Skleena

Celé to plyne skrz ta klišovitá témata tak nějak pomalu, nenuceně a hlavně v drtivé většině bez povšimnutí, což je velmi sympatické - především v podobě oné závěrečné scény, kdy se ústřední pár loučí v ulicí Tokia. Pár hlášek a především záběrů (poskakující japončíci v bazénu při vodním aerobiku, či co to bylo) je geniálních a celé to do sebe i bez jinde nutné dávky patosu krásně zapadá. A přestože to svým způsobem není ani drama, ani čistá romantika... prostě to funguje. Hlavně v podání Billa Murraye, jehož "hraní obličejem" je krom krásné Scarlett (a to se mi normálně ani moc nelíbí, asi je tu ještě "nezkažená") snad tou nejlepší hereckou devizou. Coppolová namixovala příjemný drink z kombinace apatie lidí zdánlivě bez cíle a budoucnosti, ale zároveň rozhodností to ještě nevzdávat a stále to zkoušet. A takhle by se snímky ze života přeci měly točit - i když, ruku na srdce, kdo z nás si asi jednou zazpívá karaoke na privátu jednoho z Tokijských mladých pseudohipíků?

Všechno tak nějak pěkně po staru. Správná atmosféra s výborně napsanými a zahranými postavami - Lucy to sekne jako nikdy, Gregg Henry je tak akorát slizkej, pes Porter kouzelnej... no a Mel, Mel je drsnej jako smirgl papír, jak je teď "in" říkat. Sem tam nějaká ta hláška, rozmlácený prst u nohou a 130, nebo teda přesněji řečeno 70 tisíc babek. A do všech těch principů, neoblomnýho drsňáctví a úplatnejch, ale trošku vymaštěnejch poldů, sem tam zazní ten správnej song, protože: "It is a man´s man´s world..."

Nemají to chlapci s ohledem na ten fakt, že je show srovnávána se svým britským originálem, jednoduché - zvlášť v kombinaci s tím, jak moc jsou Suchoš s Geňou předem škatulkováni do toho šuplíku "nízké zábavy". A nutno říct, že ne vždycky se to u nějakých scének stoprocentně podaří, na druhou stranu je to asi to lepší, co lze v současné době v televizi z toho "zábavnějšího soudku" sledovat.

Oproti mým očekáváním z traileru Madden daleko více stopáže věnoval událostem z šedesátých let, což bylo ve výsledku asi dobře - narozdíl od oněch starších postav totiž tato linie fungovala skvěle - nechybělo napětí ani dobře nakroucená akce (nejen ta zde monohrkát zmiňovaná vlaková, ale především únosová scénka z gyndy byla luxusní!). Na druhou stranu je škoda, že filmu podkopávají nohy takové ty typické scénáristické nešvary a nelogičnosti - pomineme-li ten fakt, že hrdinka po úletovém sexu ve vypjaté emoční situaci počne dceru a otce si bez jediné stopy po citech, které by k němu chovala, nakonec vezme (inu, jiná doba, no), jsou tu takové ty boty v podobě toho (pozor spoiler) náhodného setkání Helene Mirren s postavou Vogela na schodech ústavu, přičemž pak dojde jejich vzájemnému střetu, kdy hrdinka několikrát hlasitě vykřikne, navíc se nestydí temenem roztřískat zrcadlo na zdi, což taky nejde bez nějakého toho zvukového doprovodu, a i přesto, že se z předchozího záběru zdá, že je místnost, ve které se souboj odehrává, pouhých (dvacet maximálně?) pár metrů od místnosti plné ošetřovatelek a dalších chovanců, nikdo se neobtěžuje za zvuky souboje vydat podívat. O tom, že asi nebude úplně standardní, aby se pacienti psychiatrické léčebny dostali k ostrým nůžkám, se netřeba zmiňovat. Co mě ale úplně dostalo, byl ten fakt, že na záporáky patrně neplatí běh času - jinak si neumím představit, že by s takovým přehledem osmdesáti, možná spíše devadesátiletý pán (Rachel se zmiňovala, že už 30 let není agentem, navíc nikde nebylo řečeno, že skončila hned po Berlínu - kolik tedy tehdá v šedesátých mohlo být Vogelovi? Padesát, šedesát?), vyškolil daleko mladší bývalou agentku Mossadu - přeci jen, ono tam něco z toho výcviku musí zůstat, na začátku snímku jsme viděli, že Rachel Singer se s pěstmi otáčet uměla... A dalo by se pokračovat. Možná proto jsem s hodnocením tolik váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Atmosféra rozděleného Berlína a vhodná hudba však nakonec ručičky vah přeci jen převážily. Nemyslím si, že bych Dluh musel vynášet do nebes, ale peněz za kino nelituji...

