Recenzie (569)
Kobry a užovky (2015)
Jen třem dalším českým filmům natočeným po roce 2000 jsem dal plné hodnocení.... Film Kobry a užovky si ho zaslouží. Skvěle, přesně, citlivě, ale přitom i místy odlehčeně, zachycuje určité sociální prostředí i cestu jednoho z hrdinů z něj. Tu cestu nahoru, přes sebe samého, je ale těžké ustát bez následků. Líbil se mi symbolicky vyjádřený kontrast v rozhodnutí Matěje Hádka vs. Jana Hájka, kteří oba prochází konfrontací s prostředím (zesměšňování, vězení), ale každý z ní vychází s jiným závěrem. Vše ve smutných kulisách "pražské" průmyslové periferie - Kralup nad Vltavou a s podporou sedícího soundtracku (Bratři Orffové, PSH, Prago Union, BSP,...). Kryštof Hádek českého lva za herecký výkon nedostane snad jen v případě, že by někdo do českého filmu obsadil Jacka Nicholsona.
Dynamit (1989)
Typický film pro koňadry (= krátkonohé, křivonohé, prdelaté, kozaté teenky od koní).
Tarbíci (2011) (seriál)
Syn přišel ze školky, že se musí naučit nějakou básničku. A O ČEM BYS CHTĚL ŘÍKAT BÁSNIČKU? O tarbících. A PROČ O TARBÍCÍCH? Protože je o nich večerníček. DOBŘE TATÍNEK NĚCO VYMYSLÍ. A tak jsem vymyslel: -- Tarbík dělá dlouhé skoky a to bych chtěl umět taky, tarbík dlouhý ocas má a ten bych si přál i já. --- Sukces na besídce byl obrovský.
Leviatan (2014)
brečím vodku
Exponát smrti (1979) (TV film)
Kukačka jak lonťák...Asi se verbež z TV Brno chtěla pojistit proti tomu, kdyby jako diváci nezkósli tento výtvoreček jako čistó špiclovskó detektviku, tak tam frkli žárlivého, rádoby vtipného baldu Mirka DonUtila. Výsledek - divné paskvil.
Zkušební doba (1988) (TV film)
Předobraz sklepáckého filmu Kouř (1990), který zpracovává téměř stejný námět. Tady je to, ale na hranici koukatelnosti. Se závěrečnou větou se mi chce říct, ale mi ty lidi máme, vychováme si je a pokud už nic jinýho tak aspoň filmy budou dělat líp.
Romeo, Julie a tma (1959)
Čeština "pražáka" Ivana Mistríka tak tahá za uši, že mi to brání dát filmu absolutní hodnocení.
Zrcadlo pro Kristýnu (1975)
Takovouhle svini nenapraví nic. Má to v sobě a skončí to až s tatrovkou.
Lovec senzací (1987)
Dvě povídky spláclé k sobě bez jednotícího prvku. První je detektivkou, druhá rozvleklým židovským vtipem.
Solaris (1972)
Tarkovskij a jeho úspěch u uživatelů je pro mě největší záhadou čsfd. Přesrané stopáže, zploštění hlubokých příběhů, důraz na nepodstatné detaily, absurdno etc. Solaris to nevylepšil a přitom jsem byl připraven skoro na vše. Zařadit tenhle film do kategorie sci-fi je stejná odvaha jako prohlásit, že David Lynch je normání.