kingik

Jízda taxi nočním L.A., co je plná tvůrčích výmolů. Film nemá špatnou režijní fazonu a je krátký, má kolem 80 minut. Ovšem trpí četnými neduhy, jakými často trpí režijní debuty. Jeremy Ungarovi tak hrozí, že se nad ním zavře voda. Copak o to, nemám obavu, že by už Bella Thorne v budoucnu neukázala Městu andělů svůj momentální výběr spodního prádla, jistě podnikne nejeden divoký noční tah městem, těžko odhadovat, zda zrovna spočine ve vířivce, jako tomu bylo v tomto filmu, který zaštítila i produkcí. Ohrožen je spíše Ungarův potenciál. Svůj scénář zaplnil takovým nelogickým chováním účastníků, u nichž mnohdy hapruje pud sebezáchovy, až má divák z toho psotník. Situace je takováto: řidič taxi služby James nabere (podezřelého) zákazníka Bruna, který je od první chvíle evidentním strůjcem potíží, všem je to zřejmé, jen ne šoférovi, který záhy podléhá jeho manipulacím, dokonce za úplatu na jeho přání začne recitovat úryvek z Richarda III. Po Brunově naléhání a přemlouvání se cestou ještě staví vyzvednout Bellu Thorne z jakési V.I.P. akce, která už téže noci služeb Ryde využila a s řidičem tak trochu hodila řeč. Ve voze jsou tak dva normální lidé, co se už tak hodinku znají, a jeden psychopat, který jim u ksichtů mává Magnumem. Ne, není to ten báječně křupavý nanuk. Výchozí situaci je tedy daná, jasno jen není příliš v tom, proč má Bruno takový eminentní zájem na likvidaci dvou lidí, kteří mu nijak významně nehatí jeho zločinné záměry, mohl je decentně obejít, kašlat na ně, ale nestalo se tak. Takže sledujeme střídavou a urputnou snahu o kormidlo, načež má psychopat navrch, a i když je neschopný a nemá propracovanou taktiku, nelze mu uniknout, dívka může utéct, neudělá to, stejně tak i šofér může pláchnout, neudělá to, scénář je komicky vždy vrátí do interiéru vozu, který příliš neopustíme. Minimalistické zpracování není nic nového, podobné náměty už uzřely světlo genitálií, tudíž snaha režiséra hrát si na tvůrčího génia je marná. Vniveč ale určitě nepřišlo herecké obsazení, vedle Belly Thorne se blýskne v roli černošského šoféra Jessie T.Usher a také Will Brill, jehož hnusná žvanivá hlava by zasloužila utrhnout. Napínavější sekvence se najdou, není jich ale přehršel. Film je zpočátku celkem ukecaný. A rozuzlení identity psychopata nemá tolik překvapivý efekt. Takže hlavní prim sehrává projížďka setmělými ulicemi L.A., která si neúčtuje žádné extra přirážky za tvůrčí nedodělky. 6/10

Řemeslník John Dahl později přesedlal na televizní tvorbu. Ještě než se tak stalo vyzkoušel si i žánr hororu, ke kterému se sice už čistokrevnou formou nevrátil, ale jeho "Jízda do pekel" ve mně zanechala příjemně mrazivý pocit s příslušnou dávkou napětí, dějových zvratů a kvalitního hereckého obsazení. Svoji recenzi k tomuhle staršímu filmu píšu hlavně jako čest památce zesnulého Paula Walkera, který spolu s dvojicí kolegů Steve Zahn a Leelee Sobieski odvedli výborné herecké výkony. Film od počátečních minut umí skvěle pracovat s napětím a posléze se dostavuje i dusnější atmosféra a to když neodbytný řidič kamionu nemá smysl pro humor, a zkrátka nestrpí, aby si z něj trojice kamarádů dělala šoufky a úpně normálně, vlezle a ne zrovna příjemně požaduje od silničních šprýmařů omluvu. Film nemá až tak dopředu čitelný děj a to je jedna z jeho velkých výhod. Když už si divák myslí, že už celou hru prohlédnul, tak přijde nějaký zvrat, který zase film udělá napínavým a nečitelným. Abych jenom nechválil. Rozjezd filmu by mohl být svižnější a tvůrci film udělali v závěrečné třetině poněkud překombinovaným. Ta maximálnost z filmu se postupem času i děje pozvolna vytrácela. