Fr

V Rusku se potuluje po vesnicích novinář, aby napsal něco o těžkém životě místních lidí. Jednou potká starýho dědečka a samozřejmě se hned ptá, jestli nemá nějaké zajímavé příhody.

Děda se zamyslí a povídá: To vím, to vím… to se nám tenkrát ztratila koza. A? Tak jsme se všichni z vesnice sešli a hledali tři dny. A? A nakonec jsme ji našli, ožrali se a pak ji všichni ošukali.

No dědečku, to je divná historka. Nemáš nějakou jinou. To vím, to vím, povídá dědeček. To se tady ztratila ovce. A? Tak jsme se všichni z vesnice sešli a hledali tři dny. A? A nakonec jsme ji našli, ožrali se a pak ji všichni ošukali.

Ale dědečku, to přece nemůžu nikde napsat. Nemáš nějakou bez zvířat? Děda se zamyslí a povídá: To vím, to vím… TO JSEM SE TENKRÁT ZTRATIL…

Krkonoše nebo Ostrava ?  ( z deníčku neznámého autora)

12. října
Dnes jsme se přestěhovali z Ostravy do našeho nového domku v Krkonoších. Bože, jak je tu krásně! Už se nemohu dočkat, až majestátné horské vrcholy pokryje bílý sníh.

20. října
Krkonoše jsou tím nejkrásnějším místem na zemi. Podnikli jsme malý výlet do okolí a přitom jsme viděli několik jelenů. Jak ti byli nádherní! Zdá se mi, že jelen je jedno z nejúžasnějších zvířat na zemi.

11. listopadu
Brzy začne lovecká sezóna. Nechápu, jak někdo může zabít tak nádherného tvora, jakým je jelen. Doufám, že už konečně začne sněžit.

10. prosince
Minulou noc krásně sněžilo. Probudil jsem se a vše kolem leželo pod jiskřivě bílou sněhovou pokrývkou. Krása jako na vánoční pohlednici. A to božské ticho. Kdepak Ostrava. S chutí jsem proházel příjezdovou cestu a uspořádali jsme rodinnou koulovačku. Potom ale projel kolem sněžný pluh a musel jsem znovu proházet příjezdovou cestu. Prostě to tady miluju.

12. prosince
Minulou noc připadl další bílý sníh. Sněžný pluh si dnes zopakoval žertík s příjezdovou cestou. Nevadí, během chvilky jsem ji znovu proházel.

19. prosince
Napadl další sníh. Kvůli zahrnuté příjezdové cestě jsem se nedostal včas do práce. Už jsem úplně vyčerpaný neustálým prohazováním cesty. Zasranej sněžnej pluh!

22. prosince
Včera napadly zase další ty bílý sračky. Už mám na rukách od lopaty puchýře. Jsem přesvědčenej, že sněžnej pluh čeká někde za rohem, dokud neproházím příjezdovou cestu. Hajzl jeden!

25. prosince
Tak tedy veselé Vánoce. Včera napadlo ještě víc toho posranýho sněhu. Jestli jednou dostanu do ruky toho zkurvysyna, co řídí ten sněžnej pluh, tak ho nakopu rovnou do prdele! Nechápu, proč prostě na tu zasranou silnici nenasypou víc soli, aby rozpustila všecek ten sajrajt.

27. prosince
Zase napadl vagón toho bílýho svinstva. Už tři dny jsem nevystrčil rypák s výjimkou prohazování příjezdové cesty pokaždé, když projel pluh. Nakonec ale i pluh uvázl v závěji a řidič, ten dobytek drzej, si přišel vypůjčit moji lopatu. Řekl jsem mu, že jsem jich už šest zlámal, když sem prohazoval tu zahrnutou příjezdovku. A pak sem ho mlátil po hlavě tou sedmou lopatou tak dlouho, až se dal na útěk.

