Idaho

Loď plouvoucí po moři přepadnou terroristi, jen jeden muž je dokáže porazit... Kdybych měl hodnotit samotný děj, byl by to jasný odpad, jde totiž zřejmě o nějaký remake Přepadení v Pacifiku bez výrazných dějových zvratů a přiměřeným množstvím logických hovadin. To mi ani mi tak nevadilo, ani že ze snímku čiší lacinost tolik typická pro HK filmy těchto let, jako strašlivé množství krve a nesmyslné humorné odlehčovačky, které tomuto žánru naprosto nesvědčí, Souboje jsou naprosto skvělé, jak bychom mohli čekat od mistra Yuena Woo-pinga, dráty by se daly spočítat na prstech jedné defektní ruky. Děj jde docela rychle dopředu nikdo se s nikým moc nepárá. Objektivní kvalita filmu, Odpad! Film se mi líbil asi tak na 30 %.

Vzhledem k tomu, že to vydal Intersonic jako SB klasiku, čekal jsem od toho mnohé, bohužel marně. Celý příběh je vystaven na poměrně hloupoučké a později zbytečně komplikované zápletce, na kterou, jak tady Krakonoš :) poznamenal, scénář nestačí. Jen trochu zasvěceným, kteří viděli více SB filmů z tohoto období, musí být jasné, že většina těchto filmů je velice špatných a je mi záhadou, čím si tento zasloužil svou pozornost. Ve filmu se moc mluví, intrikuje a sporadické boje skončí hned jak začnou. Sice se to tvůrci snaží napravit poslední bitkou, která je už sice jaksepatří, ale jaro nedělá. 40%

V zásadě ani nevím, co napsat o ději. Chung, syn bohatého místního patrona Kua, vcelku ovládající kung-fu chodí po městě a koná, nebo se aspoň snaží konat dobro, dokud nedostane nakládačku při níž potká neznámeho mistra, jež ho začne učit styl hada. Zápletka je maximálně triviální, vlastně ani skoro není. Dialogy nedávají někdy moc smysl, u některých scén jsem si nebyl jistý, co vůbec měly znamenat. No, ale o to zde snad ani nejde... Nebo ano? To hlavní je akce a souboje, jež jsou prvotřídní a jsou konec konců to jediné, proč se vyplatí na film dívat. V menší roličce se tam mihne nepřehlédnutelný Bolo Yeung, prý i Yuen Biao (toho jsem tam nějak nezáhledl). 50%

Uměle nastrojené vtipy a situace u nichž jsem se nedokázal zasmát ani jednou po dobu těch deseti dílů, co jsem shlédl. A že jsem se snažil… Vážně jsem nechápal, proč po každé „vtipné“ replice musela být pauza, aby věděl, kdy se mám smát. Skoro odpad.

V zásadě se dá souhlasit se všemi těmi obdivnými komentáři zde. Mně však přišel film trochu moc natahovaný. Sto dvacet minut je na takovýto film ažaž. Mít to o 30 minut méně, určitě bych přidal.

Holčička žije sama v domečku bez rodičů, kam ji chodí navštěvovat jen její babička. Jednoho dne, najde u svého domečku malou pandu a holčička se s ním zkamarádí. Když vidí, že malý panda je bez mámy, rozhodne se, že se jí stane. Jenomže se zároveň rozhodné být i dcerou tatínka malého pandy. Perverzní ;-). Ještě jednou pro Želvopýra ;-) .

Tajemný tvor Mamo ohrožuje svět. Jediný, kdo se mu může postavit, je Lupin Třetí za pomoci přátel Jigena a Goemona. Tento díl nedosahuje kvalit „Zámku Cagliostra“ hlavně kvůli podivnému ději, kdy jsme neustálými zvraty podobným tahání králíků z klobouku a mnoha logickým chybám přesvědčování, že vše je jinak. I přesto je to docela slušná zábava.

V buddhistickém kánonu je psáno: Prapory klidně visí, žádný vítr nefouká, to je neklidné srdce muže! 100 %.

Nadhodnocená srágorka, v níž se se za maskou „chytrého“ politického thrilleru skrývá mix romantiky a špatného akčního filmu úrovně Commanda (nikdo mi nevymluví, že se speciální jednotky a tajní agenti s v tomto filmu nechovají jako banda idiotů). Za zbytečně nevyužité dobré herecké výkony dávám 30 %. Pro korejskou kinematografii možná důležitý film, pro filmového diváka film vcelku zbytečný.

Být to na díly, byl bych hodnější. Takhle je to trápení neviňátek. Škoda, přeškoda.