kingik

Utíkej, holka, utíkej, honí tě zaměstnanec plynáren! Aj, chybka, mně se to nerýmuje. Nevadí. Kayla Scodelario zde není za supergirl, ale vcelku uvěřitelně čelí bandě násilníků, kteří vtrhnou do domu jejího přítele. Film má spád, Kayla má kvalitní vagínu, vidíte, již nesmíme být vulvaanální, jinak ty, ty, ty, neboli Du, Du, Du...dudy. Ich habe ein Angst, akorát nevím, jak se řekne německy "o tu holku". Já se bál, co vám mám povídat. To byl napínavý kus. Kdo nemá moc nakoukané ty invaze do domů, to pravé domácí žvýkání, tak musí být spokojený. Debutující režisér Thomas Daley předvedl poměrně syrový styl, i když byla režijní nezkušenost občas znát, bylo to příjemně neobroušené. Film má umírněnou stopáž, nečeká se tedy na příchod bandy záškodníků moc dlouho. Pořád se něco dělo, hrdinka sympatická, chvíli schovaná pod postelí, chvíli zase na půdě. Prostě nervák jak má být. A závěrečný zvrat nechybí. Nedá se odhadnout. Neimponoval mně akorát britský přízvuk herců a hlavní hrdinka i ostatní postavy se přece jen vždy neřídili přísnou logikou. Film ji někdy až moc rád vypouštěl. Ve výsledku se jedná o zdařilý debut, který ve svém subžánru nabízí kvalitní pokoukáníčko. Škoda, že Kayla hraje v takových blbostech, jakými jsou Bludišťáci v análu. Má na lepší. 80%

Přítomnost versus budoucnost. Anebo je to všechno jinak vzhledem k alternativním časovým liniím, v nichž dochází k nejzásadnějším změnám v životě Loua, Jacoba a Nicka? Jistě netřeba osvěžovat, co se událo v jedničce. Lou díky cestování v čase pohádkově zbohatl, ale jeho osud se brzy naplní. Poté, co byl střelen do choulostivých míst, je opět nutné cestovat v čase, aby k jeho vraždě nedošlo. Stará parta spojí síly a vířivkou, která je strojem času, se nedopatřením dostane do roku 2025, kde na ni čeká nejedno záludné překvapení. Každý může být v budoucnosti vrahem, který byl vyslán, aby změnil minulost (ano, na zmínku o Terminátorovi skutečně dojde) a ke všemu se trio setkává s Adamovým synem, o kterém neměli ani potuchy, i když původně hledali jeho tátu, který byl z vraždy hlavním podezřelým. Adam v podání Johna Cusacka se v pokračování objeví už jen na okamžik. Tvůrčí tým z jedničky nedostál změn. Na režijní sesli už poměrně zkušený Steve Pink, scénář opět dodal Josh Heald. A oba se zřejmě domluvili na tom, že pokračování musí být desetkrát střelenější a zamotanější, i když to z tohoto hlediska vychází lépe pro střelenou eventualitu na nejrůznější způsoby. Asi nejvíc překvapí, že dvojka je podstatně hardcore, než její podstatně invenčnější předchůdce. Zde se cílí na kozy, genitálie, pěkné slečny, na odkazy a citace nejrůznějších slavných i méně slavných filmů a songů, zvratky, gay sex ve zvrácené tv show a já nevím, co ještě, protože je toho poměrně dost. Vlastně celý film je takto sestaven. Dvojka je vlastně jen jakási šňůra, na které je navlečen humor všeho druhu, fekální nevyjímaje. A do toho se nezapomíná pátrat po vrahovi Lou. Tak jestli vám tyhle atributy k dobré komedii stačí, neměla by vám dvojka uniknout. Trio Rob Corddry, Craig Robinson a Clark Duke je vtipné a jejich humor je neokoukaný. Cestovat s nimi časem - rovná se humorná kravinka - jak se patří. 70%

Nová (fyzická) výzva pro Taylora Lautnera. Hraní mu pořád nejde, fyzicky je solidně disponovaný. A dobré fyzické kondice je tentokrát třeba, protože hraje parkouristu. Čili hopsá po střechách, skáče přes překážky jako jelen a čumí u toho jako sůva z nudlí. Scenárista Matt Johnson umí napsat akční scénář, ale tentokrát pokukoval, co by opsal od svých kolegů. Vyšel mu z toho takový přijatelný mix nesoucí v sobě vzdálenou reminiscenci na "Doupě" s Paulem Walkerem a "Expresní zásilku" s Josephem-Gordonem Levittem, plus asi dalších deset filmů. Někdy to kopírování vadí, protože predikujete, co bude následovat, a někdy film chce působit kreativně, v čemž je lepší než v tom opisování. Máme tedy tady hodného a sympatického mladíka Cama, který je nejdříve kurýrem rozvážejícím v husté dopravě na kole zásilky. Posléze je mu jeho kolo nešťastnou náhodou zdecimováno sličnou parkouristkou Nikki, která je kopií tenistky Any Ivanovič, Cam se do ní zakouká a oblíbí si parkour, aby se mohl vetřít do skupiny pouličních parkouristů, kteří balancují na hraně zločinu. Mladík je zadlužený až po uši. náramně se mu tedy hodí vydělat si peníze na splacení dluhů lichvářům, od kterých si před časem půjčil. Bandě šéfuje podezíravý a nedůvěryhodně působící maník, který zbytku skupiny připravuje kšefty. Jít s ním do akce znamená zadělat si na potíže. Film se často odklonil jiným směrem, než jakým se ubíral, ale zajímavá zápletka vázla a mnoho napínavého nenabídla. Napětí se dostavilo až ve druhé polovině, kdy se konečně šlo do akce. I když film neměl nijak zásadní potíže s tempem, v tu chvíli nasadil až zběsilé tempo, a byl příjemně neovladatelný až nevyzpytatelný po dějové stránce. Dostavilo se jedno zásadní odhalení ohledně jedné z hlavních postav a vytratila se čitelnost i schematičnost, kterou film v převážné míře vládl. Přesto je dojem z filmu spíše průměrný, ale je fajn, že se tvůrci nepustili do komediální nadsázky a příběh nějakým způsobem udrželi v dramatické, i když méně nápadité rovině. Bez scenáristických kiksů se to neobešlo. Cam složitá parkourová prostná zvládne během pár dní, slečna najde spolehlivě ve velkém městě adresu mladíkova pracoviště, kam mu spolehlivě zašle náhradu za zničené kolo, při přestřelce na tři metry kulky (téměř) neomylně minou cíl aj. Film nebyl úplně maximálně přehledně natočen, ale to není zase takový div, neboť režisér Daniel Benmayor se vrátil k tvorbě po delší odmlce, ale ani předtím nepatřil k extra režisérům. Je zázrak, že film zvládl natočit na úrovni vzhledem k jeho nepříliš bohaté režijní filmografii. Někdo může mít hlavní problém s hlavním hereckým představitelem, jehož herectví diváky rozděluje na dvě skupiny. Jedni mu zazlívají, že je totálně netalentovaný, druzí v něm vidí současný plakátový idol. Tentokrát zaujme, jak si většinu náročných skoků ve filmu absolvoval sám. Pokud se využil kaskadér, nebylo to poznat. I tak filmu chybí akční scény, ve kterých by se rubal a nešermoval jen svým pérem na atraktivní herečku Marie Avgeropoulos, která je také jedním z taháků filmu, pro mnohé bude objevem. Zbytek herecké osádky tvoří málo známí herci. Konec nebyl příliš uspokojivě pořešen. Hodil by se nějaký vypjatější vzhledem k průběhu děje od druhé poloviny filmu. Film měl smůlu i v tom, že téma parkouru i kurýrů už tady bylo v nějaké podobě před ním. Tenhle nepřichází s ničím objevným, ale své kvality má. Pokud právě nenávidíte Taylora Lautnera, je to film více než snesitelný. Uvažovalo se i nějakou dobu o jeho nasazení do našich kin. Distributor od tohoto záměru nakonec upustil. 60%

Letos bez Novy, ale nikterak nově. Nejvíc se vždy těším na Šípovy kiksy. A dočkal jsem se i tentokrát. Zase to nezvládl. A obdivuji jeho brilantní angličtinu. Rok co rok to samé. Bez jiskry, bez prožitku. Uniformní podání, které měl Šíp efektně nabourávat břitkými bonmoty. To jsme se nasmáli. Ještě teď mně bolí bránice a z potlesku mě pálí dlaně. Má smysl vyjadřovat se k ubohé scéně a ještě ubožejší prezentaci na ní?! Píše se rok 2015 a ještě pořád se rozdávají divácké ceny, ale divák se musí rozplakat, jak otřesně uhozené to celé je. A kde jsou moje hlasy pro Penka za Zpěváka roku. kam se započítaly hlasy pro Wetlinskou za Hlasatelku roku a kde jsou moje hlasy pro Macuru za Baviče roku. Zase je to celé zmanipulované. Nova se distancovala a já bláhově uvěřil, že vyhraje někdo jiný, ale pochopitelně z dvaceti stále stejných provařených sereblit, nelze vytáhnout na světlo nějaký normální objev roku. I když pravda, přece jen se toho večera událo jedno překvápko. Moderátorská dvojice Kratochvílová a Šebrle nezískala "prestižní" cenu Objev roku, ale vyfoukl jim ji jakýsi kandrdas z ČT. Tomu já říkám pech. I když Gábince by tam slušel a Šebrle se na zprávaře hodí, asi jak já na Ramba. Scéna, kdy dojem, že Husák přestřihl pásku teprve předevčírem, je markantní a opravdu žalostná prezentace může jen a pouze fungovat jako dokonalý antipořad, ve kterém se ceny našly na smetišti a moderátor snad na něm bydlí. Tak asi takové bylo Týtý 2015. Hrozné! 0%

A tak nám ten upgrade zdechl. Pohozená mršina leží před budovou tv Nova, až se jí ujme jeden zázračný scenárista, kterému přijde divné, že velká komerční televize nemá ve svém programu pořad o moderních technologiích. Urychleně se na tom něco musí změnit. Něco se splácne, to je jasné, ale dřív než se ten geniální nápad realizuje, je nutné zajistit zajímavého moderátora. Musí to být populární tvář, která je mladým lidem, jimž je pořad určen především, povědomá, ale její jméno jim patrně nic neřekne. TOMÁŠ MĚCHÁČEK. Ano, i banku můžete mít rádi, tak co bychom neměli mít rádi muže, který desetkrát i vícekrát za den s exotem Jeřábkem dává národu legrační formou tipy, jak změnit banku. Jenže pořad má natolik uhozený koncept i obsah, že jestliže jste v sobotu dopoledne po tahu, kdy se vysílá, tak se ani neobtěžujte vstávat. Nova objevila teprve nyní existenci smart phonu, tabletu a dalších běžných vymožeností dnešní doby. Podáváno je to takovým tím typicky hnusně hloupým a vtíravým přístupem k dané věci, kdy se počítá s tím, že divák je úplný blb a o přístroji nic neví. Takže to akorát nasere, znechutí a říká si to o vypnutí. Jedním z možných vrcholů každého vydání dílu je host ve studiu. Vidět Uršulu Klukovou házet oštěpem asi nechcete. Žádný strach, jedná se jen o herní simulaci hodu oštěpem. Obsah pořadu mně stačil k tomu, abych ho zhodnotil tak, že je to přitrouble dementní pořad, který se na divákovi dopouští DOWNGRADEingu. Měcháčka vrátit do reklamy, prosím. 0%

