kingik

Will Smith a Charlize Theron představují poslední žijící druh lidí s nadlidskými schopnostmi .Hancock není zpočátku zrovna sympaták, chlastá,mluví sprostě a je arogantní, ale v jádru je to dobrák od kosti,který zachranuje lidské životy. Postupně sledujeme Hancockovu nápravu k lepšímu ,projde vězením, přestane chlastat a dozví se o sobě pravdu kým vlastně je. Na první pohled by se mohlo zdát,že snímek sází na brilantní technickou kvalitu,ale není tomu tak. Prostor tu vedle triků a akce také dostává psychologie postav což u těchto typů filmů nebývá časté. Theronová je nejen sexy,ale umí i skvěle hrát a tak není divu že postupně Smithe přehrává. Jason Bateman, který hraje jejího manžela pak neměl vedle takto skvělého hereckého páru šanci,ale snahu zaujmout mu rozhodně nelze upřít. Hancock mě dost překvapil a na rozdíl od všech těch Hulků a Ironmanů disponuje zajímavým zpracováním, které si zaslouží plné bodové ohodnocení.

Nedá se říct, že by mě samotný příběh až nějak extra zaujal, a spíše je celkem průměrný, ale precizně vycizelovaná technická stránka získala hodně plusových bodů. Panoptikum bizarních stvoření v čele s červeným Hellboyem s upilovanými rohy, který občas utrousí květnatou hlášku, zabírá většinu comicsového filmu a budí dojem, že je jimi příběh až příliš zahlcen. Princ Nuada (k nepoznání namaskovaný Luke Goss) coby záporák se ohání dobře s mečem i kopím a kuje pikle na probuzení prokleté Zlaté armády, která by rozpoutala válku, ale v cestě má sarkastického Hellboye, pro kterého plechovka piva je stejně nepostradatelná, jako jeho milovaná Selma Blair, se kterou čeká potomka. Guillermo Del Toro, který točil podle vlastního scénáře, však stoprocentně konzistentní příběh nepředložil, ale jak už bylo řečeno, dost si vyhrál s obrazovou a technickou stránkou filmu, a dodal filmu stylovost. Bez Rona Perlmana v hlavní roli si film nedovedu představit, a kdyby příběh naplnil své nemalé ambice, určitě by to byla super comicsová adaptace. Přes určité výtky, je podle mě dvojka lepší než jednička. 60%

Hide až příliš staví na své pointě a ostatní režisér K.C.Bascombe ponechává osudu. Je vlastně na divákovi jak se s tím popere, protože příběh nabízí krimi a horor v jednom a tento rozkol je celkem zajímavý. Je však jasné, že pokud se dva žánry střetnou v jednom filmu, tak každému bude něco chybět. Na horor je to nekrvavé a nebrutální a na akční krimi je to neakční a přesto to úplná nuda není a má to něco do sebe. Velkou zásluhu na tom mají Christian Kane a přitažlivá Rachel Miner v hlavních rolích šíleného páru, kteří se v intru představí ve stylu Mickey a Mallory z filmu Takoví normální zabijáci. V nehororové části vyvraždí celé bistro před příjezdem policie, ale pro fanoušky masakrů tohle bude těžké zklamání, protože mrtvoly po bistru jsou rozesety mimo záběr a dvojice spolu vede kecy o ničem tak trochu napodobující styl dialogů Quentina Tarantina. Pak chlápka zabásnou, uplyne sedm let a jeho milá mu pomůže na svobodu ve velmi slabě natočené útěkové scéně z vězenského transportu, Pak opět kecy o ničem ve stylu odpuštění za zabití desítek nevinných lidí a film postupně přechází do své hororové fáze tím, že se v něm objevuje tajemný maniak v masce unášející mladé dívky. Naše dvojice, Billy a Betty, chce začít nový život a tak společně jedou vyzvednout si do liduprázdného městečka peníze, které tam Billy před zabásnutím před sedmi lety schoval. Pak přijde na řadu soulož zamilované dvojice na barovém pultu, ale pro příznivce Rachel Miner je to druhé zklamání, protože je celou dobu navlečená jak na severní pol. No a pak se to definitivně zlomí na horor a dostaví se nepříliš smysluplná pointa vzhledem k předchozímu ději je totiž dost šílená, ale to by ani tak nevadilo, kdyby se režisér vytasil s výbornou režií, ale to se nestalo. Jeho striktní vyhýbání se jakékoliv akci nebo krvavé scéně u mě vzbudilo podezření, že by takovou scénu snad ani nesvedl a navíc jakoby divákovi sděloval, že má připravenou pointu, která zamaskuje jeho liknavou režii, ale to si tedy dovolil trochu moc na tohle spoléhat. Podle mě tento film spasily hlavně herecké výkony a nepříliš předvídatelný scénář, ale slabší režie nedá ničemu příliš vyniknout.

