iNKa 1104

Sex ve městě pro mne navždy zůstane ukryt kdesi ve vlně mých vlastních třicetin. Vzdálený New York, luxusní život na vysokých podpatcích, trampoty, boty, trampoty, ... a hledání svého místa napříč a vstříc ... naivně, třeskutě, dětinsky, povrchně, dojemně, trhle, zoufale, kurážně, ... no rozhodně ne rozumně! :)

Po čtyřhodinové zkoušce z pozemního stavitelství, vypravily jsme se s Radkou v lednovém zasněženém Projektu 100 -nic netušíce- do brněnského kina.... plakát napoví, neřekne však vše :)... řeknu vám, žádnej relax to tedy nebyl... hučelo nám v hlavě jako v radiátoru a naše hlavy byly skutečně mazací.... trvalé následky zaručeny (od té doby mám lehce vypěstovanou averzi na lynčování Lynchem....)

Poprvé mi svou délkou přetekl přes hranici vnímání,... podruhé mě dojal a rozslzel... (nádherná scéna s houpající se Juliette na laně vedle fresek).... buďto senilním anebo má Anglický pacient opravdu něco do sebe. Jakže se jmenuje to místo pod ohryzkem?...

... film o tom, že deja-vu v reálném životě vám může přivodit závrať, která vám však zároveň vyléčí závrať ... citové výšiny v toulání ve dvou ... "Jeden se toulá, ale dva už někam směřujou" / "Tak co kdybychom se toulali spolu"....

... já si nemůžu pomoct, ale citová smršť? Larse von Triera nemůžu cítit od té doby, co jsem byla v kině přikovaná k sedačce a modlila se za to, aby hlavní hrdinka konečně sebrala zbytky vůle a probrala se z letargie znásilňované (nejen fyzicky) oběti.... naprosto nesnesitelný film. Oběť zahnaná do kouta a její kňučení pro mě není emocionální, citová a já nevím jaké přívlastky se tomuhle dávají.... výpověď.... je to pro mě vyděračná a nechutná strategie filmování psychopata, který se točením takových filmů beztrestně onanisticky vyžívá, aby sám v sobě řešil latentní deviační sklony....pro mě je Lars von Trier kus psychicky narušeného jedince.... a trochu mě štve, co všechno se označuje za "umění"..... můžeme si rovnou sednout do první řady v koloseu a řinčet nadšením při gladiátorských zápasech - to bylo ve své době jistě také umění... nepřijde mi to normální!

... proč vždycky na konci slzím?! Že je to tak krásný? Že je to tak opravdový? Že je to tak ... ze srdce? ... Ano, film, ale hmatatelnější a niternější ... hluboký a vlastně nehraný.