Kvítek

Oldschool is cool, ale když z Love Story nesálá láska, někde se asi stala chyba.

Kdo by veřil, že se Gerald Butler upíše takové konině. Romantika nulová, zábava sporá, pointa "opravdu nečekaná", rádoby kriminální zápletka zasazuje poslední hřebíček do rakve. Jediná závěrečná líbačka mezi mřížemi stála za to.

Nedotčena divadelní předlohou jsem zpočátku sváděla vnitřní boj nad otravnou apatyčností Bricka vůči životu a takové kočce jako je Maggie a málem jsem rezignovala (bez flašky). Brickovy modré oči mě na rozpálené plechové střeše udržely, a díky tomu. Pravda o nemoci Velkého taťky vyhrotila situaci, přinesla solidní rodinné drama s odkrytím pokřivených charakterů a skrytých pravd. Jsem ráda, že jsem tenhle boj nevzdala.

Tak nevím jestli mě rodiče v dětství upustili na hlavu, ale Magnolii říkám NE a nikdy více!

Miluju flashbacky na filmy z dob, kdy mi ještě teklo mlíko po bradě.

Kam až člověk dokáže zajít pro uspokojení partnera nebo sám sebe. Intimní sonda to tužeb nás všech. Jen některé tužby zůstanou nevyřčeny, protože takové věci se přece neříkají a nedělají. A klobouk dolů před všemi, kteří to řekli svým partnerům a shame on you, kdo jste je do toho manipulovali. K zamyšlení, k pobavení a hlavně plné života. Niterně krásné a hlavně plné lásky.

Projekci Matky zpočátku neobestíraly příznivé atributy. Zaprvé, časně dopolední Matce přecházely 3 hodiny spánku po náročném tažení v Poštovním dvoře. Zadruhé, vůbec ale vůbec nevyhledávám korejské filmy. Zatřetí, jsem jsem se k Matce dostala jen proto, že se na moje favority dostat z kapacitních důvodů nešlo. Začtvrté, zrodilo se velké překvapení 44. karlovarského ročníku. [44 th MFFKV 2009]

Navnaděna trailerem plným úžasných huňatých stvoření se dlouze těším... a říkám si, když už nic, tak si vystačím s roztomilostí chlupáčů. Nevystačila. I když mi šestý smysl říká, že Maxipříšerky mají něco (hodně?) do sebe a jsou hodně nezvyklým kouskem, výsledek byl takový - půlku filmu jsem přemáhala spaní a rozbolela mě hlava. Ale ta HUDBA!!! TA HUDBA!!!

Hořký hezký film o tom, že když jste z Albánie nebo Srbska, ani láska hory nepřenáší. Jednoznačný favorit 45th KVIFF

Milý Johne, přemýšlím jak na mě zapůsobilo 108 minut strávených s Tebou. Možná to chce 14 dní k tomu, aby sis mě získal navždy a já toužila pronášet a slýchat větu "see you soon". Možná je to tím, že takových jako ty jsou stovky. Možná je to tím, že prostě nijak nevyčníváš z davu. Milý Johne, lituju toho co Ti musím napsat, ale "see you soon" to nebude!