Angerr

Minimálně zatřepe s přesvědčením o politické nezávislosti soudů, pokud vám ještě zůstalo, a názorně ukáže, jak to vypadá ve skutečnosti v zákulisí. Jinak jde o standardní, pěkně zahrané televizní soudní drama. 6/10

Takhle smutný a depresivní film jsem už dlouho neviděl. Příběh pavoučka, který je ať už z jakéhokoliv důvodu slabý, neschopný a samotář, ale přece jen vyniká jednou vlastností, dokáže zjistit vše, co se týká jeho samého - takže také jasně ví, v jakého pavouka jednou dospěje. I přes "podvodný" konec (takové skutečně nesnáším) má příběh společné rysy s Bressonovou Muškou (vida, jak jsou ty názvy příbuzné) - takto, za první tři čtvrtiny a jejich převelice smutnou atmosféru, si pořád ode mně vyslouží 8/10.

V těchto filmařsky i scénáristicky jednoduchých příbězích mě potěšili pouze tradičně skvělý Pavel Nový a hezká slečna učitelka. 5/10

Brazilský film, který se odehrává počátkem 20. století na venkovské samotě v Brazílii, kde spolu dvě rodiny po léta bojují o lán půdy. Boj má charakter krevní msty - jedna rodina zabije člena druhé, a její potomek má za úkol v určeném čase jeho smrt pomstít. Je to bludný kruh, zároveň ale posvátná tradice. S příchodem dvacátého století se ale mění i tento zapadlý venkov, potomci cítí, že tradice jejich otců se jich už přestávají týkat a touží se podívat do světa, ne být celý život připoutáni k půdě. Otcové to vidí a bezvýchodnost jejich situace je to, co je na tomto filmu skutečně smutné. 7/10

Tento britský televizní film byl natočen podle románu, který v devíti letech napsala Daisy Ashfordová. Samozřejmou absurdnost dětského vidění světa se filmu podařilo velmi dobře ukázat (předlohu jsem nečetl, ale předpokládám, že alespoň duchem, když už ne věrností předloze, je adaptace věrná). Hrdinové se bez výjimky chovají podivně a komicky, po celou dobu - zvrácená logika není porušena. Během celého filmu se dosyta nasmějete. Dětská naivita a zároveň možná hlubší (protože jednodušší) vhled do životní skutečnosti je poznat i v hořkém šťastném konci. 8/10

Více než o válce vypráví toto mistrovské dílo o obtížnosti, ba nemožnosti návratu z ní a zařazení se zpět do života před válkou, mezi své přátele. Z "velké čtyřky" filmů o Vietnamské zkušenosti (Lovec Jelenů, Apokalypsa, Četa, Olověná vesta) také obsahuje nejméně bojových scén. To je trochu kompenzováno scénou z válečného zajetí, v němž Vietnamští věznitelé nutí zajatce hrát proti sobě ruskou ruletu. Děsivě nadlidská odvaha, kterou v této scéně Robert de Niro ve své postavě ukázal, zůstává pro mě jedním z nejúžasnějších filmových okamžiků. Několikrát také překvapí náhlý střih, který vynechává mnoho vysvětlování, až si říkáte, jestli nevlastníte vadnou kopii. Můj nejoblíbenější válečný film. 10/10

