Fikus.xf

Kvalitní studie jednoho psychopata, která v divákovi vyvolá neklid a řadu znejisťujících myšlenek. Připomínka, že když si někdo něco umane, stát/společnost/právo mu prostě nedokáže zabránit konat. Upozornění, že veškerá snaha o sebezdokonalení, vývoj, budování kariéry a další může být v sekundě ukončena člověkem, kterého jsme nikdy neviděli ani nepotkali. Pro mě velmi kvalitní film právě proto, že dokázal navodit atmosféru introvertního vraha.

Nadprůměrná záležitost s velice nenásilným provázáním postav, která rychle "odsejpá". Jako každá černá komedie by mohla vyvolat otázku, kdy se ještě smát a kdy už ne. Rozhodně stojí za to vidět.

Neuchopitelný děj (místy se dá zachytit nehtíčkem - přečíst si několik různých popisů obsahu filmu je nesporně nezbytné) s dokonalou kamerou a dechberoucím ČB zpracováním.

Šepoty a výkřiky jednoduše není "user-friendly" film a uznávám, že je potřeba velkého soustředění a vůle diváka toto dílo pochopit. Jenže jsou prostě konzumní filmy, kde přemýšlet netřeba, a filmy, kde je aktivní myšlení nezbytné. Šepoty jsou z druhé kategorie. Mimochodem: Syrové záběry nenamake-upovaných obličejů před červenou zdí jsou vážně něco.

Absolutní slátanina českého a amerického soudního řízení. Porota z lidu? Státní zástupce bez taláru? Veškeré dialogy a případné monology (ačkoliv, narozdíl od reálného soudního řízení je tohle spíš trhovecké překřikování se všech tří stran) jsou přehnaně emotivní, bez NÁZNAKU argumentace. S pořadem ČT1 "Podle práva" se nedá srovnávat.

Mnoho lidí označuje závěrečnou Chaplinovu řeč za "z dnešního pohledu patetickou" atp., s čímž rozhodně nesouhlasím. Pro mě poselství rovnající se proslovu "I have a dream...".

Absolutně legendární film, jež měl vyhrát Febiofest 2009. Bohužel byl promítán jako poslední a to pouhou hodinu před napsáním pořadí každým porotcem. Proto se nestihl pořádně rozležet v hlavách a to, podle mého názoru, zapříčinilo jeho neúspěch. Jako většina soutěžních filmů vypráví příběh člověka a jako ve většině soutěžních filmů zde chybí nějaká výraznější zápletka, ale narozdíl od ostatních děl je zde důrazně naznačeno několik myšlenek a vyřčeno několik názorů a pohledů z různých úhlů. Ať už eutanázie, vzah soudce a práva jako člověka a zároveň jako normami svázaného "robota", potřebu starých lidí ŽÍT ve společnosti a být s ní v kontaktu, problém navazování vztahů a tak dále a tak dále. Na druhou stranu je celá historie hlavní postavy velice brilantně pouze naznačena, zároveň však na konci filmu dostane mozaika přesný tvar - tak není příběh divákovi naservírován a nutí ho přemýšlet a dávat pozor. Ano, ano, ano, tenhle film prostě ano.

První den na mě film nezapůsobil. S věším časovým odstupem ho doceňuji o něco více. Především musím ocenit ČB, kterou autor použil vytvoření k ještě důraznějšímu dojmu surovosti. O prázdném muži, který je jenom loutkou žen.

Tanner vlastně všechno vystihl přesně. Já se přikláním k průměrnosti filmu, tedy ke třem hvězdičkám. Rád bych upozornil na jeden moment ve filmu, který stojí za povšimnutí - když se jedna dívka baví se svou babičkou, kamera zabírá nepředstavitelně vrásčitou starou babičku sedící před studenou namodralou holou zdí. Střih. Kamera zabírá mladou teenagerku na počátku života, sedící v místnosti v teplých barvách, obklopená pohovkou a spoustou věcí vytvářejících domácí atmosféru. Tento kontrast byl pro mě velmi silný moment, ať už byl vytvořen záměrně nebo pouze náhodou.

Film, který podle mě lidé našeho věku (do 30 let) nemohou zcela pochopit a dostatečně ocenit a to proto, že prostě nezažili krizi středního věku a přijde jim jako něco nelogického. Proč ten vůl, když měl VŠECHNO, odcházel od manželky, domu, práce a peněz?! Několik starších porotců mi řeklo něco ve smyslu: "Jo, tenhle film je přesně o mně. Jenže rozdíl je, že on odejít dokázal, já ne". Je potřeba to vidět, je potřeba ho tolerovat.