Genero

Šmankote, Saurone, čaruj! I když jsem chlapec švarný a jsem hrdý majitel výstavních jedniček jako Megan, raději na mě sešli tři rakoviny, pět kapavek a dva aidsy, než aby se do mě zamiloval takový zlý člověk jako Frank. Nejlepším hercem je tentokrát kameraman, přesto musím uznat, že to Frodo zpytlíkoval dobře, hrabe mu od začátku do konce, ani chvilku jsem nečekal, že si ho odnese Odula a i když jsem měl dneska večer slíbeno, samým napětím jsem nepíchal. Trochu mi tenhle film připomněl tenhle film, jenom je lépe natočený, hrají v něm opravdoví herci a nikomu tam nekouří ptáka uříznutá hlava. Jako latentní sadista, nadšený fanoušek schizofrenie a neúnavný propagátor skalpování můžu jen doporučit!

Jednoho sychravého, ponurého večera si bratři Kačerovi koupili digitální kameru a spáchali Poslední výstřik, vedle kterého vám bude Bastardí trilogie pana Magnuska připadat jako Pán prstenů. Negramotný scénárista, slepý kameraman, jednoruký střihač a hluchoněmý dirigent spojili své síly, umy a talenty a mě nezbylo, než tleskat nad hlavou, když konečně přišly závěrečné titulky. A to se ještě dá čekat, že se Kačerovci zase brzy rozhodnou šířit radost. Hlavní motivací, proč si toto dílo vychutnat, pro mě samozřejmě byla přítomnost paní Ivety. Jako ve snách jsem několik měsíců brouzdal po internetech, až se mi konečně podařilo dosáhnout očekávaného cíle a film podloudně a nezákonně získat. Chvíli jsem byl vzhledem k hnusné kvalitě obrázků rozzlobený, že jsem v návalu stařecké demence stáhl nějaký zasraný kinorip, ale nebyl to kinorip. Nicméně z uměleckého výronu slavné pěnice musel být rozčarovaný i hrábě Martucci, který chtěl jistě při té úvodní pětiminutovce onanovat a vzpomínat na dny a noci plné nepřetržitého, nespoutaného sexu.

V červenci jsem v televizi viděl odstřelovače, který uměl měsíc trpělivě a nehnutě ležet na mezi a pak trefit na tři kilometry masařku do koulí (rozhoupaných!). Tedy vlastně masaře. Od té doby je pro mě život ostrostřelců s proklatě hbitým ukazováčkem nesmírně atraktivní téma. Marky Markův ksicht na plakátu mě už takovým nadšením nenaplňuje, ale zkusil jsem to a neprohloupil. Marky Mark bez sebemenších výčitek kosí velmi, velmi zlé a hrabivé politiky s tlustými doutníky, s někým se pere a něco vyhazuje do povětří, dokonce se u toho nepitvoří a tváří se skoro pořád sympaticky koženě. Pro mnohé je ta politická zápletka dost laciná, ale na druhou stranu, netrefte si svého Kalouska. A taky tam je Kate Mara jenom v podprdě, což ve mně vyvolalo pohnutí mysli!

Zdejší semeniště esoteriků se zaradovalo, že vznikl film, ve kterém někdo silou myšlenky a urputným třením ohýbá příbory a klíče jako o život, proutkaří nebo vyléčí rakovinu tím, že ji zažene. Nejeden začínající šarlatán jistě potají zaloví v šuplíku, ale ať honí lžíci sebevíc, ta zůstane pevná a tvrdá. Prostě to nefunguje, přátelé! Musel jsem si protrpět devadesát minut eskamotérského blábolu, než se začalo dít něco zajímavého a pak přišel závěrečný zvratek, který bych nečekal a docela mě mrzí, že jsem se ho dočkal. Je pravda, že jsem doufal v horor, ale přišla jen jedna hororová scéna, kdy de Niro levituje u stropu a Murphy se ho lekne, což je na horor docela tristní skóre. Alespoň jsem si zase jednou užil de Nirovo herecké mistrovství, protože se nemusel chovat senilně nebo ukazovat Stillerovi koule.

Nesmrtelná mama je záludná, nebezpečná a sobecká svině a takové rodiče mám rád. Její pytle pod očima, červivé řezáky a shnilé hnáty jsem si okamžitě zamiloval. Konečně zase strašidlo, jehož charisma srší z každého pixelu. Pochvalu zaslouží i obě vlčí holčičky s těly mrštnými jako proutek a roztomilá basistka s bezva kérkou na ruce. Ve filmu vystupuje veliké množství postav, které chodí v hluboké tmě do lokalit, kde by byl hřích, aby je nějaká ta záhrobní entita nezabila nebo nezesměšnila podle očekávání, jenže jeden by se stejně leknutím div neposral. Jak znám George Lucase, jistě by pohrdavě konstatoval, že ty digitální efekty stály za pěknou vyližpiču a měl by pravdu. To by ale nevadilo tolik jako (opět) debilní konec, kdy jsem jen čekal, až mama všem ujede na kole s malou Lilly v košíčku na řídítkách, svým ztrouchnivělým prstem ukáže někam hodně vysoko a hlesne: Mama volat domů.

