Mo.

Jeden z těch nemnoha filmů, na které se dá koukat celý život, stále dokola. Jsem hodně zvědavej, jak to na mě bude působit za deset let a jestli se z toho náhodou nezblázním. [--] Aktuální teorie: Zóna = Realita. Tři postavy příběhu = tři "přístupy" k realitě a zároveň tři složky, z kterých se realita skládá. Real/Imaginary/Symbolic. [--] Jinak čistě po stránce formy něco naprosto jedinečného. Psychedelie jak řemen.

"I think my mask of sanity is about to slip. " [--] Brutální vykreslení extrémně schizoidní psychiky jednoho "normálního úspěšného chlápka". Totální marnost a beznaděj nesmyslného života finančního magnáta transformovaná do děsivého výsměchu tomu, čemu říkáme "společenský úspěch". Film pro všechny, kteří si pořád ještě myslí, že šplhání po společenském žebříčku může nějak zaplnit to prázdno, které si v sobě všichni neseme. Patrick Bateman je dokonalým příkladem toho, jak to s vámi dopadne, když se dostanete do fáze, kdy máte takzvaně všechno, ale nemáte nejmenší ponětí, co s tím dělat dál. Další snímek, ve kterém se Christian Bale představuje v roli psychicky rozervané postavy - tentokrát je to ovšem absolutní psycho. [--] Celý vtip (jak ostatně napovídá pointa s prázdným pokojem na prodej) je v tom, že Bateman vůbec není "psychopatický vrah", ale docela normální (ehm) chlápek, který se nijak neliší od všech ostatních chlápků (finančníků) ukázaných ve filmu. Všechno, co se ve filmu děje má být jen předobrazem toho, v jakém stavu je psychika v jeho vlastní hlavě. Stejně jako Bateman předstírá, že je v pohodě, tak úplně to samé předstírají jeho "kamarádi", kteří jsou ovšem psychicky stejně v hajzlu jako je Bateman - což ovšem Bateman (a ostatní) neví a i to je součástí onoho psycha! Bateman si myslí, jak jsou všichni ostatní v pohodě (stejně jako si to všichni ostatní myslí o všech ostatních) a zároveň ho to žere, protože on v pohodě není a vidí, jací jsou přitom ostatní totální idioti (tak jak můžou bejt sakra tak v pohodě?). Jenomže oni se tak pouze tváří a všechno předstírají, stejně jako to dělá on; uvnitř se cítí všichni stejně a všichni (včetně Batemana) vzájemně hrají nesmyslnou přetahovanou na to, kdo se má líp, vzájemně si porovnávají vizitky a hroutí se z toho, když se ukáže, že někdo z nich má dražší byt. To je celá ta hra, která hlavního hrdinu přivedla do malého osobního pekla a na pokraj schizofrenického šílenství a to je ono klíčové sdělení Amerického psycha.