Když vám zbývá hodina života tak se toho nedá moc stihnout. Andy je notorický gambler, který dluží každému na koho se podívá, ale je však přesvědčen, že je spíše notorický smolař. Není divu, že se dostal do potíží když visí nebezpečnému mafiánovi tučný balík. Ten za Andym poslal svého nesmlouvavého nájemného vraha jež se s Andym dobře zná řadu let a který se proto zachová lidsky a místo vymáhání dluhu dá Andymu hodinu života než ho pošle pod kytky. A tu hodinu si náš smolař s tváří Jay Baruchela může užít podle libosti. Zabiják zaveze Andyho do fast foodu, k jeho babičce a Andy neopomene po celou dobu polemizovat v autě nad svým zbabraným životem. Jenže času už moc nezbývá a v lese učiní mafiánův noshled poslední rozhodnutí. Už podle obsazení by se mohlo zdát, že se bude jednat o ulítlou komedii s přehrávajícími herci a absurdními situacemi. Není tomu tak. Je to citlivě natočený film, který neustále osciluje mezi černou komedií a dramatem. Je to také dost konverzační film ve kterém záleželo vedle dialogů také na ústřední dvojici. Dialogy nic moc, ale Baruchel s Quaidem jsou skvělí. Je také nutno počítat s tím, že se zde jedná o filmovou hodinu než reálnou, protože to co se ve filmu odehraje by ve skutečnosti trvalo mnohem déle, ale mě to nijak nerušilo. Nakonec se z toho vyklubal docela smutný a velmi krátký film trvající cca 70 minut. 70%

Horor, který překvapí. Dva páry se vlivem okolností ubytují na noc v podivném domě fungujícím jako noclehárna s ještě podivnějším personálem. Netuší, že právě vstoupili do prokletého domu, který je ztělesněním špatného svědomí osob, které v minulosti nějakým způsoběm zhřešili a dům pro každého návštěvníka stanovil svá krutá pravidla. A Michael Madsen v roli ochránce zákona zde nehraje až tak nepodstatnou roli jak by se mohlo na první pohled zdát. Tento horor je jedna pořádně zběsilá noční můra, která začíná už s prvním záběrem a v kvapíkovém tempu dojede až k finální a velmi překvapivé pointě. Dále překvapí v tom, že je natočen na solidní technické úrovni a v kinech by klidně obstál. Herecký ansámbl zahrnuje několik povědomých tváří a vedle hororového specialisty na záporné postavy Billa Moseleyho všem vévodí Michael Madsen, který není jen nutnou ozdobou do úvodních titulků. Nápady to ve filmu jen hýří a v rozlehlém domě si divák užije pořádnou dávku strašení, neumře nudou a pěknou psycho jízdu završí již zmíněná pointa se závěrečným stylovým záběrem na strašidelný dům s usmívajícím se Michaelem Madsenem. A překvapivě si to vystačilo s mizivou spotřebou filmové krve.