Budu tvoje úpa nej kámoška - ve zdraví i v nemoci, až do tvého skonu. Další z nekonečné řady velice dramatických a smutných filmů o lidech stižených smrtelnou chorobou. A pacientka, která je v (pokro)čilém stádiu rakoviny a je vdaná, je tentokrát extra třída - např. uloví chlapáka a souloží kdesi na Větrné hůrce. Divák má své jisté, neb hrdin(k)a se jen málokdy dožije závěrečných titulek. Ne, nemá smysl řešit tuhle píčovinu, která kupodivu nefunguje ani ve svém primárním cíli - rozplakat diváka. Ne že by se dvě kámošky nesnažily. Toni Collette pro roli obětovala vlasy, amputace prsou už byla záležitostí maskérů, je fajn, že neztratila sexappeal a sexuální apetit, jinak by nebylo ani na co koukat. Drew Barrymore zpočátku má trochu druhořadý úděl, ovšem scénář jí nadělil těhotenství. Hodně laciný tah scenáře nechat jeden život zemřít a druhý zrodit vůbec nevycházel. Film je na drama plytký, komediální vsuvky jsou slaboučké, vše korunuje závěr s protivně rodící Drew. A rozbrečet se u toho? Tak to nedoporučuji. Budete si připadat divně, neb film si to nezaslouží. Catherine Hardwicke je režisérka, která neví, s čím ve filmu uspět. Tak nutí Toni Collette přehrávat, i tak jednoznačně převyšovala zbytek filmu, dělat z ní sexbombu, pak ji i její kámošku nesmyslně roudtripově poslat na vřesoviště a pak rovnou do hospicu. Filmy o umírajících lidech v důsledku vážné nemoci se musí umět. Je to téma omleté. A konkrétně tenhle film svůj příběh nemá dobře postavený, i když erektivní stav z Toni Collette není vyloučen, tedy před jejím oholením hlavy. Pokud je mně ale osud hlavní hrdinky "šumák" a z jejího příběhu nečiší žádné emoce, je vše (pocitově) ztraceno. 5/10

Národe, omlouvám se. JSEM indisponován. Za to, že JSEM mluvil z cesty, může viróza. Já a můj věrný soudruh Becher přejeme úspěšný rok 2016. P.S. Mluvil jsem s Kassandrou, příští Vánoce bude sníh, pokvetou hrábě a důchodová valorizace bude atakovat padesátikačku! 0%

Chudák Bruska Willis, v čem to zase hraje, posteskne si nejeden příznivce akčního harcovníka, když narazí na tohle scifi. Jeho režisérem je Brian A Miller, jenž točí levnější filmy se zapadajícími star, ale třeba s takovým Nickem Cagem ještě nespolupracoval. Nejsou to úplně nezajímavé počiny, ale vždycky se na nich najde něco, co příznivý dojem kazí. Tentokrát je to hlavně neoriginálnost, chybí objevné prvky, hodně z toho, co je v tomhle snímku, už bylo k vidění jinde a lépe. Ke všemu je zajímavý kontroverzní rozměr hned potlačen. Debilně béčkově koncipovaný a nedomyšlený závěr film degradoval. Opakování je matka moudrosti. Asi to je nejlepší možnost, jak k tomuto filmu divácky přistoupit. Blonďatá kráska Kelly o sobě neví, že je umělou bytostí, až do násilného incidentu, který spustí její vzpomínky. Je rezidentem kontroverzního komplexu Vice, v němž není nic zakázané. Stálá klientela si užívá nevázaných sexuálních radovánek a fantazií, ani vražda zde není zločinem. Vše je zde legální. Vždyť se jedná jen o roboty, co se dají i po zabití opravit. Město má s institucí dohodu, úlisný viceprezident a jeho pohůnci komplex dokonale zabezpečili. Ale chybička se vloudila. Kelly procitne a dává se na útěk, šéf vysílá přepadové komando, aby byl nežádoucí element odstraněn, milá blondýnka se spojí se svým stvořitelem a dozvídá se o sobě šokující