mikulem

Namísto překladu titulků se teď věnuji hudbě. Dokonce jsem začátkem roku vymazlil i dva videoklipy - a kde jinde o nich psát, než na filmové databázi.

Přeložil jsem vynikající drama The Old Maid (1939) s Bette Davisovou. Je to nejspíš můj poslední překlad, nemám už na to potřebný čas - a ono to je časově hodně náročné. Čemu teď věnuji čas, napíšu v příštím příspěvku.

Přeložil jsem klasickou britskou detektivku Hunted (1952). Protáhlo se to neskutečně, většinu času teď věnuji jiným aktivitám. Nicméně teď je to tady, v kvalitě jako mé ostatní překlady.

Přeložil jsem klasické sci-fi Quiet Earth. Existující překlad jsem raději ani neviděl, stačí mi ty diskuze kolem něj, jak je špatný. Tenhle film si zaslouží kvalitní překlad. Jeden z nesmazatelných filmových zážitků mého dětství.

Dokončil jsem překlad klasické biografie Madame Curie s Greer Garsonovou. Mimochodem tenhle film by si zasloužil Oscary jako málokterý jiný. Jeden z absolutních filmových zážitků, díky mnoha faktorům, které se vzácně sešly - skvělé obsazení, silný, pravdivý příběh s takřka posvátnou úctou k vědění, navíc natočený v době, kdy celý tenhle vědní obor ještě nebyl zatížen krveprolitím. Bývaly časy, kdy v rámci doktorátu bylo třeba objevit i pár nových chemických prvků...

Přeložil jsem film Tančící dcery jako můj devátý překlad Joan Crawfordové. Přestože v té době už hrála s Lonem Chaneym, teprve tento romantický film z ní udělal hvězdu. Mimochodem velice se mi líbí ten krátký účes, je ovšem k vidění pouze zde a ve volném pokračování snímku Moderní dívky.

Přeložil jsem první zpracování divadelní hry Waterloo Bridge. Jakkoliv se mi romantická verze ze 40. let líbí, syrovosti této se nevyrovná. Žádné zbytečné slzy, jen čistokrevné drama, na svou dobu i nezvykle otevřené tématům, která už za pár let měla být tabu. Ta nuzná atmosféra zde na vás opravdu dýchne.

Po delší době jsem měl dost času na další překlad a náhodou mi právě padl do ruky pěkný romantický film Portrait of Jennie, takže jsem se do něj hned pustil. Je to můj první překlad Jennifer Jones, kterou jsem si moc přál někdy přeložit, jen jsem dosud nezískal film, který by za to stál.

Přeložil jsem film Night Train To Munich, hlavně kvůli jeho logickému spojení s filmografií Hitchcocka. Na tomhle filmu je pikantní, že jsem se chtěl do jeho překladu pustit už dávno, ale vždycky mi do toho něco přišlo. Nicméně anglické titulky, které jsem osobně ripnul z dvd, mají datum 21.7.2010, takže to trvalo bezmála 5 let.

Dokončil jsem překlad filmu Strange Cargo, jako můj další překlad Joan Crawfordové. Šlo to poměrně snadno, a přesto to trvalo nějak dlouho. Nezdá se to, ale ten příběh je docela obsažný, s různými biblickými odkazy a podobně. To je na něm ostatně to nejzajímavější. Já osobně jsem netušil, kdo je Cambreau, až dokud to Verne nevysloví. Spíše jsem ho tipoval na nějakého mstitele. Mimochodem, kdo na snímku pozná toho chlápka vpravo?

Udělal jsem překlad klasiky The Penalty s Lonem Chaneym. Přestože zdá se překlad už existuje, přeložit němý film je poměrně snadné, nehledě na to, že i když dva dělají totéž, není to vždycky totéž.

Přeložil jsem film Woman In Hiding, poprvé je tak v mém překladu Ida Lupino. Bylo to hodně pracné opět kvůli synchronizaci a nemám už možnost tomu věnovat čas navíc, takže si napříště budu vybírat filmy s dobře sedícími titulky.

Přeložil jsem film Androklés a lev, jako svůj třetí překlad Jean Simmonsové. Je to typ filmu, kdy člověk moc neví, co může čekat, a dostane něco s velkým myšlenkovým přesahem, pošlapávající některá tradiční dogmata, a dokonce několik humorných scén navrch. Právě vyváženost dramatických a humorných scén je velkým kladem filmu.

Přeložil jsem další Joan Crawfordovou, tentokrát ve filmu Sadie McKee, který byl myslím její nejoblíbenější z jejího období u MGM. Šlo to až překvapivě hladce. Její scény s Franchot Tonem právě zde dosahují svého vrcholu, bez nich by to tak dobře nefungovalo.

Přeložil jsem romantický film Uloupený život s Bette Davisovou. Opět to bylo hodně pracné a rozsáhlé, synchronizace nestála za mnoho, navíc volného času mi ubývá, takže po letošních devíti překladech očekávám ještě větší útlum v budoucnu. Mimochodem asi jste si všimli, že překládám filmy Bette Davisové pouze z roku 1946 (tím předchozím bylo Deception), takže jsem už vlastně hotov.

Přeložil jsem titulky pro Langův špionážní thriller Plášť a dýka pro kvalitní Německý dvd release od Arthaus. Je to již můj druhý Lang, tím prvním byla Modrá gardénie. Důvodem k překladu titulků ovšem nebyl můj odpor vůči dabingu. Kdyby se dal nasadit, do překladu bych se nepouštěl. Problém je v tom, že český dabing je pro NTSC verzi, zatímco Arthaus je v PAL a navíc některé scény jsou jinak sestříhané. Dalším důvodem je, že ve filmu se mluví čtyřmi různými jazyky a jen s titulky je tak možné dosáhnout lepší autenticity.

Dokončil jsem překlad filmu Muž v šedé, který odstartoval sérii melodramat Gainsborough Pictures. Je to už můj druhý překlad z této série, tím prvním byla Madonna Sedmi měsíců, rovněž s Phyllis Calvertovou a Stewartem Grangerem.

Pro pasáže ze hry "Othello, mouřenín Benátský" se mi podařilo sehnat první český překlad J. B. Malého, přepracovaný pro souborné vydání dramatických děl Williama Shakespeara z roku 1870. S jeho přispěním vypadá výsledek velice dobře, zejména pasáž s jiskrou Prometheovou bych sám jen těžko překládal.

Vytvořil jsem titulky k filmu Rychlodráha, který jsem objevil celkem náhodou a rozhodně stojí za pozornost. Závodní sekvence z okruhu Indianapolis dle mého názoru technicky překonal až film Grand Prix. Jde rovněž o můj druhý překlad Anity Page (tím prvním jsou Moderní dívky).

Přeložil jsem epizodu "Oči" z pilotního filmu k seriálu Noční galerie. Tato epizoda je jednou z posledních rolí Joan Crawfordové (a dost možná poslední, která za něco stojí) a zároveň je to vůbec první televizní režie Stevena Spielberga. Pokud máte o titulky zájem, napište mi; žádám pouze o zachování mé signatury. Ty druhé dvě povídky nikdy v budoucnu překládat nebudu, ve srovnání s Očima jsou jen škvár.

V příspěvku níže jsem vynechal filmy z němé éry Joan Crawfordové pro jejich nedostupnost, aby se mi vzápětí jeden dostal do ruky. Dva filmy z této éry stojí za překlad: (*) Our Dancing Daughters (1928) a (**) Our Modern Maidens (1929), přičemž ten druhý jsem ihned přeložil a ten první marně sháním.