Recenzie (182)
Sněženky a machři po 25 letech (2008)
Viky Cabadaj pro mě po 25 letech rozhodně není borec na konec a za tenhle ubohej pokus o co vlastně? dávám palec DOLŮ!
Správce domu (2009)
Správce zaujme především svou civilností umožnující ztotožnit se s hlavním hrdinou dřív než byste řekli švec. Jeden z filmů na motivy "tohle se přece stává nám všem" a "takhle my tady žijem". Nebýt občasné nudy (nevěřila bych, že 92-minutový film je toho schopen) neměla bych námitek. Nečekaná přítomnost protagonisty hlavního hrdiny ve dveřích kinosálu hezky vzbuzovala pocit "toho chlápak už jsem někde viděla" ...jo, to je ON! Pan Správce!
Stávka na neistotu (2015)
Okouzlena nebývale silnou skvadrou kvalitních samců jsem opomněla, že narozdíl od Michaela Burryho si s čísly vůbec, ale vůbec nerozumíme! To je tak, když se necháte přemoct silou líbivého testosteronu na úkor toho, co je vám vlastní. Ztracena mezi nicneříkajícími finančními termíny jsem došla k (šokujícímu :) závěru, že ne každý film s Goslingem je pro mě!
Svět podle Lelanda (2003)
Přesvědčivý Ryan Gosling za asistence dalších hvězd odhaluje jedno velké PROČ Lelandovy smutkem přeplněné duše. Tak PROČ mě to až tak nevzalo?
Škola princov (2010) (TV film)
Stačí vidět pár minut a máte dost! Katastrofální dialogy nejde vydržet. Gralutuju všem, kteří to zvládli do konce.
Šofér slečny Daisy (1989)
Sweet little something! Morgan Freeman coby chodící (řídící) optimismus hřeje víc než přímotop!
Štvrté proroctvo (2009)
Nadějný kousek, jehož závěr ovšem zcela nekoresponduje se zbytkem filmu, který vás napne jako špagáty.
Štyridsiatka na krku (2008) (TV film)
Jsou tváře, pro které stojí za to žít. Jednou z nich je Robert Buckley! Nic víc než ten jeho slaďounkej ucul a rozcuchaný číro v tomto případě ke štěstí nepotřebuju.
Teória veľkého tresku (2007) (seriál)
Zápletka a lá Ajťáci v bledě modrém. Akorát o třídu níž. Jazyk teoretických a experimentálních fyziků je těžko pochopitelný lidem vlastnícím nižší IQ než Sheldon, takže se sice smějete nepoužitelnosti pánů vědců pro běžný život, ale fórky vyznívají jaksi do intelektuálního prázdna. Alfou omegou Big Bangu je pro mě vědátor Sheldon, jehož zdeformovanost se pohybuje na stupnici od roztomilosti k nesnesitelnosti. Nemůžu opomenout ani ženami paralyzovaného, alkoholem a sedativy uvolňovaného Raje. V Big Bangu si zkrátka každej najde svoje oblíbený postavy, nezapomentulný hlášky, scény a epizody, který vám spolehlivě rozechvějí bránici a potrápí šedou kůru mozkovou. Pro mě to ale na dosažení mety HIMYMu a Ajťáků stačit nebude.
Tobruk (2008)
Z vizuálního hlediska pohledně urobeno. To bohužel nemění nic na tom, že mě žhnoucí peklo nechalo ledově chladnou vůči osudům zúčastněných.