pravdu (šokující byla pro ni, pro diváka ne). Když ve filmu dojde na přestřelku, komando svůj cíl nikdy nezasáhne. Prvek, kdy se robot cítí více člověkem než umělou inteligencí, už je stará vesta. Film je po zajímavě rozehraném úvodu oproštěn od kontroverzního pojetí. Zůstává standardně akčním snímkem, ve kterém má každý herec svůj prostor. Bruska je úplně nevýrazný záporák, Thomas Jane je zábavně nekonvenční detektiv s bujným hárem, co občas procedí vtipnou hlášku, objev Ambyr Childers je nejpůvabnější mezi hereckými akvizicemi. Neztratil se ani "béčkový" Johnathon Schaech coby pravá ruka Brusky a za zmínku stojí i Charlotte Kirk coby kamarádka Kelly, též robot. Film si netroufl na žádné bombastické akční scény. Nejčastěji se v něm střílí. Znáte to, tatatata. Převládal dojem, že se film odehrává na jednom plácku, nikoliv v rozlehlém městě a rozpočet byl utažený, i když z technického hlediska to bylo místy solidní. Příznivci béčkových počinů film zhlédnou hlavně kvůli Brusovi, který si v podobných opusech libuje, ale měl relativně kliku. Tohle sice nemělo žádný úchvatný inovativní a režijní rozměr, ale šlápanec do hovna, to taky nebyl. 60%

Německé "Hilfe" se zde ve psané formě objeví hned několikrát, přesto je to film norský a tak poněkud pošahaný jak Breivikova mysl. Hlavní je, že jsem po tomhle filmu zjistil, že mně norština zní. Tudíž jsem se ihned nechal zapsat do kurzů norského jazyka s Norou Fridrichovou, kde pravidelně u liščí nory procvičuji norská slovíčka a hledí na nás místní norek (hovorový výraz pro ožralu). Už umím říct plynně dvě celé věty. Na norskou kinematografii hledím s despektem, tenhle hororový kousek poněkud vylepšil můj postoj k ní, i když se do dalších filmů nehrnu. Tenhle horor to hraje dost na stísněnou atmosféru než na nějaké hutné a chutné gore, které má ve filmu nízké procento zastoupení, což je škoda vzhledem k průběhu děje. Severských lesů si divák tentokrát moc neužije, bloudění v nekonečném areálu bývalého sanatoria však rozhodně ano. To za války sloužilo k pokusům na pacientech, ale od konce sedmdesátých let je komplex uzavřen a určen ke zbourání. Do jeho prostor přijíždí na inspekci výzkumný tým, který na svoji práci nebude mít klid. V prostorách zchátralého komplexu je cosi velmi znepokojivého, co dá o sobě zanedlouho vědět. Tým na místě nachází podivínského správce, který ví o pohnuté minulosti areálu opravdu víc než dost. Správce Karl připomínal starší verzi Babiše. Dovedu si představit, že kdyby jednou přišel o svoje miliardy, tak takhle nějak bude vypadat, protože bude mít běžné starosti obyčejných smrtelníků. A tenhle Karl Babitsch (z filmu pochopíte, proč jsem to takhle napsal) nebyl zdaleka jedinou postavou, co obývala tyhle nehostinné prostory. To sami uvidíte, kdo všechno se tam ještě vyskytl. Námět skupinky v ohrožení je už klasika žánru. Nic nového, ani objevného, nepřináší zjištění, že se v sanatoriu děla za války zvěrstva, ani to, kdo je měl na svědomí. Tenhle horor v podstatě diváka, pokud jde o drastičnost, docela šetří. Asi největší slabinou je, že režisér to nenatočil dostatečně napínavě, přehledně a srozumitelně. Postavy nemají legrační jména - Frank (to byl muž), Live (to byla žena a zároveň vedoucí výpravy), Synne (to byla žena), Ole (byl