amfetamin

This world's a treasure, but it's been telling us to leave for a while now

Now listen carefully, I shall say this only once: Druhá světová válka ještě nikdy nebyla tak vtipná!

Pro mě, bohužel, zatím absolutně nejslabší série. Většina postav nemá vůbec žádný příběh, hloubku, nic. Přijde mi, že ten potenciál lidských "zrůd" zůstal naprosto nevyužit, většina postav se mi protivila (všimla jsem si, že holčičky po celym světě milujou Evana Peterse, pro mě je to už od Coven nejotravnější postava vůbec, ale chápu, holkám se to líbí), Jessica Lange jako vždy skvělá, ale její postava je tentokrát ukrutně nudná a nezajímavá. Nedokážu prostě na téhle řadě najít nic vyloženě pozitivního, něco, co by dosahovalo kvalit předchozích sérií. Nejenže jsem se vůbec nebála (jako u Asylum nebo Murder House), ale dokonce ani nebavila (jako u Coven). Žádná napjatá atmosféra, dokonce nejděsivější postavy - klauna - se tvůrci zbavili neuvěřitelně brzo a od té doby mě ten seriál přestal bavit úplně. Dandy sice zahraný skvěle, ale pořád nic, z čeho bych se posadila na zadek. Vyzdvihla bych snad jedině božský cover Gods&Monsters. Zklamání roku. 2* (a půl z nostalgie)

Neuvěřitelně milý dokument o životě Alžběty II. a Charlese a královské rodiny vůbec. Charles nám ukazuje spíš jednotlivé události a to ze svého pohledu. Z pohledu syna. Než aby chronologicky popisoval celou dobu Alžbětiny vlády, vybírá spíš události před a krátce po její korunovaci. Záběry z rodiného archivu jsou na první pohled naprosto obyčejné, ale o to cenější a tak nějak milejší. God save the Queen!

Nikdy jsem neviděla originální obsazení v podání Michaela Crawforda a Sarah Brightman a ani mě to nemrzí protože duo Sierra a Ramin je moje nejoblíbenější. A stejně tak patří přesně tohle zpracování mezi mé neoblíbenější. Royal Albert Hall sice nedovoluje tak megalomanské kulisy (přecijen je to primárně koncertní hala, nikoliv divadlo), ale to vůbec nevadí. Protože co tomuhle zpracování chybí v kulisách herci naprosto perfektně nahrazují v emocích. Přijde mi, že Ramin, Sierra i Hadley ze sebe vydávají naprosté maximum, několikrát mi po zádech běžel mráz.

Původně jsem tomu dala tři hvězdičky, ale pak mi došlo že vlastně není za co. Ano, hudba je krásná (ačkoliv tady tak vyzdvihovaná The Beauty Underneath už je na můj vkus až moc daleko od Fantoma, někdo tu hezky napsal, že je to příšerně kabaretní) Nelíbilo se mi ani australské obsazení, ale myslím, že ani moje milovaná dvojice Ramin a Sierra by tenhle paskvil nezachránili. Protože narozdíl od ostatních mi nepřijde, že by to fungovalo líp jako samostatný muzikál a nedokážu to ani vnímat jinak, než jako pokračování POTO. !!! SPOILERY Znovusetkání neni špatný motiv, vůbec. I bych přežila, že si Christine nakonec vybere Erika. Ale proboha! Raul alkoholikem?! Gustav?! WHAT THE HELL?! To se jako stalo jak? Fantom najednou vůbec neni zlej, ale ani trochu svůdnej, s Raulem si nakonec skoro padnou do náruče, Meg Giry jako zoufalka snažící se dostat Erikovi do kalhot... Při závěrečné scéně už jsem jen seděla plná zoufalství nad tím, jak může někdo, kdo vytvoří takové veledílo, vytvořit následně tak hnusný paskvil (tohle je jak děj z nejhorší latinsko-americké telenovely). Dávám dvě. A vlastně pořád úplně nevím za co.

Některé díly sice trochu zaostávají, hlavně co se týče zajímavosti dějové linky, ale tenhle seriál má dokonalou atmosféru, která menší nedostatky dokonale kompenzuje. Přesně takhle nějak si představuju hororový viktoriánský Londýn po přečtení všemožné hororové/viktoriánské literatury. Osudy všech postav jsou k sobě šikovně přilepeny a všechny postavy jsou napsány skvěle, možná škoda, že postava Van Helsinga nedostala víc prostoru, ale tenhle seriál si u mě své místo našel - především díky té temné atmosféře odvrácené strany viktoriánského Londýna. A Dorian Gray je konečně ztvárněn jako mladé, neodolatelné stvoření.

Naprosto dokonalý, dechberoucí film. Netradičně zpracované téma války a válečného utrpení, který se zároveň zabývá otázkou lidské paměti a jejími nedokonalostmi. Film je tak zároveň sondou do mysli a vzpomínek Folmana samotného. A právě animace mu možňuje pracovat s pamětí a umožňuje nám zprostředkovat i ty části paměti, které by v běžném dokumentu nikdy ztvárněny být nemohly. Ale některé vzpomínky je lepší zapomenout... + i za skvělý soundtrack (Enola Gay, This is not a love song, Good morning Lebanon nebo snová Haunted Ocean) a jedna samostatná hvězdička za perfektní opening, který vás okamžitě vtáhne do filmu. A konec, který vás prostě musí naprosto odrovnat.

Autentické, kritické, skvělá kamera a střih, dosti syrové a vyvolávající hodně silné pocity.

Zajímavé "dokudrama", které se soustředí především na osudy pozůstalých po bombovém útoku IRA v Omaghu. Do značné míry je ve filmu znát ruka Paula Greengrasse, který se (stejně jako v Bloody Sunday) nevyhybá ostré kritice Britských ozbrojených jednotek za jejich selhání a především za to, že své chyby nedokázaly přiznat. Z hlediska dokumentu se jedná o dost zajímavý film, celkem věrně reflektuje skutečnost, ale ke konci je divácky dost náročný. Je to vlastně takový film pro pozůstalé, pro lidi, kteří o Omaghu a problematice IRA něco (víc) vědí. I z toho důvodu ke konci již trochu nudí, přesto jde o nadprůměrný film. Vhodný pro všechny fandy britské moderní historie.