizoku 2: SPEC, který je ale jiný žánr). Má to klišoidní, v každé epizodě se opakující prvky, což ale vůbec nemusí být zlé. Kjóko Fukada nemůže být sexi víc (ať zvedne ruku, kdo nad jejím vzhledem v průběhu seriálu alespoň 10x nepřemýšlel). (13.10.2019)