Tsuki

Původní animovaná verze je jedna z mála disneyovek, které jsem bohužel neviděla, a myslela jsem si, že vidět rovnou tohle jako alternativu by se mi mohlo líbit o to více. Bohužel jsem ale dospěla k názoru, že by naopak bylo lepší původní disneyovku znát, a film by mě pak o to víc bavilo sledovat s tím, že srovnávám, jaké to oproti kreslené verzi je. Je dost možné, že původní Kráska a Zvíře od Disney působí jako klasická pohádka kouzelně, tady mi to ale nesedlo. Stylem mi to přišlo, že to zřejmě jen kopíruje příběh a scény tak, jak už byly zrealizované v animáku. Od hrané verze bych ale čekala přece jenom něco víc, než jen jednoduchý pohádkový příběh, jak už ho lidé znají. Chce to nějakou přidanou hodnotu, nějaké ozvláštnění. Emma Watson byla sice v této roli krásná, a celkově vizuální efekty byly dost propracované, ale jenom ten hezký vizuál mi zkrátka nestačí. Krom toho, zpívané scény působily v této verzi zdlouhavě, někdy až nudně. Něco zásadního mi tam chybělo a emočně mě to moc nezasáhlo. A to mám přitom pohádky ráda. ~(3,3★)~

Ráda jsem Hailee viděla v nějaké novější roli a musím říct, že i když je to role malého pubertálního sobečka - sedmnáctileté holky, která se nedokáže povznést nad některé rádoby problémy svého života, přesto v Haileeně podání působila tato postava sympaticky. Navíc je v tom určitá nostalgie mládí - snad každý přece v pubertě řešil nějaké problémy, které mu zpětně přijdou směšné a trapné, nebo se pletu? Každopádně si mi obzvlášť líbila postava učitele, kterou hrál Woody Harrelson. Celý ten jeho nadhled a v ironii zabalený chápavý přístup k jedné studentce - to bylo něco, co z něj dělalo možná i nejlepší postavu v celém filmu. Celkově tedy musím hodnotit nadprůměrně, protože to pro mě byl velmi příjemný a vtipný oddechový zážitek. Soundtrack se taky povedl. ~(4,0★)~

V příbězích X-Menů jsem se už dávno ztratila a popravdě jsem ty filmy ani všechny neviděla. Tohle pro mě byl ale úplně odlišný zážitek, který rozhodně nezapadá mezi předchozí x-menovské počiny, a vlastně vůbec mezi všechny ty klasické superhrdinské filmy vycházející z komiksů. Bylo to podařené drama plné lidských (no ano, také "mutantských") emocí, kterému vévodil Hugh Jackman svým skvělým hereckým výkonem. Je fakt, že to bylo brutálnější a syrovější, než jsem vůbec čekala, ale vlastně musím říct, že mi to k tomu ději sedlo a působilo to tak "reálnějším" dojmem - i s ohledem na to, jak postava Logana v celém filmu fyzicky trpěla a postupně slábla a umírala. Syrovost k tomu zkrátka pasovala. Kromě veterána Jackmana mě svým výkonem zaujala i Dafne Keen (holčička Laura). Uznávám, že film je sice momentálně zde na CSFD přece jenom trochu nadhodnocený, ale na druhou stranu se vysokému hodnocení nedivím. Za mě jsou to silné 4*. ~(4,3★)~

Pocta herectví. Film ve mě vyvolal obrovský pocit radosti z umění - jakoby mě samotné jeho zhlédnutí doslova nabilo energií. Mám za to, že je to především hereckými výkony dvou hlavních představitelů, na které byla skutečně radost pohledět. Navíc film jako celek byl hezky vystavěný, nápaditý, vtipný, a zároveň citlivě zasazený do období války. Tady moje chvála naopak patří Mitanimu Kóki, který má celý tenhle příběh a scénář na svědomí. Stálo by za to vidět tohle dílo i v původním divadelním provedení. (Viděno v rámci Eigasaie 2017.) ~(4,5★)~

Dětský svět malé Kokko sice může na první pohled působit až moc bizarně, ale ostatně - kdo má právo říkat, jak má vůbec takový dětský svět vypadat? :) Mně tenhle druh vnímavosti a představivosti naopak k excentrické osmileté holčičce dokonale sedl. A především se mi líbila její proměna v průběhu filmu, kdy se svérázným způsobem snaží o větší pochopení a empatii vůči svému okolí. Film plný dětské fantazie a zvláštní atmosféry v horkých dnech jednoho japonského léta, navíc nepostrádající vtip ani určitou dojemnost. Co víc si od takového filmu přát... (Viděno v rámci Eigasaie 2017.) P.S.: Mana-chan nepřestává okouzlovat svým hereckým uměním. Snad ji i do budoucna čeká úspěšná kariéra. ~(4,3★)~

Svět rakugo s velkou nadsázkou a smyslem pro humor. Byl to příjemný film plný veselých i smutných emocí, zkrátka takový snímek ze života, což je ostatně žánr, který Japoncům jde. Jen je podle mého názoru škoda, že na to, že se to celé točilo okolo lidí, kteří se věnují japonskému umění vyprávěčství (=rakugo), tak tam z toho skutečného vyprávění nebylo ukázáno víc. Stačila by aspoň jedna plná scéna celého vyprávění a byla bych spokojená. Pochopila jsem, že to asi nebyl záměr, a že spíš šlo o ty postavy a jejich život, ale i tak to tam trošku chybělo. V tomhle ohledu se mi víc líbil film Sheberedomo, shaberedomo se stejnou tématikou, který jsem před lety měla šanci zhlédnout. Jako ukázku rakugo bych ho určitě doporučila více než tento, a to přestože v tomhle filmu údajně hraje větší množství skutečných japonských vyprávěčů rakugo, takže by to mělo být autentičtější. (Viděno v rámci Eigasaie 2017.)~(3,7★)~