Když si z někoho v dětství pořád děláte legraci, tak to s vámi v dospělosti nemusí dopadnout dobře. Na tohle nedbala trojice dívek. Ke svému kamarádovi se kdysi nechovala moc dobře, ten pak skončil v blázinci a ony na něj pak časem zapomněly, jenže on nezapomněl na ně. Den odplaty nadešel a ještě se přitom bude smát jak smyslů zbavený. Další povedený kousek obohatil hororový žánr a pod vedením režiséra Johna Simpsona vznikl horor s hutnou děsivou atmosférou, který hororového fanouška nadchne. Smějící se magor, který nemá jméno, má fakt něco do sebe a jeho převleky a důmyslné pasti, které si na děvčata připravil, jsou opravdu zábavné, nápadité a dlouho se nenatočil horor o pomstě v takto nápaditém stylu. Režisér John Simpson je talent a přeji si, aby natočil více hororů, protože je vidět, že má přehled a nedá se mu nic vytknout. Vcelku neznámé herecké obsazení hraje velmi dobře, vedle Tada Hilgenbrinka, který zde hraje pár minut na začátku, je zde nejznámější Katheryn Winnick v roli Tabithy a Keir O´Donnell, který hraje maniaka. Scenáristé mu nedali jméno a v titulcích je jeho postava uvedena jako The Laugh, což v překladu znamená Smích a jeho postava se celou dobu mrazivě směje, když se mu povede něco zvráceného a pro něj tedy velmi zábavného (to vysvětluje původní anglický název filmu). Je škoda že si tvůrci víc nevyhráli se scénářem, protože finále mohlo být propracovanější, ale i tak je to velmi výrazný počin v oblasti hororu. Já prostě musím dát plný počet i za tu super hororovou hudbu.

Nebylo to nejhorší. Tajná operace na převoz přísně tajného nákladu na sklonku druhé svétové války vedená plukovníkem Brianem Krausem a sličnou pilotkou Jamie Elle Mann skončí nouzovým přistáním letounu na zdánlivě pustém tropickém ostrově. K překvapení všech se tady nalézá nejen zubožená nepřátelská jednotka japonských vojáků, ale také početné hejno dravých létajících prehistorických potvor. Slabá televizní režie kazí výsledný dojem filmu asi nejvíc, protože nápady film má a skromné digitální efekty nepůsobí na televizní film špatně, ale bez pořádného napětí a pořádných hororových scén nelze natočit pořádný horor.

Moderátor Kraus svým projevem to celé dost kazí. Zajímavosti z oblasti filmu a celebrit jsou dobré, ale i nepřehledně řazené a chaoticky komentované. Chtělo by to víc skloubit mluvené slovo s obrazem a kladné výsledky se časem dostaví.

Christina Aguilera předvedla opravdu solidní nápaditou show a tahle nevysoká umělkyně na podiu dokáže strhnout a i když vám není její hudba blízká, má co nabídnout a její hlasový rozsah je neskutečný. Ne všechny její songy jsou dobré, ale přesto každému z nich dokázala vtisknout originální pojetí a styl. Aguilera si nedovolila nudit a její koncert nabitý energií mě bavil. 60%

Jsou Vánoce, svátky klidu a míru. Pohledná Casey (Hannah Tointon) jede se svými rodiči a dvěma malými sourozenci navštívit své příbuzné, kteří také mají malé děti. To ještě nikdo netuší, že se zde rozšířil záhadný dětský virus způsobující u malých dětí zvýšenou agresivitu a vražedné choutky. Víkendový vánoční pobyt se změní v boj o přežití a místo vůně jehličí a cukroví je ve vzduchu cítit pach krve a sníh se brzy zbarví do ruda. Rozjezd tohoto hororu je pomalejší, klidně by se to obešlo bez té půlhodiny prázdných a zbytečných dialogů, ale pak se to rozjede a hned první incident, při kterém o život přijde jeden z dospělých, stojí za to. Představitelé dětských rolí se tváří pěkně zlověstně a dospělé role nehrají příliš známí herci, takže místy jsou herecké výkony zúčastněných poměrně autentické, ačkoliv film neusiluje o nějakou maximální realističnost. Je však zajímavé, jak se s rostoucí dětskou agresivitou vyrovnávali dospělí a jak se velmi rychle měnily vřelé příbuzenské vztahy ve vzájemnou nenávist. To se scenáristovi a režisérovi v jedné osobě Tomu Shanklandu povedlo, ale mohl by ještě zapracovat na dialozích, aby nebyly tolik nudné, občas měl film potíže s tempem. Horory o vraždících dětičkách moc nemusím, ale tenhle britský horor byl jedním z těch působivých a napínavých, co bylo v této oblasti doposud natočeno. K malým dětem se příliš hezky nechoval.