28. prosince
Konečně jsem se dostal z baráku. Odstranil jsem z auta to bílý svinstvo a vydal se do obchodu pro nějaké jídlo. Na zpáteční cestě mi vběhl do cesty jelen. Už se to nedalo ubrzdit. Teď mám škodu na autě za 50 tisíc. Ty zasraný bestie by měli postřílet. Nechápu, proč je ti lovci během sezóny nevymlátili všechny.

10. března
Konečně slezl ten hnusnej sníh a začalo jaro. Odvezl jsem auto do servisu dolů do města. Člověk by nevěřil, jak může za jednu zimu zrezivět od tý debilní soli, co s ní ty hovada sypou tu silnici.

2. dubna
Odstěhovali jsme se zpátky do Ostravy. Teď teprve vidím, jak je to vlastně nádherné město. Nechápu, jak někdo může žít v takové prdeli, jako jsou Krkonoše!

Jak už jsem psal, americkou matku by v našich končinách mohl nahradit strejda Libor. Sice není tak hezkej, ale schopnosti má podobný!

Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol. Měli z rodičů vytáhnout příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky...

Katka říká : "Můj tatínek je farmář a chová slepice kvuli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila."

"A ponaučení?", ptá se učitelka. "Nedávej všechna vejce do jednoho košíku."

"Dobře", říká učitelka,"teď Lucka."

"Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat. A poučení je - nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou."

"To je pěkný příběh", říká učitelka, "Pepíčku, jaký máš příběh ty?"

"Ano madam, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl u Zelených baretů ve Vietnamu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné co měl u sebe byla lahev Whiskey, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev Whiskey, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou vietcongů. Zabil jich 70 kulometem než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou, než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama."

"Svatá dobroto", zděsí se učitelka, "a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?"

"Neser se do strejdy Libora,když je nalitej."

Při sledování zamilovanejch pohledů Theodora s monitorem nemohu nevzpomenout na Tankový prapor a text zveřejněný v divizním časopise, ve kterým se rotný Maňas vyznává ke svý lásce k T-34 (to je- byl- tank...- poznámka pro budoucí generace). Narozdíl vode mě, by rotný Maňas mohl bejt filmem nadšenej, protože ukazuje, že v budoucnosti bude tankista moct svůj tank skutečně vopíchat!

Zde si dovoluji pro kulturní barbary zveřejnit původní Maňasův text:

Na shledanou, věrný druhu!

Tak tedy dnes naposled! Škoda! Tolik jsem si na Tebe zvykl!

I když jsem o Tobě zprvu ani nechtěl slyšet a skoro jsem se Tě děsil, přece jen jsem si Tě za ty dva roky zamiloval, tak teple a blízce, jako nejlepšího druha. Naučil jsem se Tě znát a rozumět Ti, poznal jsem i Tvé vrtochy, často jsem Ti obětoval všechen svůj volný čas a mnohdy i kus noci. A moc hezkých chvil jsme spolu prožili! Vzpomínáš třeba na ten krásný, tichý, teplý večer při jednom cvičení, kdy jsem ležel v křoví vedle Tebe a střežil bezpečnost naší milované vlasti? Kolem nás skotačil bujný srnec se svou družkou a mně se tehdy tak prudce zachtělo se s někým polaskat... a pohladil jsem Tebe, můj věrný druhu, tanku T-34!

Muž navštíví velmi exklusivní nudistický klub.
Hned první den svlékne šaty a začně se procházet klubem. Kolem něj prochází  krásná vnadná blondýnka a muž dostane erekci. Dívka k němu přijde a říká: ,,Volal jsi mě?" ,,Ne, proč myslíš?" ptá se muž. ,,Tak to asi musíš být v  klubu nový. Tak tedy dovol, abych Ti to vysvětlila. Víš, tady je takové  pravidlo, že když dostaneš erekci, znamená to,že mě voláš". Smějící se dívka si muže odvede k bazénu a tam se s ním pomiluje...
Muž pak pokračuje v prohlídce klubu a navštíví saunu. Jakmile si sedne, uprdne si. Během minuty vstoupí urostlý chlupatý muž a říká: ,,Volal jsi mě?"  ,,Ne, proč se ptáš?" odpovídá muž. ,,Tak to asi musíš být v klubu nový. Tady  je takové pravidlo, že když si uprdneš, znamená to, že mě voláš, abych přišel."  Nato svalovec ohne nováčka o lavičku a ošuká ho...
Poté už muž nepokračuje v procházce a rychle se vrací do přijímací kanceláře, kde jej s úsměvem vítá nahá recepční a ptá se, jak mu může pomoci. Muž odpovídá: ,,Zde je má členská karta, vracím zpět klíče, členský poplatek 500 USD si můžete ponechat, odcházím!

,,Ale, pane, proč tak kvapně, byl jste zde jen pár hodin a neměl jste ještě ani šanci poznat všechny naše služby a zařízení", říká recepční. Muž na to reaguje slovy: ,,Poslouchejte mne slečno, je mi 71 let, erekce se mi dostavuje tak jednou za  měsíc, ale prdím každejch 15 minut! Odcházím!"

Kurva, kurva, kurva. Proč?

Vždyť já nemám čas ani upravovat profil. Furt mi z něj vypadávaj obrázky a kdoví, jestli lidi o kterých tam píšu ještě vůbec žijou. Proč musím dolpnit další jména, abych ,,byl kompletní" a splynul s davem? Já vím - statistika. Ale co teda chcete? Abych čuměl na filmy a psal komentáře, nebo vám lezl po profilech, do soukromý, zvonil na sousedy a koukal do popelnic, čím se živíte a jestli nevyhazujete jídlo nebo děti? Já vím.... STATISTIKA!

Heleďte, já dobře vím, koho si kam přidat. Taky je mi jasný, že místo toho, abych tady ,,blil" nesmysly, jsem mohl mít kus hotovej. Když já tak rád bliju.....

Takže - dočkej klasu, jako husa medvěd. Jednoho dne - do roka a do dne Lomikare.... - soráč, vzpomněl jsem si na svoje ochotnický začátky.....

Berte to tak, že jsem teprve na začátku a že se dívám..... a dívám.... a dívám.....(chce se ti spát...zavíráš oči...myslíš na něco hezkýho...na komentáře od Fr....víčka ti těžknou....).

TAK zatím DOBROU...

Díky Mary jsem si vzpomněl, jak tenkrát....

Jede takhle maminka s děsně chytrým chlapečkem vlakem na celostátní kolo matematický olympiády. Jenže ten chlapeček má vadu. Má čtyři ruce a čtyři nohy. Najednou se mu chce srát. Jak vylezou z vlaku, chlapeček letí na záchod. Maminka čeká venku a náhle se ze záchoda ozve šílený řev. Chvilku nato odtamtud vylítne hajzlbába a křičí:

„Takovejch let tu sloužím, ale tak velkýho pavouka jsem ještě nikdy nezabila"!

(tímto se omlouvám všem chytrejm škaredejm lidem....)

Protože soudruh Kim Čong-il, vládce náš, slunce naše jasné......

Rádio Jerevan hraje každý den a pravidelně v celou má zpravodajství. Hraje hudba , odbije pátá ranní a rádio hlásí:" Je pět nula nula, soudruh Kim Čong-il se právě vyčůral". Hodinu hraje tichá hudba, odbije šestá a rádio hlásí:" Je šest nula nula, soudruh Kim Čong-il se právě vykakal". Opět hraje hudba celou hodinu, odbije sedmá a rádio hlásí:" je sedm nula nula, soudruh Kim Čong-il se právě probudil".

Všichni víme, že armáda je severokorejskou chloubou:

Velitel korejských vojsk před nastoupeným praporem: "Soudruzi pozor!!! Naše tajná služba zjistila, že nepřátelská imperialistická vojska mění spodní prádlo každý týden! Soudruzi pozor!! Budeme to dělat také!! Kdo s kým, určím na zítřejším rozkazu!!!"

Vono to s těma tankama v tom Rusku ....ale co vám budu vyprávět.... (ne nadarmo se hlásalo ,,sovětský zemědělec - náš vzor"):

Zpráva agentury TASS:
Na sovětskočínských hranicích napadla skupina čínských tanků sovětský, klidně orající, traktor. Tento palbu opětoval a po jejich zničení odlétl zpět na základnu.

Tanky se výrazně podepsaly i na říši zvířat. Nejde dokázat, jestli níže uvedený mravenec byl Rus či dokonce člen strany (každopádně zachlastat uměl, takže ....)

Leží mravenec na tanku, pomalu se probouzí po vopici, kouká a praví:
 "Teda vždycky, když se takhle ožeru, dotáhnu domu nějakou pičovinu"

Dovoluji si upozornit, že následující video MŮŽE být bráno jako spoiler!!! (Bodejť by ne, když je to originál, kterej Thajci prachsprostě vykradli!)

Tento film je sází na ,,netradiční" příběh, který má zřejmě kořeny v naší lidové tvořivosti:

U postýlky malýho prince stojí tři sudičky.

PRVNÍ PRAVÍ: ,,až ti bude patnáct let, vyroste ti z pupíku šroubek".

DRUHÁ PRAVÍ: ,,budeš krásnej a spanilej".

A TA TŘETÍ: ,,když přejdeš sedm hor a sedm řek, tak v jedný bažině potkáš žabičku. Tu políbíš, z ní se stane princezna a ta ti ten šroubek vyšroubuje".

Jak bylo předpovězeno, tak se i stalo. Když mu bylo patnáct, vyrostl mu z pupíku šroubek.  Zbalil si teda svých pět švestek, vydal se přes sedmero hor a  sedmero řek, kde v bažině našel žabičku, kterou okamžitě políbil. Sudička nekecala -  z žáby se stala princezna. Jelikož byl princ krásnej a spanilej, princezna se do něj okamžitě zamilovala a samou radostí mu šroubek vyšroubovala... a v ten romantickej okamžik mu upadla mu prdel!

NO DOBRÁ.... MOŽNÁ TAM JE VÍC Z TOHODLE:

Princezně při křtinách sudička věštila, že když jí bude 16 let, píchne se do prstu a umře. Prozřetelný tatínek král jí proto dal všechny prsty usekat už v 15 letech!

A MOŽNÁ TAKY NE. ALE CO, HLAVNĚ ŽE JE VO ČEM PSÁT....

TENTO VTIP (ani ten druhej !!!) NENÍ URČEN PRO ZÁBAVU. MÁ JEN INFORMAČNÍ CHARAKTER, ABY SERIÓZNĚ POPSAL DĚJ A ,,NASTÍNIL" ANIMACI TOHOTO SNÍMKU. KAŽDOPÁDNĚ SI VYPROŠUJU BÝT SPOJOVÁN S PODOBNÝM DRUHEM HUMORU, ČI DOKONCE BEJT UVÁDĚN JAKO JEHO OBDIVOVATEL !!!

Sedí ponorka na stromě a plete noviny. Letí kolem prase a ptá se: „Nevíš kolik je hodin?” Ponorka vytáhne teploměr a řekne: „Úterý.” ,,Hmm“ povídá prase: „To nevadí, já stejně kouřím Sparty.”

NO A KDYŽ UŽ JSME U TĚCH PRASAT:

Sedí dvě prasata na komíně, kolem plave jeřáb a říká: „Čau prasata, co tu děláte?” Prasata: „Prdíme časopis.” Jeřáb: „Takže jdem do tanku?” Prasata: „Ne, ta okurka je modrá!” Jeřáb: „Takže žlutou filcku jíst nemám?” Prasata: „Haf! haf!”

Pro odpůrce videí přidávám divadelní přepis. U videa je aktuální text k vidění v čase 02:45.

------------------  H O D I N A  P R A V D Y (Jára Cimrman, Pacov 1911) -----------

Karla: "Ta záhadná postava tam dole v zahradě, to jsem byla já, Tomáši.”

Tomáš: "Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvika.”

Karla: "Kdepak, Tomáši. V té době Hedvika právě rodila tvé dítě.”

Tomáš: "Mé dítě? Myslel jsem, že je to Karlovo dítě.”

Karla: "Karel Hedviku vůbec neznal.”

Tomáš: "Ale jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi...”

Karla: "Ano, Tomáši. Jsem tvá sestra.”

Tomáš: "To není možné!”

(Na scénu vejde Tomášův otec, Tomášova matka, švagr a teta.)

Otec: "Má pravdu, Tomáši.”

Tomáš: "Nemohu tomu uvěřit, vždyť tys mi, švagře, říkal..."

Švagr: "Nejsem tvůj švagr.”

Tomáš: "Ne?"

Švagr: "Jsem tvůj bratranec.”

Tomáš: "To ovšem mění celou situaci.”

Teta: "Ne tak docela. Já totiž nejsem tvá teta."

Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"

Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”

Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”

Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”

Tomáš: "A maminka?"

Otec: "To je babička z otcovy strany.”

Tomáš: "To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale nevadí. Hlavně, že jsem konečně poznal pravdu!”

        --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Leží manželé v posteli a žena  říká: "Já bych měla ráda  větší prsa." -
"Tak si je zkus třít toaletním papírem."  - odpoví  manžel                                                                                                                 "Toaletní papír? Co by to jako mělo dělat?"

"Nevím, ale koukni, co ti to udělalo s prdelí."

....POSLEDNÍ VĚTY VE FILMU NIKDY NEZAZNÍ. JSOU POUHÝM VÝPLODEM CHORÉ MYSLI UŽIVATELE ,,Fr" , KTERÉHO DOJALO ZÁVĚREČNÉ FINÁLE.....

 Nad Královstvím se může donekonečna spekulovat: stejně jako první část i druhá totiž v nejnapínavější moment uzavírá titulek “POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ”, což může být bráno jako ironický žert. Každopádně třetí série byla naplánovaná, ale kvůli úmrtí Ernst - Huga Järegarda (primář Stig Helmer) nevznikla.

Za ,,komančů“ přijede novinář na pracovní návštěvu do Ruska. Tam už na něj čekají a důrazně ho upozorní, aby nejezdil mimo Moskvu. Ovšem je to kluk zvídavá, tak se ráno vydá hledat nějakou vesnici za velkým ,,městem“, aby získal svůj ,,dobrej příběh". Jede dlouho a odměnou mu je několik domečků u cesty a kráčející stařeček.

,,Dobrý den dědečku, jsem novinář z Čech a naše čtenáře by zajímala nějaká netradiční veselá příhoda ze života vaší vesničky“.

,,To vím, to vím, to vím.....povídá stařeček. To se tenkrát ztratila starostovi žena. Přišel za náma do hospody, koupil každýmu flašku vodky a šli jsme ji hledat. Druhej den jsme ji našli, vošukali jsme ji a přivedli zpátky.“

,,Ehm dědečku, to je opravdu netradiční příhoda. Nemáte ale nějakou jinou, veselejší?“

,,To vím, to vím, to vím.....povídá zase stařeček. To se tenkrát Borisovi ztratila kráva. Přišel za náma do hospody, každýmu koupil flašku vodku a šli jsme ji hledat. Když jsme ji našli, vošukali jsme ji a přivedli zpátky!“

,,Ale dědečku, tohle přece nemůžu nikam napsat. Když nemáte žádný veselý, nemáte nějakou smutnou příhodu?“

,,To vím, to vím, to vím.....povídá stařeček. To jsem se tenkrát ztratil.....!!!“