Ale jo, podle mě solidní zakončení série. Je pravda, že z předchozího dílu si krom trendy "nafukovacího" stanu nepamatuji zhola nic, ale to asi nemůže ničemu vadit. Knihy jsem četl všechny a taky jsem si nepamatoval, jak to vlastně skončilo :) Každopádně, abych byl upřímný - peněz to nestálo málo, humbuku kolem toho bylo taky spousty, a přesto se nic vyloženě epického nekonalo - natožpak nějaké dechberoucí finále. Navíc je prostě fakt, že mi ti ústřední herci přišli dobří v momentě, kdy byli skutečně mladí a odpovídalo to nějakému tomu jejich prvnímu nebo druhému roku v Bradavicích. Pak už do těch výkonů přišla křeč. A nebo se mi to prostě okoukalo, nevím. Každopádně je fajn, že je jedna filmová a knižní fantasy kapitola za námi a jsem upřímně zvědav, s čím přijde (jestli ještě vůbec s něčím, pod mostem teď přeci jen spát nemusí) Rowlingová - a jistě tedy posléze i filmový průmysl - příště. Minimálně bude zajímavé sledovat, kdo se ještě třeba pokusí na slavné sáze parazitovat.

Ať si kdo chce co chce říká, je to tak strašně blbý, až to mám rád. A navíc je tam to "Slovensko", že...

O tom, co všechno lze říct i bez zbytečných slov. A když už se to nepodaří, vždycky to jde přebít pořádným šlapákem ve výtahu.

Je až s podivem, že se v americe dá natočit film pro teenagery, jehož hlavní myšlenka není propašovat do bezmála dvouhodinové stopáže co nejvíce nechutných vtipů se sexuální tématikou (většinou postavených na jednoduchém principu záměny nebo přistižení hlavního hrdiny v nějaké nevhodné chvíli rodičem/sousedkou/místní sexbombou...) a odhalených prsů, o jejichž přírodnosti lze přinejmenším pochybovat. Ne, že by mi takové pohledy vadily - ale na to se točí i jiné filmy, že. A proto je fajn, že 10 Things I Hate About You se dá v pohodě sledovat i bez toho všeho, co jsem vyjmenoval výše, navíc se člověk u sympatických herců a jejich neurážlivých výkonů čas od času i slušně pobaví. A přestože to asi není snímek, ke kterému by se průměrný divák pravidelně vracel, je fajn, že má po čem sáhnout (dvojsmysl, haha!), když chce zhlédnout jeden z těch ne úplně blbých amerických snímků z prostředí středních škol, závěrečných plesů a šťastných konců, kde vždycky všechno dobře dopadne, v zpočátku utiskované dobro zvítězí nad frajerským zlem a ústřední dvojice se oblizuje u zkreslených tónů nějaké poprockové kapely, která to všechno uzavírá.

Nefunguje to tak, jak fungují jednotlivé krátké seriálové díly, každopádně pořád se na to dá koukat a vím, že mí dva synovci na tom ujížděli a viděli to nejednou. A tak se vždycky radši podívám na nějakou tu kreslenou volovinku s Tomem a Jerrym, než abych trpěl u těch novodobých zvěrstev, které naši filmaři (až na výjimky, kterých je ale vážně jako šafránu) vydávají za pohádky. A ne, že by nebylo, z čeho v našich filmových luzích a hájích vycházet. Jsem to ale vlastenec, co?

Ta první půle je snad až zbytečně pozvolná a jaksi vláčná... Ale když jí člověk přetrpí, začne se to krásně rozjíždět a zamotávat - a teprve když jsou karty rozdány, člověk se dobře baví. Není to žádný dialogový skvost, není to ani super akčňák (je až s podivem, jak málo tam Jason mydlí ostatní :)... ale funguje to.