Není žádných pochyb o tom, že Ve stínu JE výjimečný film, protože je drahý a je to na něm vidět. Zatímco je ve většině ostatních českých filmů atmosféra 50. (60.,70.,80.) let navozena tím, že sedí dva lidé u stolu a povídají si spolu o tom, že jsou 50. (60.,70.,80.) léta, zde jsem se té patiny skutečně dočkal a pátravě sledoval, jestli v tramvaji sedí Gustav Anděl. Dokonce můj zrak poškádlily takové vizuální laskominy jako byl upocený Norbert Lichý nahoře bez, zaplivaná smíchovská kantýna plnící plán na 150 % a probouzející se Václavák. Potud je vše na svém místě. Jenže jako detektivka funguje příběh tak, že nefunguje, předvídatelností nudí a závěrečné rozuzlení celé té šarády už mi bylo celkem u prdele. Pro neznalého diváka musí být nepochopitelná i linie s všemocností a plíživým nebezpečím STB, protože STB hraje Taclík. Ve výsledku se jedná o takové to klasické skvěle natočené chození do kosočtverce po žižkovské pavlači.

Film má potenciál vyvolat vlnu polemiky, zda je vhodné v rámci vyšetřování vraždit islámským pomatencům manželky a děti, či se raději držet tradičnějších metod jako je devítiocasá kočka a palečnice. Bohužel zůstává zapomenutý, což je veliká škoda, protože obsahuje nejlepší herecký výron pana Honzosyna za posledních pětašedesát let. Jeho pan H je do práce jako ďas, mučení je pro něj potěšením a úzkostlivě si dává záležet, aby se to vyslýchanému co nejméně líbilo. Nejednomu masochistovi jistě při pohledu na jeho praktiky přijde líto, že ještě mešká doma v latexových tangách a neumístil si svou jadernou nálož, aby se pan H stal jeho nejlepším kamarádem. Ostatní herci uctivě zaostávají a i když si nechal Martin Sheen useknout prsty a uříznout koule, tváří se matně a unyle pláče. Vyloženě mě srala ta seschlá mutantka, která pořád blábolila něco o zasraných sadistech, což by se mohlo lidí, pro něž je Ženevská úmluva prima satirický pamflet, vyloženě dotknout.

Jsem přinejmenším nadšený, že zase po dlouhé době někdo natočil něžný, komorní příběh o osamělém, přecitlivělém chlapci, který jen tak pro radost v opuštěném hotelu rozřezává, sešívá, kuchá a vůbec provádí všelijaké zábavné kejkle s těly různých mrtvých lidí. Sběratel z jedničky nám tentokrát doširoka otevřel své srdce a umožnil nám nahlédnout pod pokličku své neutuchající vášně. Počet mrtvol uspokojivě stoupl a k jejich napočítání by nestačily ani prsty všech obyvatel chánovské garsonky. Film pěkně odsýpá a ta hodinka a půl uteče stejně rychle jako hemoglobin z přeťaté krční tepny.

Když pošlete dědkovi do věčných lovišť jeho nejlepšího kamaráda, roztrpčíte ho tímto úkonem víc, než kdyby zapomněl v Lidlu klobouk a zubní protézu. Pokud se spolu znali už ze školních škamen, kdy nad katedrou visela fotka Olivera Crommwella, vzpomene na vojenskou praxi od Trafalgaru, chopí se berlí, došourá se pro vás se zarputilostí vypelichaného kojota a nezastaví ho ani železná pěst paní Thatcherové. Nad vaší zdechlinou pak radostně vztyčí svůj svraštělý, roztřesený prostředníček. Překvapilo mě, že tento film není moc akční a pan Caine většinou stojí u okna, zadumaně sedí v křesle nebo polyká prášky. Naštěstí je radost na něj při těchto kratochvílích pohledět, protože celý film táhne sám a kromě jeho postavy se v něm vyskytují jen nějaké slizké smažky, cigoši a šlapky. Tím se dostávám k druhému kladu filmu a tím je vhodná volba prostředí. Dokážu si představit jako pěknou životní metu spát v teple novin a kartonu od televize se svým čoklem v náručí na předměstí, kde pro samou injekční stříkačku není kam plivnout.

Jednou mi jedna cikánka prorokovala, že chcípnu na mor, tripl mě sežere a čurák uhnije, což vylučuje možnost, že bych někdy během života zahynul rukou bláznivého perského sebeodpalovače. Ne každého potká takové štěstí a tak se musí pátrači od EfBíÁj vypravit až na prostřední Východ pokaždé, když se tam americkým okupantům stane nějaká špatnost nebo ošklivé příkoří. Film obsahuje hodně pátrání, Al Kaidu, horko, mokré koláče v podpaží a slečnu Gardnerovou jako samici v hodnotě zhruba osmi velbloudů. Závěrečné akční finále bylo napínavé, protože se tenoristé ne a ne z pěti centimetrů trefit pancrfaustem do negra a tak se dlouho střílelo. Pěkná byla i komediální scéna, kdy se tři nešikové chystají Batemanovi uříznout hlavu a pořád jim u toho padá kamera, ztrácí mačetu, legračně o sebe zakopávají a tak. Naštěstí se opět ukázalo, že je artritida na arabského dědečka krátká, dokud udrží v ruce kalašnikov, což těm muslimským prosťáčkům trochu zachraňuje reputaci. Jen jsem nedostal uspokojivou odpověď na palčivou otázku, zda každý šejk, který má dredy zahalené ručníkem, u sebe nosí i mýdlo.