muž) atd. Čekal jsem, že mně ta směšná jména budou připadat směšná, ale celkem normál. Poměrně horší, trochu i nechtěně směšné, bylo ale finále. Určitě se o něm nedá prohlásit, že bylo explozivní a napínavé. Film se rozjížděl postupně, rytmus i tempo měl solidně nastavené, i když nijak zběsile, objevily se i příjemné náznaky strašidelné atmosféry, situace, do níž se hrdinové dostali, se jevila bezvýchodná. Pracovalo se převážně s obehranými prvky, kterým se nepodařilo vtisknout nějaký zásadní inovativní rozměr. Pokud jde o úmrtí jednotlivých postav, nebyla stoprocentně přehledná. Nezřídka se stalo, že někdo náhle zmizel ze scény, ne nutně to znamenalo, že zemřel, ale zpětně jsem ztratil přehled, co se s tou kterou postavou vlastně stalo. Značné nejasnosti panovaly v postavách z dávné minulosti, u nichž nebylo srozumitelné, jakým způsobem tak dlouho přebývají v opuštěném sanatoriu, případně co jsou zač. Režisér svoji kůži nedal ale tak snadno, snažil se. Tak se taky diváci snažte u tohoto hororu vydržet a nevolat Chocholouška. Ten, pokud vím, nepocházel z Norska. Ale řečeno jeho slovním obratem: na norský horor se podívám jednou, maximálně dvakrát za deset let. Ale spíše to bude častěji. 60%

Pekelná motanice, kterou nikdo neuměl pořádně rozmotat. V devadesátkách minulého století se kdesi v jednom kanadském zapadákově rozlezl satanismus v takovém měřítku, až se jeden divil, že zde rohy nemají kočky, nábytek a auta. Na začátku je sexuální zneužívání mladistvé dívky jejím otcem, který putuje do vězení. Za ním putuje i jeden člen policejního sboru, k němuž vede také horká stopa, a visí nad ním stín podezření, že si se zakřiknutou dívkou užíval sexuálních radovánek. Případu se ujímá zarputilý detektiv Bruce Kenner, který posléze zjišťuje, že celá rodina Grayových je namočena v satanském kultu. Uááá. A slibný námět, jehož základ údajně vychází ze skutečných událostí, je posléze devalvován kokotským scénářem. Na filmu zamrzí, že známý režisér Alejandro Amenábar mrhá svým talentem i zajímavým hereckým obsazením, jehož přední šik drží skvělý Ethan Hawke a zajímavě obsazená Emma Watson v roli zneužívané oběti. Amenábar umí navodit cosi zlověstného, jeho vizuální hororové kejkle mají něco do sebe, jenže to, co nám předkládá, funguje dobře jen v malém měřítku. V podstatě je vzácnost, jestli se na jím zvolený styl divák naladí. Záhy pochopíte, proč tomu tak je. Vše podstatné a zlověstné se totiž odehrává mimo realitu, účastnící buď podstoupí regresivní terapii, která vyvolá zpětně to, co dávno i nedávno prožili, nebo má detektiv noční můry, šílené vize i vidiny, prakticky ale nic toho není zasazeno do reality. na čemž tedy režisér vystavěl podstatnou část svého vyprávění. A tak režisér namíchal velkou porci takových jednotvárně pekelných scén, jejichž sled vyústí v celkem překvapivé rozuzlení, které ovšem diváka jen málo vzpruží, když zvolený styl mu už dávno udělal díru do hlavy. Do téhle obskurní hry na pravdu a lež se nechal uvrtat Ethan Hawke a Emma Watson, kteří zřejmě scénář moc nečetli a dali na jméno režiséra, který dříve byl ve formě. Zůstal vizuální komfort, nějaká ta originalita byla přítomna, vyskytlo se několik dějových kliček, přičemž film moc nerezonoval. Téma bylo hodně rozmělněno. 5/10