iNKa 1104

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :DDD Tohle je prostě lahůdka! ... Přirozené, své, nesmírně vtipné a sexy. Jou!

Švédsko-USA 1:0. Fincher umí budovat atmosféru, to již víme z jeho předešlých filmů. Tempo je i přes vražednou délku svižné a mění se dle proplétání linií obou hlavních postav - nutno říci, že synchronně. Oba herečtí představitelé se ke zvoleným charakterům výborně hodí...a přesto: chtěli byste si vyšetřování lépe vychutnat a v postavách podivné rodinky se více pošťourat /a hlavně vyznat,... na to ovšem už skutečně nezbývá čas. Zůstává tak chuť po fastfoodu, i když výtečném, protože formalisticky nelze nic vytknout. Obsahově ovšem na plné čáře vede švédská civilnější verze, která sice není tak "cool", ale zase je pevná v příběhu i vztazích - přesně tam, kde je potřeba děj rozvést a kde naopak naznačit, je logická a nepřekotná. U Finchera je tomu přesně naopak...

Byla jsem natěšena na filmové ztvárnění mrazivé předlohy od Alberta Mariniho a dostalo se mi velmi slabého odvaru. Film je bohužel ochuzen o tu nejzákladnější složku - zvrhlé myšlenky Ciliana (ve filmu César), které prosakují do mnoha detailů každodenních činností. Tato mozaika zoufalého a jindy zase euforického počínání byla úplně okleštěna, řekněme roztříštěna a film tak přišel o to nejlepší - psychologickou stránku. Některé postavy a zápletky jsou vypuštěny nebo úplně změněny a jdou až za hranici nelogičnosti. Zatímco kniha dokáže velmi dobře pracovat s posloupností odkrývání indícií a s budováním atmosféry, film o napětí pouze občas brnkne. Nehledě na slunečnou atmosféru Barcelony (v knize mrazivý New York) či podivně utnutý konec. Škoda, převeliká škoda...

V tomhle komerčním thrilleru plném akčnosti, s tváří holywoodského trháku, spatřuji zrnko geniality. Film dokáže zvizualizovat >naklonované< prostředí "člověka" a život v něm s téměř chirurgickou přesností. Variace na Matrix, Truman show.... A ač "tyhle druhy" filmů nevyhledávám, tomuto Bay-bijáku dávám prostě za 4, protože mne s sebou na tu dlouhou cestu na Ostrov unesl a spolu s Ewanem a Scarlett jsem utíkala jak kdyby šlo (o cizí) život ;). Tak.

Výborný a dechberoucí Benicio Del Toro, jemná režie v chytře použité retrospektivě a smysl pro detail Susanne Bier (svými záběry a vedením filmu mne vždy umí tak nějak konejšit)... Velmi silný zážitek a konec filmu mě víc než potešil, že byl takový, jaký byl... P.S.: Na vícero shlédnutí neztrácí šťávu, ba naopak.

(Poezie (ne)všednosti...)

(Poezie smyslu - ve smysluplném i smyslném smyslu slova...)

(Poezie odvrácené strany měsíce...) Několikeré shlédnutí a pocit stejně intenzivní, spalující, sžírající ... Naučná stezka vztahu a demýtizace absolutní a vše pohlcující lásky muže a ženy, o které tak trochu všichni sníme, v zneklidňujím podání Polanského.

(Poezie charakteru....)

(Poezie odcházení...) Dekadentní a vpravdě umělecký černobílý opus páně Jarmushe o odysee za svým koncem... tam kde končí trať a kde začíná moře. Nelze tuto filmovou báseň jakkoliv tlumočit - mluví obrazem, zařezávajícími zvuky geniální kytary Neila Younga, filozofií přízraku indiána, slovy básníka otevřených dveří vnímání Wiliama Blakea, sporým cynickým humorem a černočernýma očima Johnyho Deppa ...