Cíleně neobjektivní rádoby dokument s takzvaně „vědeckým přístupem“, který Boha redukuje na imaginárního přítele, Bibli na snůšku lží a náboženství na systém k oblbování lidí. Realita je však (bohudík) o něco složitější. [--] Aby bylo jasno: Institucionalizované náboženství samozřejmě je pro debily. Běžný věřící je skutečně, zjednodušeně řečeno, obyčejný idiot, který si přečetl pohádku o zahradě, jablku a mluvícím hadovi, vzal to doslova a připojil se k těm ostatním milionům lidí, kteří věří ve stejnou hovadinu. Společně založili klub dogmatických odpůrců ovoce a rozhodli se, že k příběhu dopíšou pár dalších vysvětlujících pasáží, které se dopodrobna zabývají tím, co by člověk měl a neměl jíst. Jenomže právě tady leží ten zakopaný pes. Takhle to nikdy myšleno nebylo! Příběhy z Bible jsou alegorie, stejně jako všechny ostatní dobré příběhy, od Červené Karkulky, přes Pána Prstenů, až po vyhnání z Ráje. Posmívat se příběhům z Bible a poukazovat na to, že „mluvící hadi neexistujou“ je podobné jako smát se Frodovi a dokola opakovat, že přece žádné magické prsteny nejsou. Ano, pokud někdo skutečně věří tomu, že se kdesi nějaký špinavý zarostlý hobit opravdu vydal na cestu k Hoře osudu, je to vůl. Ale zároveň někdo, kdo absolutně nechápe, proč vůbec takový příběh existuje. To, že lidé jsou stupidní a nejsou schopní ty příběhy chápat jinak, než doslova, není problém oněch příběhů, je to problém těch lidí. A to, že pak díky tomu vznikají celá náboženství a církve a lidi chodí do velkých kamenných chrámů odříkávat naučené básničky, to je samozřejmě průser a demence, o tom žádná. Jenže ta moudrost a sdělení v těch příbězích prostě je, jen je potřeba si dát tu práci a vydolovat to z nich. Zavrhnout náboženství jako blbost je úplně ten samý, stupidní, dogmatický přístup, jako brát ho doslovně. Věda se v tomto ukazuje jen jako další dogma. Hlavním problémem tohohle filmu a tím pádem i vědy, je černobílé vidění světa a snaha utřídit si ten svět tak, aby dával, pokud možno jednoznačný, smysl. Ale skepticismus přitom dělá v zásadě úplně to samé jako ti tupci v kostele, co aplaudují úplně primitivním kecům o Ježíši. Bere Bibli doslova. [--] Náboženský mainstream je úplně to samé jako kterýkoliv jiný mainstream, včetně toho vědeckého. Je to kupa hoven, z pod které kouká něco, co má hodnotu a co funguje. Ale ve chvíli, kdy se budeme zabývat jenom těmi hovny (jako to dělá tenhle dokument), k ničemu použitelnému se nikdy nedopracujeme. Jak řekl Tom Robbins, náboženství je největší překážkou na cestě k Bohu. Což neznamená, že Bůh sám o sobě je shit. Jen se holt krčí pod nánosem hovadin. Bůh není imaginární přítel, jasně, že ne. Bůh není děda na obláčku. Bůh je symbol, koncept, který nese nějaký význam. Když se budete dívat jen na Boha a ne na to, co je za ním, buď dojdete k názoru, že je to spasitel, který je tu proto, aby zachránil svět (to dělá náboženství) anebo to zavrhnete jako totální blábol (to dělá věda). Bohužel, ani jedno nefunguje. Je nutné hledat třetí cestu.

"So you can kill a teenager, but you can't fuck one?!" [--] Geniální (anti)popkulurní satira na konzumerismus, komercializaci, pokrytectví západní společnosti a na současný mainstream vůbec. Brutální, násilný, krvavý útok na normálnost. Vrcholně stylová a trefně parodující přehlídka společenských předsudků, ubohosti a lidské demence. Navrch kotel popkulturních odkazů a narážek na filmy, písničky, herce, zpěváky a zábavní průmysl obecně ("Dont you call me a fuckin Juno ever again!"). [--] První půlhodina stopáže je absolutní nářez a "The best day ever!", kde by si už jen každý jednotlivý televizní shot zasloužil samostatné pětihvězdičkové hodnocení (nemluvě o scénách typu "otravné řvoucí dítě"). Pak tempo vyprávění výrazně zvolní, ale celkově je to jednoznačně plus, protože hlavní, čeho jsem se u tohohle filmu bál, že to bude nakonec přepálená slátatina s pár skvělými scénami, ale tunou zbytečného nekvalitního balastu navrch. Což se (God bless America!) nestalo. Scénář je vynikající a překvapivě umírněný (včetně "střídmého" závěru, který je skutečně tak akorát, aby to bylo možné vzít vážně...) a jak už to u kvalitního humoru bývá, všechna ta sranda ve výsledku kupodivu divákovi i něco sděluje (a na rozdíl třeba od Borata se to daří). Dost možná nejvtipnější a určitě nejtrefnější "komedie" posledních let. [--] Jak píše v komentářích Jiří Flígl (JFL), film je ve své podstatě přesně tím, co sám kritizuje. Aneb kritika popkultury a konzumerismu je zabalená do popkulturně konzumního kabátu. Ale takhle zkrátka popkultura funguje; nelze po ní chtít, aby se vymanila z okovů toho, co jí samotnou definuje, protože pak by to jaksi... přestalo být popkulturní. Mainstreamovou kritiku mainstreamu jinak dělat prostě nelze, protože by to mainstream nesežral. Jistě, že to ve výsledku dopadne tak, že typický mainstreamový divák po skončení pokývá hlavou, klikne na pětihvězdičkové hodnocení a odkráčí se dívat na Superstar nebo na Otázky Václava Moravce a bude si při tom namlouvat, jak je strašně nad věcí, protože on přece ví, co je na tom špatně. Nebo-li kritika mainstreamu může být totéž jako mainstream sám. Je to zároveň šílené i geniální.