Nebylo to vůbec špatné. Stejně jako u jedničky mám za to, že v rámci toho, jaký brak je předloha, se podařilo to zfilmovat jak nejlépe to vůbec jde. Jasně, postava Any mě stále rozčiluje svou pitomostí, ale upřímně řečeno, v knize působí jako ještě větší blbka, jelikož tam doslova můžeme číst její myšlenky, včetně stále se opakujícího "holy cow" a "inner goddess" (četla jsem v angličtině). Ve filmu je tedy o něco snesitelnější. Jediná skutečně nepovedená scéna ve filmu byla podle mého názoru ta rádoby napínavá situace s pádem vrtulníku, kdy celá rodina čeká na zprávy, jestli je Grey naživu a on se (spoiler!) jako by se nechumelilo najednou obejví ve dvěřích se slovy, že jako sorry, ale nemohl dát vědět, protože se mu vybil mobil. To bylo snad ještě stupidnější než popis v knize. Jinak ale musím uznat, že téměř vše se v rámci možností podařilo zfilmovat co nejlépe, s důrazem na vizuál, který je samozřejmě u takového filmu důležitý. Takže celý film se minimálně může zařadit mezi spoustu a spoustu dalších filmů průměrné kvality, aniž bychom zbytečně dělali velké haló z toho, o čem ten příběh je. Já na to šla v podstatě jen pro legraci a nic jsem od toho nečekala, vzhledem k tomu, že vím, jaká je kniha, ale výsledek byl překvapivě fajn. Když člověk přistoupí na to, že příběh je zkrátka jen taková nereálná kravina s důrazem na smyslnost a erotiku, tak si to podle mě může i docela užít. Já si třeba užila sledování krásného spodního prádla :-D Jediné, co mě oproti prvnímu dílu trošku zklamalo, je hudba. V jedničce mě celkově zaujal soundtrack, tady už ale chytlavé hudby a písniček nějak ubylo, přestože hudbu stále skládá Danny Elfman a podíleli se na tom i interpreti jako Taylor Swift. ~(3,4★)~

Seriál začal hodně slibně. U novějších japonských seriálů mi v poslední době chyběl ten spád, zajímavá dějová linka s romantickou zápletkou, vtipné a trhlé scény.... no a světe div se, tenhle seriál to nepostrádal a na okamžik jsem zažila to nadšení z nového seriálu, které jsem dříve mívala u některých doramat staršího ročníku. Užívala jsem si ty zvraty, kdy se některá z postav najednou zachová nečekaně, a divák přemýšlí, co za tím vězí (podobné dějové linky v Japonsku často nabízí některé komiksové příběhy, podle kterých bývají natočeny seriály nebo filmy - což je ostatně případ i tohoto seriálu). Zkrátka, věřila jsem, že se konečně po dlouhé době nějaký seriál skutečně povedl. Nemluvě o tom, že v něm hraje jeden z mých oblíbenců, Yamapi... Bohužel však po několika dílech přišlo zklamání. Zhruba v polovině totiž celý příběh úplně ztratil dech, romantická linka ustrnula na mrtvém bodě, kdy se už nedělo nic zajímavého (nemluvě o tom, že mi nešlo do hlavy, kdy přesně Džunko Hošikawovi propadla), a jedinou problematickou zápletku měl zajišťovat mladší bratr Hošikawy, který ale nepůsobil ve svých záměrech ani za mák uvěřitelně. Začalo to být nudné. Postavy rázem ztratily na zajímavosti a závěrečný zvrat v chování Hošikawy působil spíš hloupě, než aby vytvořil vyhrocenou a poutavou atmosféru. Vztah dvou hlavních postav navíc postrádal skutečnou chemii a přestal mě úplně zajímat, což je samozřejmě u romantického seriálu kámen úrazu. Škoda, že se seriál neodvíjel trochu jinak a neudržel si to napětí. ~(3,3★)~

Nebýt toho, že jsem neměla po ruce Shakespearovu hru samotnou a nutně jsem potřebovala znát příběh, nejspíš bych se na tenhle film nepodívala. I teď po zhlédnutí musím říct, že to bylo na můj vkus úmorně dlouhé. Na druhou stranu tam však velmi vyčníval samotný Laurence Olivier a jeho výkon v hlavní roli, což celý film neuvěřitelně pozvedávalo. Postava Richarda a její ztvárnění - to samo o sobě zasluhuje vyšší hodnocení. Věděla jsem, že Richard je jedna ze Shakespearových ryze záporných postav, ale Olivierovi se charakter té postavy podařil dotáhnout tak vysoko, že skutečně působil naprosto nenáviděníhodně a uvěřitelně zároveň. Zkrátka dokonale bezpáteřný a vypočítavý hajzl lačnící po moci. Ostatní ve filmu téměř nestojí za řeč. ~(3,8★)~

Ryzí, syrové drama s hutnou atmosférou a velice realisticky působícími postavami. Film je sympatický právě svou syrovostí, protože působí jako skutečný příběh ze života, se všemi radostmi a strastmi, a v tomto konkrétním případě především onou bolestností a raněným nitrem člověka. Je to v podstatě film o odpuštění. Casey Affleck zvládl hlavní roli výtečně, a to dokážu říct i přesto, že mi (čistě subjektivně) není tento herec příliš sympatický. Svým výkonem táhl celý film - s tím, že ostatní herci ho dobře doplňovali. Snad bych jen o něco málo zkrátila stopáž. Jinak mě však tento film upřímně dojal a z kina jsem odcházela naprosto spokojená. ~(4,3★)~