Tunri

Dr. Sweets (John Francis Daley) prohlásí, že údržbář Ray Buxley (Robert Englund) je podivín jako Freddy. Jedná se o odkaz na filmovou sérii Noční můra v Elm Street (od r. 1984), ve které Robert Englund ztvárnil roli Freddyho Kruegera.

Macaulay Culkin, představitel Michaela Aliga, navštívil opravdového Michaela Aliga ve vězení, aby se lépe připravil na roli a vžil se do jeho příběhu. Stejně tak se před natáčením Seth Green, který si zahrál Jamese St. Jamese, setkal s opravdovým Jamesem St. Jamesem.

Film je natočen dle románu od Jamese St. Jamese Disco Bloodbath, který se zakládá na skutečné události. Club kids byli mladí lidé, kterým mnohdy nebylo ani 25 let. Dostávali zaplaceno za to, že se ukazovali v bizarních kostýmech a vytvářeli atmosféru na párty.

Ve filmu je použito kolem 1000 kostýmů, což byl velký zásah do rozpočtu. Některé kostýmy byly vypůjčené od opravdových "Club kids".

Záběry exteriéru bytu Michaela Aliga (Macaulay Culkin) jsou z místa, kde skutečný Michael Alig opravdu žil.

Jeffersonův institut, ve kterém se nachází laboratoř, ve skutečnosti neexistuje. Jeho existence v seriálu má představovat Smithsonův institut ve Washingtonu DC. Exteriéry Jeffersonova institutu v seriálu jsou ve skutečnosti The Natural History Museum v Los Angeles.

V epizodě je uvedena informace, že v Norsku je spáchána méně než jedna vražda ročně. Ve skutečnosti je to však 0,7 vraždy na 100 tisíc obyvatel ročně, takže celkový počet vražd je přibližně 46. I tak je číslo neobvykle nízké.

V seriálu Kůstka (Emily Deschanel) několikrát zmiňuje, že agent Booth (David Boreanaz) je přímým potomkem Johna Wilkese Bootha, který zabil prezidenta Abrahama Lincolna. Ve skutečnosti je to nemožné, protože John Wilkes Booth neměl žádné děti a dítě jeho bratra se nedožilo dospělosti. Pokud by existoval nějaký takový potomek, měl by jiné příjmení.

Ve třetí sérii v epizodě "Soudný den" z roku 2000 hraje mladého grázla Orlando Bloom a při vyšetřování vražd vedou detektivové hovor o knize "Pán prstenů". O rok později pak Orlando Bloom hraje jednu ze svých největších rolí Legolase ve filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu (2001).

Herec Wolfgang Preiss o scéně, kde tělesná stráž SS Adolfa Hitlera hraje něžné ženy, říká: "Když jsem procházel v kostýmu nadporučíka kolem šatny statistů, byl jsem jako herec zcela neznámý. Tělesná stráž SS už byla na místě a převlékala se. Tu mě cosi posedlo a já zvolal: "POZOR!" a všichni se vzpřímili, jak byli, v ženských šatech, s posunutými parukami, napůl nalíčení nebo ve spodním prádle. Byl to groteskní pohled. Co nejpřirozeněji jsem řekl "Pokračujte", ale uvnitř jsem se mohl usmát k smrti."

Snímek je karierním vrcholem Zarah Leanderové, ale je označován za "nacistický šunt". Jedná se totiž o její první a poslední propagandistický film pro Třetí říši.

Píseň "Ich weiss, es wird einmal ein Wunder geschehn" se stala v době války symbolem síly, lásky nebo i statečnosti. Německé ženy, které měly své muže nebo syny na frontě, se ztotožňovaly s hlavní postavou Hannou (Zarah Leanderová).

Píseň z filmu, kterou zpívá Hanna (Zarah Leanderová), "Davon geht die Welt nicht unter" zazní i ve filmu Hanebný pancharti (2009), kde odkazuje na nacistické Německo, v němž byla velkým hitem.

Při natáčení scény, kdy Hanna (Zarah Leanderová) zpívá na pódiu v bílých šatech a má kolem sebe pyramidu žen, byl problém takový, že nebylo možné sehnat tolik žen, které by byly stejně statné a vysoké jako Zarah. K tomuto účelu byla využita Hitlerova osobní garda jednotek SS, protože muži tam byli všichni stejně velcí a silní. Na celém podiu je jen jedna žena - Zarah, která proti mužským postavám působí křehce. Pro bližší záběry byly samozřejmě použity tváře dívek. Film tak ušetřil za kompars, příslušníci SS účinkovali na rozkaz.