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je Kurôzu zero chytřejší film, než vypadá anebo naopak jestli je to mnohem větší béčko, než se to snaží tvářit. Ale ne, zůstanu optimistou a budu věřit tomu, že režisér ví až moc dobře, co dělá. Koneckonců úplný závěr filmu je příliš chytrý, než aby to celé bylo jen hodně dobře natočená slátanina. -- "Conquest is just a dream."

Aby mohl chlap bejt opravdovej drsňák, musí na to mít věk. Walt Kowalski jako dokonalý prototyp zasloužilého amerického důchodce dokazuje, že by v případě potřeby svou zatrpklostí hravě strčil do kapsy kteréhokoliv rádoby nakrknutého českého dědka. A ještě by při tom stihl nakopat prdel všem těm drzejm náctiletejm spratkům, co zevlujou na hlavním nádraží. Clint Eastwood nikdy nehrál postavu, která by byla víc sexy.

Zajímalo by mě, jestli je název tohohle talk-show vážně myšlen jako fór a odkaz na (ne)slavný díl pořadu Dobré ráno, jehož hostem byla právě Barbora Tachecí a jenž se stal jeden čas na internetu doslova fenoménem. Dodnes si pamatuju, jak se tomu tenkrát všichni tlemili. Po právu. [--] Kdo nezná, tak: "Fakta pane redaktore, fakta!"

Finální důkaz, že Nolan má opravdu jen jedno jediné hlavní téma, o kterém točí stále dokola další a další filmy. Je to pokaždé z trochu jiného úhlu, ale jádro je vždy totožné. A zdá se, že tímhle snímkem to všechno začalo. Podívejte se na Memento, Inception a Temného Rytíře, pak zkoukněte tenhle film a budete se jen smát všem těm odkazům na Nolanovi budoucí díla. Od symbolů jako je logo Batmana na dveřích bytu, přes jméno jedné z postav (Cobb), až po závěrečnou pointu samotného Following, která se při znalosti ostatních Nolanových filmů, nedala nepředvídat. Úžasný retrospektivní pohled do budoucnosti a hlavy největšího filmového vizionáře Hollywoodu.

Kdyby Budař nebyl jedním z lidí sedících v autě na ucpané magistrále, asi bych jim ten uměleckej záměr nežral. Ale tady ta myšlenka fakt je.

Unikátní projekt (nejen na české poměry). Tleskám autorům za to, že se nelekli vlastního nápadu a rozhodli se do něčeho takového pustit. Z každého záběru je patrné, že se jedná o práci amatérů (studentů filmové školy), což však hodnotím jako plus, protože to jen přidává na autentičnosti. Nebo-li přestože "páni manažeři" manipulují zákazníkem, nemanipulují divákem (kromě traileru), ale pouze se snaží bez nějakého moralizování (a obviňování obchodních řetěžců nebo lidí z marketingu) o prostý pohled do zákulisí reklamy v celé její kráse, od výroby po realizaci - na rozdíl třeba od Michaela Moora, který v každém "dokumentu" vždy jednoznačně identifikuje ty "zlé hochy", kteří můžou za to, že je něco špatně a které je potřeba potrestat. Český sen tedy neukazuje nic jiného, než "jak to vlastně chodí". Z celé téhle děsivé sondy do duše kapitalistické společnosti mi pak asi vůbec nejzájímavější přišli samotní pracovníci reklamních agentur, jejichž chování a projev úžasným způsobem demaskuje oblíbenou představu o tom, že lidé z reklamek jsou "psychologičtí géniové, dokonale chápající trh, chování a vnímání lidí". Nejvtipnější na nich je pak ta pokrytecká snaha přesvědčit sebe sama, že jejich práce vlastně vůbec nesouvisí s ovlivňováním lidí. [--] "Haj hou nobody's at home..."