Tunri

Díl Dvakrát zabitý nebožtík oficiálně prohlašuju za jeden z nejlepších. Seriál je skvělej, ale bohužel s pozdějšími sériemi se dějí víc a víc nereálné věci. Vraha je možné většinou uhádnout už na začátku, koncept se opakuje. Řada chyb ve scénáři. Nicméně to nemění nic na tom, že to miluju. Cením podobu mrtvol, na tom si tvůrci dali nejvíc záležet! Soundtrack je skvělej!

Zábavný určitě ne. To je tak hloupý, až to bolí do očí a do hlavy. Bacha, ať si smíchy nevyblejete plíce. Koncept je okopírovanej a ten člověk je zjevně postiženej. Vždyť by se mohl živit čímkoli jiným, ale chápu, že za tohle je asi nejvíc peněz. Nechápu, co za hosty tam chodí, vždyť se musí cítit jak debilové. Chvíli jsem na to koukala a připadala jsem si, jak kdyby se nějaká rubrika tehdejšího BRAVÍČKA přenesla na obrazovku. I argentinská telenovela vás pobaví a zabaví víc než tohle. Recesi, černej humor, normální humor, všechno možný snesu. Ale tak nebetyčnou sračku ne.

Žehlili jste někdy?

Ve filmu je pár nepřesností, ale jsem ochotná to přehlédnout, vzhledem k tomu, že se film v určitou chvíli stane nesnesitelně napínavým (i když všichni nějak tak víme, jak dopadne). Potěšil mě prostor věnovaný českým umělcům.

Velký špatný. Nejhorší možnej formát pořadu. Bolí to. Nejmizernější "dabing" tý robotický moderátorky, nikdo nikdy nevymyslel nic tak špatnýho. Není to vtipný. Není to světový. Není to netflixový. Není to moderní. Je to pouze trapný. Nechápu, jak se tihle lidé můžou živit tím, že se veřejně prezentujou a MLUVÍ, když nedají dohromady jednoduchou větu a to, co říkají, je prázdné. Nechápu zařazení před pořadem Prostřeno s docela jinou cílovou skupinou. Nechci nic z toho chápat. Můžu jen doufat, že příští generace nebudou polodementní, a že někdo, třeba někde na školách, začne po lidech vyžadovat něco víc a tohle nebude nový normál. Český divák objevil nové dno.

dafaq? baštění potratů? cože? Jiný kraj, jiné filmy...

Proboha to je geniální! Každý drobný detail perfektně podtrhuje skutečnost. Každý vteřina filmu je stoprocentně autentická. Všechny role sedí, všechny ty lidi znám osobně, vídám je na úřadech, v baráku, v MHD, v práci, ve "firmičkách". Je to jako skrytá kamera z každodenního života. Brečím smíchy a trochu i bolestí..

Pamatujete, když ještě tenkrát měly animáky děj? Musí to být strašně šílené a ztřešněné, musí se běhat sem a tam a tam a sem a chování musí být dostatečně dementní na to, aby to pětiletým přišlo vtipné, protože děti si nic lepšího nezaslouží. Vrcholem vtipnosti je manžel, který je retardovaný a neustále prdí. Super. No aspoň má ženu, která není schopná ujít dva kroky, aniž by něco nezkurvila. Dospělí se tam chovají nesvéprávně, divákům tak podsouvají, jak je svět vlastně debilní a nešťastnej a doslova padat na hubu při každym kroku je normální. Demence.

Ten příběh a vysvětlení je úplně na hovno. Nedává smysl. Zbytečnej film. Prostě, Francesco, nejezdi na prokletý místa, když víš, že jsou prokletý. A když už, vem si sebou KOUZELNÝ NŮŽKY.

Celou dobu jsem se snažila rozklíčovat, v jakém roce se příběh přibližně odehrává... a ona je to podle aut současnost.