sona123

Tu hudbu nedostanu nikdy z hlavy, stejně jako řadu nervydrásajících scén (holčička pobíhající v červeném kabátku, ráno s flintou na balkóně, popílek snášející se na kapotu auta...). Tímhle si Spielberg získal moje srdce - Schindlerovým seznamem, ne Jurským parkem. Hluboká poklona a obrovský dík. A vysílala bych to na školách povinně v co nejranějším věku (no tak druhý stupeň, no).

Láska na první pohled. Originální myšlenka, ohromně citlivé zpracování, úžasné herecké výkony. Carrey dostal příležitost a využil ji na víc než 200%. Jsou filmy, u kterých jen pěji samou chválu - tohle je jeden z nich, právem v mé topce.

Soundtrack jsem slyšela nespočetkrát, film viděla mockrát, hlášky jsou kultovní. Dalo by se to zastavovat na každé vteřině a nad každou se z různých důvodů rozplývat. Kultovní je v tomto případě slabé slovo.

Mám ráda pohádky a ty o upírech a vlkodlacích mě zatím bavit nepřestaly. Tahle navíc pochází z Anglie, takže je okořeněná např. britskou angličtinou a nenápadnými, jemnými vtípky. A oni kdyby to navíc nebyli "monstra," řeší docela normální problémy (jak to kdo s kým má a za co se v životě rvát), není to ani příliš sladké, ani příliš mudrující, je to tak akorát.

"Jak může tohle? Co může ale jiného?" Téma studené války, tolikrát přenesené na filmové plátno. Tentokrát tedy ne filmové, ale televizní - a možná to přidává na hodnotě, je to komornější a svým způsobem uvěřitelnější. Nejdřív mě bavilo sledovat, kdo ze slavných se k této skupince, která se snaží odvrátit katastrofu, ještě přidá. Ale pak mě chytil samotný příběh. A černobílá tomu taky sluší. Je to jiné a zajímavé a rozhodně tohle než všechny ty nabubřelé, monstrózní americké popcorn megafilmy.

Můj oblíbený film, kterému jsem, hned vedle Lolity, nebo souběžně s ní, v mládí propadla (Irons nebo Malkovich, těžko říct). Malkovichův Valmont je bezchybný - a bezcitný. Ti ostatní více či méně zdařile sekundují, ale bohužel, tohle je one-man show. Tohle Frears umí a ostatní se od něj můžou učit (promiň, Miloši, ty jsi králem jinde). Je to klasika, pohrával si s ní kdekdo, ale kápl na to až Frears. No jo, jsem ženská a tyhle ďábelský chlapy určitě můžu (nebo se jimi aspoň nechat bezpečně svádět zdálky, oddělena obrazovkou).

Maminky se maj poslouchat a když máma říká - nedívej se do sluníčka - asi ví, proč to říká a něco na tom bude... To téma mě bohužel nijak zvlášť nezaujalo, čekala jsem - něco víc? Dozvědět se TU PRAVDU? Tak v tomto ohledu to bylo trochu zklamání - ale: bylo vzrušující dívat se na Darrenovy počátky a první krůčky, kdy už tehdy věděl, kudy se dát (hudba, černo-bílá, střih, vystupňování napětí, kdy napnuté nervy praskají jak špagátky a my máme pocit, že dál už to neuneseme - ale ještě ano) - tedy forma převládá nad obsahem. A tak si s námi Darren hraje s elegancí sobě vlastní, ale není nabubřelý a je vlídný - a je to Darren. Už tehdy. Ten chlap je génius. Jestlipak taky nekoukal do sluníčka? Snad to s ním jednou nedopadne špatně, trochu se o ty génie typu Darren, Lars, David a spol. bojím. Komentář, který stojí za to si přečíst: Morien.

O tom, že život je jako bonboniéra, není třeba pochybovat. Ve Forrestovi je navíc všechno, co má film mít. A nepřejedla jsem se, ani mi nebylo špatně a můžu to jíst pořád. Tohle je moje oblíbená značka.

Cokoliv napíšu bude nic v porovnání s tím, čím tenhle film byl a je. Když skončil, tak jsem jen plakala a plakala a to se mi nestává. Nejen nad osudem hrdinky, ale záplavou všech těch emocí, které prýštily z plátna a vsakovaly se do mě, i tou bílou obrazovkou na konci, hudbou (TA HUDBA!!!). Co Aronofsky předvedl, to nemá obdoby - je jiný, než doposud byl, srozumitelnější, ale o to víc jde pod kůži. Jedna věc je rozumět lidské duši a jedna věc je druhému to zprostředkovat, předat, ukázat vnitřní svět - a to se, jasně, pod stále doznívajícím dojmem z filmu - snad nikomu tak nedaří, jako jemu. A Natálka, to byl klenot. Jasný letošní vítěz na Oscarech. Toto je umění.

Věřím, že nevidět podobný námět uvěznění ve 127 hodinách, přihodím hvězdičku navíc, ale zde se to srovnání nabízí a v tak silné konkurenci nemá Buried šanci obstát. Řemeslně je to fillm zdařilý, což o to, ale není tu ničeho navíc. Je to vlastně tak trochu odfláknuté a možná si tvůrci svoji klaustrofobickou úzkost vyventilovali tím, že nechali hlavního hrdinu pořád někam volat - ale šlo chudáka určitě nechat v tom vydusit víc a tu nedýchatelnost a děs přenést i na diváka - jo, bylo by to fakt nepříjemný, ale nabízelo se to a já z toho ten dojem měla asi jen dvakrát a to je rozhodně škoda. Víc záběrů, kde napětí prostě zůstane viset, možná podbarvit nějakou hudbou, co já vím. Tohle je tak trochu promarněná příležitost, ale znovu, holt jsem viděla den předtím něco mnohem zajímavějšího a Buried srovnání nesnesl, tohle má blíž k Saw, i když potenciál tu byl možná ještě větší. A ještě mě vlastně napadá, že tu byla i nitka druhá, politická a technická a to mi teda přišlo už úplně odfláknutý a trestuhodně zpackaný. Každopádně si pánové měli vybrat, kterou cestou se dají, takhle z toho byl tak trochu nemastný neslaný kočkopes.