Mo.

Pamatuju si, že mi bylo asi tak patnáct, když jsem viděl úvodních pár minut tohohle filmu; označil jsem to za podivnost a vypnul. Teď mi to připadá naprosto geniální a už chápu, proč je Oliver Stone v médiích označován oblíbeným slovíčkem "kontroverzní" a proč má s médii problém (proč se řešilo, že někde cosi závadného prohlásil). Nemá je rád a nemá rád, jak překrucují realitu - ale zároveň ví, že dostat se jim na kobylku téměř není možné a udělat něco "běžně kritického" znamená vyhazovat tvůrčí energii oknem (protože takový film bude opakovat pouze znovu a znovu to, co už stejně všichni "vědí" a ignorují). Takže přestože většina filmů zabývajících se vztahem mediálního contentu a jeho konzumenta, by se snažila mluvit o tom, jak média překrucují tu "pozitivní", hezkou realitu a dělají z ní mediální guláš, Stone se v NBK snaží ukázat to, že média přechroustají a vyplivnou skutečně úplně všechno - včetně té nejohavnější a nejsyrovější pravdy... Proto si v Natural Born Killers režisér z veškeré té kontroverze totálně utahuje a dělá to tak obratně, že to skoro není vidět. Ne, není to ani "slátanina" ani "tarantinovka" (i když tam asi nějaký ty "etický paralely" taky budou), tohle je prostě příliš unikátní, nedefinovatelný a troufalý, než aby se to dalo žánrově zařadit. Je to podstatně troufalejší film, než všechny ty rádoby nekorektní snímky, kde se používá offensive language a politicky nekorektní narážky a kde je plno vtipů s "nevhodnou" tématikou. To už totiž dávno není kritika. Natural Born Killers jdou až na dřeň psychologie mediálně konzumního diváka. Specielně závěr je naprosto "off the charts". To, že to opět nikdo nepochopí, to se holt nedá nic dělat - mám pocit, že Stoneovi je to vcelku u zadku. A je obrovské štěstí, že Natural Born Killers bylo natočeno před dvaceti lety. Dneska už by tenhle film vzniknout nemohl (ten message by se tam ztratil).

"You take the trouble to construct a civilization, to build a society based on the principles of... of principle. You make government and art and realize that they are, must be, both the same. You bring things to the saddest of all points, to the point where there is something to lose. Then, all at once, through all the music, through all the sensible sounds of men building, attempting, comes the Dies Irae. And what is it? What does the trumpet sound? Up yours!" [--] Revolutionary Road jsem naprosto "miloval" (jakožto 110% zobrazení reality partnerskýho vztahu) a přišlo mi to jako strašně originální film - přesně do doby, než jsem viděl originál, kterým je samozřejmě Who's Afraid of Virginia Woolf? Respektive Revolutionary Road je "Jak to vypadalo, když byli George a Martha mladí" a Who's Afraid of Virginia Woolf? je Revolutionary Road o 30 let později aneb "Jak by se vyvíjel vztah Franka a April kdyby spolu žili dalších 30 let.". Každopádně nechápu, jak mohl tuhle záležitost někdo natočit už 1966 - přijde mi, že to strašlivě předbíhá svojí dobu.

Aneb přesně tímhle způsobem funguje v našem světě kauzalita.

"...a šeptám jí do ouška 'krásné rtíky máš' a vona na to 'vole, vole, proč je nelíbáš?'... a šeptám jí do ouška 'krásné vlásky máš' a vona na to 'vole, vole, proč je necucháš?'... a šeptám jí do ouška 'krásnou sukni máš' a vona na to 'vole, vole, proč jí nesundáš?'..."

1984 meets absurd drama.

Podstatně víc sexy, než Hermiona.

Při závěrečných titulcích jsem měl pocit, že tohle je snad jediný snímek o lásce, který jsem kdy viděl. Takhle dobře mi žádnej film neudělal už strašně dlouho.

"Máš všechny zbraně, co potřebuješ." [--] Aneb Alenka v říši divů pro dospívající teenagerky. A především splněný sen všech holčiček, které si kdy přáli mít sesumírovanou celou svojí sexualitu ve dvou a čtvrt hodinové stopáži jednoho filmu. Snyder je buďto génius nebo kretén. (technická poznámka: koukat výhradně na Director's cut)

"Recenze" Slavoje Žižeka: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2013/jan/25/zero-dark-thirty-normalises-torture-unjustifiable

"Když já myslel..." - "HLAVNĚ NEMYSLET!"