Film otevírá záběr na pamětní desku, na níž čteme nápis zhruba tohoto znění: "V tomto vězení trpělo za druhé světové války 10.000 lidí. 7000 z nich zaplatilo životem." Poté nás titulek informuje, že časem a místem děje je město Lyon a rok 1943. Poručík Fontaine je právě převážen do zmíněného vězení. Během této cesty se pokouší o útěk. Neúspěšně. Jakmile je ale v cele, okamžitě navazuje kontakt s vězněm ve vedlejší cele a s dalšími vězni, kteří se procházejí na dvoře, kam má možnost vidět z okénka své cely. Je aktivní a pozorný, pouze před svými vězniteli předstírá pokoru a podřízenost. V nové cele, kam jej po čase přemístí, jej brzy napadne, že mu okolnosti nahrály možnost útěku. Od té chvíle nepřetržitě pracuje na přípravách útěku. Trvá to celé týdny nekonečné trpělivé práce. Udělat poslední krok a útěk uskutečnit je nejtěžší, avšak okolnosti ho přinutí neotálet. -- Fontaine je skutečným hrdinou, narozdíl od většiny ostatních spoluvězňů se nesmířil s uvězněním, je aktivní, komunikuje s ostatními, v omezené míře je svým příkladem povzbuzuje a sám od nich podporu přijímá, trpělivou, pomalou prací připravuje svůj útěk. Tyto přípravy zabírají značnou část stopáže, kamera netečně sleduje hrdinovu práci, kterou on sám podrobně komentuje. Je jasně vidět, jaké těžkosti musí Fontaine překonávat, jak pomalu a opatrně v obavách z prozrazení musí postupovat a jak velikou vůli musí vynaložit. Znovu a znovu kamera sleduje jeho pomalou činnost v cele - rozebrání dveří, výrobu lan a háků - a její neustálé přerušování a maskování vykonaného, jakmile se venku ozvou podezřelé zvuky či kroky. Film je jedním z vrcholných Bressonových děl, jsou zde jasně poznat jeho filmařské zásady - práce s neherci a jejich bezvýrazný, nedramatický projev, záběry věznitelů "anonymně", zezadu, z profilu, s důrazem kladeným ne na jejich tvář (ta není důležitá - jsou jen zástupci represivní moci, jejich individualita je nepodstatná), ale na helmu či zbraň, řídké použití hudby jako pozadí - tři či čtyři místa, kde je táž pasáž z Mozarta použita, včetně závěru, jsou o to působivější. Přestože název filmu je velkým spoilerem, je film od začátku do konce napínavý jako téměř žádný jiný snímek, který jsem vůbec kdy viděl. A to i při opakovaném shlédnutí. Celou dobu nevíme o nic víc, než sám Fontaine, a každý zvuk - zarachocení klíče v zámku, kroky na schodech, rachot samopalu - vnímáme skoro tak, jako bychom sami seděli ve vězení. Pokud si myslíte, že 'Vykoupení z věznice Shawshank' je nejlepším "útěkářským" filmem všech dob, zkuste jednou toto Bressonovo mistrovské dílo - možná názor nezměníte, ale určitě se vám dostane zážitku, na který dlouho nezapomenete. Co se týče poselství, pro mě je zde důležitý poukaz na trpělivou, neumořitelnou vůli a práci, jež nakonec dojde odměny. 10/10

Film je životopisem amerického countryového zpěváka Johnnyho Cashe (zemřel v roce 2003), hlavně období jeho úspěchu. Pouze několik chvil v úvodu je věnováno jeho dětství, jehož vliv, zejména otcův, na zpěvákovu osobnost je posléze jedním z hlavních témat filmu. Pak následují taktéž rychle probrané hudební počátky a zbytek filmu se již odehrává v době Cashova hudebního úspěchu, na koncertních vystoupeních a během jeho osobních vrcholů i pádů. Zpěváka obdivuhodně ztvárnil herec Joachim Phoenix (předchozí velká role ve filmu Gladiátor - římský císař). Zarputilost, zaujatost a tvrdohlavost, a přece křehkost a veliká zranitelnost osobnosti, kterou Phoenix v Cashovi předvádí, mi stále připomínala Roberta de Nira v jeho nejskvělejších rolích, zejména v Zuřícím býkovi. Tomuto Scorceseho veledílu se také "Walk the Line' podobá, a přestože kvalit originálu nedosahuje, několikrát záměrně citově vydírá, mně se na první podívání líbil ještě víc než Býk. Doufám, že má Phoenix před sebou skvělou hereckou budoucnost. Velká délka filmu vůbec nevadí, je totiž protkána bezpočtem skvělých Cashových písní a to nejen na koncertech, kdy je Cash zpívá, ale i jako pozadí ostatních scén. Hodně písní mě strhlo a měl jsem chuť pokyvovat se do rytmu, jako na koncertě. Takhle má vypadat hudební film. 10/10 Poznámka k nepřeloženému titulu: 'Walk the Line' je název jedné z Cashových písní a znamená 'Uklidnit se', 'dát se do kupy'.

Velkolepý film o lásce a boji za svobodu pouze pro naivní, kteří věří, že Sophie Lorenová bude celou cestu napříč prašným Španělskem krásně nalíčená a Cary Grant si ani neumaže košili. Kladem je postava ztvárněná Frankem Sinatrou, poněkud se vymyká stereotypu běžných, morálně bezchybných hrdinů. 5/10

Ze všech Kurosavových filmů (které jsem zatím viděl) sálá jistota. Je vidět ve zvolené látce, v docela nápadně, a přece nevtíravě zdůrazněném poselství, v pohledech kamery a hlavně ve výběru Herce. Zmínit můžu jen jednoho, který všechny ostatní odsouvá do pozadí. Toširo Mifune by zvládl asi jakoukoliv roli, vždy je ale jasně vidět jeho duchovní i fyzická síla a autorita, strhává na sebe pozornost. Zde je tomu také tak, v roli hlavního lékaře nemocnice pro chudé, o jejíž existenci stále zápasí, předvádí Mifune obdivuhodnou osobnost plnou humanismu a skutečné lásky k nešťastným bližním, ovšem ne lásky plynoucí z ponížení, nýbrž lásky hrdé a silné. Jen taková osobnost, plná síly, může zároveň mít i výčitky svědomí plynoucí z toho, že v zápase se špatným světem se občas musíme snížit na jeho úroveň. 9/10