mikulem

Zdravotní sestra, obviněná z otrávení svého pacienta, unikne pro nedostatek důkazů. Co se stane, když její nový pacient zemře za podobných okolností? --- Velmi příjemná variace na Hitchcocka, opět z pera Sidney Gilliata. Taková rozcvička na Reedův NIGHT TRAIN TO MUNICH. Některé záběry evokují to nejlepší od Mistra - pokud to jen jde, Reed se snaží vyprávět příběh různými vizuálními odkazy, aby herci nemuseli okecávat veškeré dění. Objevování Britských filmů mě vážně baví.

Phyllis Calvertová tajně miluje nadaného, poněkud labilního hudebníka, v cestě jim však stojí jeho otec, nedostatek peněz, rozmazlená sestra a také jedna bohatá, vdavekchtivá dívka. --- První Hollywoodský opus Calvertové, zcela v duchu jejích Britských romantických dramat. Rainesová zde má menší, trochu nadbytečnou roli. Film vůbec působí velice Britsky, a navíc mám slabost pro filmy s hudební tématikou, podobně jako pro Deception, The Constant Nymph, Letter From An Unknown Woman. Závěrečnou New England Symphony je radost poslouchat.

Z nějakého důvodu jsem předpokládal, že půjde o romantickou komedii. Není to tak, film dvakrát překvapivě změní styl a skončí jako krimi. Nejvíce pravdy tak říká dobový plakát: "Even better than PAID". Není sice lepší, ale je tu značná podobnost. Crawfordová opět hraje jako o život, Gable (ve svém prvním filmu s Crawfordovou) uchopil roli gangstera tak, že z něj udělal druhou hlavní postavu. Od čtvrté hvězdy film bohužel dělí pár nelogičností a nedotažeností v ději.

Ella je ošklivé děvče. Aby se prosadila, musí překonávat potíže, které hezké ženy řešit nemusí. Pak dojde k autonehodě a naskytne se možnost spravit v obličeji víc, než jen šrámy. Zaručuje ale hezká tvář štěstí? Pokud jste fanoušky Rainesové, budete možná překvapeni, jak bravurně zvládá poměrně dramatickou první polovinu filmu. Druhá TVÁŘ ŽENY to sice není, ale jistá naléhavost dělá z tohohle dílka silnou podívanou.

Začátkem 30. let sehrála Joan Crawfordová několik dramatických rolí, což je herecká poloha, ve které ji mám nejraději. PAID je z nich první a dá se tak říct, že tady to všechno začalo. Joan je neprávem odsouzena za krádež. Při výkonu trestu nastuduje právo a uvědomí si, že se může živit kličkami v zákonech. S tváří dívky z lepší společnosti pak začne konat svou pomstu. Film není pouze o ní, nicméně kdykoliv se Joan objeví na plátně, čas se zastaví a je jasné, kdo je hlavní hvězdou.

OUTRAGE je o dost lepší - jako drama i jako obžaloba společnosti. Komis pro 1001 filmů opět sáhla vedle.

Momentálně nejstarší film o závodění, který znám, a po technické stránce vůbec ne špatný. Užijeme si značnou porci zadní projekce, překvapivě ovšem také porci záběrů natočených přímo z vozu. Závěrečných 500 mil Indianapolis má docela švih. Nabízí se srovnání s novějším filmem ZÁVODNÍCI s Kirkem Douglasem, a ten mi na takové úrovni nepřipadal ani technicky (karamboly točené při 30km/h tam přímo bily do očí), ani příběhově (romantický vztah mezi Gablem a Stanwyckovou je mnohem zajímavější než rozjímání nad smysluplností automobilového sportu s Douglasem).

Původní Švédská verze Cukorova filmu A WOMAN'S FACE. --- Molander prakticky nevyužil potenciál první poloviny filmu, vyjma scén s lékařem film působí nudně. Veškerá pozornost je (i délkou stopáže) soustředěna na druhou polovinu, na vnitřní proměnu Bergmanové. Tam už není moc co vytknout. Dějově je to příjemně odlišné, některé dramatické scény z nové verze tu chybí, jiné naopak přibyly. Závěr dokonce Cukorovu verzi předčí, přestože ta je mým nejoblíbenějším filmem z poslední doby.

Ukázka z mého překladu. Je to citát (Henri-Frédéric Amiel), který Jack Palance ve filmu předčítá z knihy a je docela složitý. Pochybuji, že jste si ho v angličtině mohli náležitě vychutnat: "Nech v sobě místo pro tajemství. Neodhaluj všechnu tvou půdu radlicí sebezkoumání, nech růžek tvého srdce pro to, co vítr přinese, schovej stinný kout pro stěhovavého ptáka. Nech místo v srdci pro nečekaného hosta, oltář pro neznámého boha. Pokud pták zazpívá v tvých větvích, příliš se nesnaž ho zkrotit. Pokud objevíš něco nového, myšlenku či pocit probuzený v tvém nitru, nespěchej s jeho odhalením, s jeho poznáním. Dovol vzniklému zárodku chránit se zapomenutím, obestři jej klidem, nevnikej do jeho temnoty. Nech ho pojmout tvar a vyrůst, a nikomu ani slova o tvém štěstí."

Ve srovnání s filmy jako MAN WHO KNEW TOO MUCH, SECRET AGENT, NIGHT TRAIN TO MUNICH, MAN HUNT, THE SEVENTH CROSS, CLOAK AND DAGGER je toto na pohled hezký, ale duševně chudý příbuzný, v němž je špionění podáno jako hra pro amatéry, gestapo je banda pitomců a z nejhorší situace se dá dostat pěstmi. Dokonce i REUNION IN FRANCE mi přes značnou patetičnost zachutnalo mnohem víc.