Anďa

Chcete-li vědět, co to znamená vztah, hledáte správně. Ve filmu naplněném hlubokým citem, který trvá, přestože vzpomínky pomíjí... Když zmizí paměť, zmizí i duše... Ale jsou věci, které zůstanou.

Punks not dead! Heslo které vždycky platilo a platit bude... Je jedno, ve které žijete době, mladí mají vždycky tendenci těm starším a usazenějším otevírat oči. Některé scény mohly být o něco víc šokující a nepříjemné, aby podpořily celkové vyznění filmu... Protože když se rozhodnete jít proti společnosti, od určitého okamžiku není cesty zpět... Hodnotím zasazení do časů nedávno minulých, které jistě provokovaly podobné "recidivní" aktivity ještě výrazněji, než se do daří těm dnešním. Celkově dávám 3,5* především za nasazení a uvěřitelnost herců v hlavních rolích, odvahu a grafické prvky. Přidala bych o něco víc provokace, existencialismu, sexu a drog, které podle mě k životu řadového punkáče prostě patří...

Na začátek se má chválit, takže chválím hudbu a famózní výkony dětských herců... Ale jinak... Asi už toho mám nakoukáno tolik, že od těch Dánů (resp. seveřenů obecně) čekám něco víc... Jejich síla je v tom, že dokážou uchopit téma, vykreslit vývoj postav a v rámci daného příběhu a problému jít opravdu do hloubky, až k jeho jádru. Což se Susanne Bier vůbec nepovedlo. Zajímavých témat nakousla několik, ale všechny je nechala vyšumět do ztracena. Navíc jsem vůbec nepochopila ten africký zásek, který celkové vyznění filmu pouze rozpliznul, protože posunul dějovou linku z minimalistického měřítka osob a jejich vztahů na úroveň mezikontinentální, do které navíc zahrnul také střet dvou kultur. Chápu, že se na této kvazi-dějové lince mělo odehrát vysvětlení postoje Eliasova otce ke sporům, které probíhaly v Dánsku, k čemuž došlo... Ale za jakou cenu? Celkově dávám 60 % - několik výborných scén a momentů, kterým ale bohužel nebylo dáno vyznít a strhnout...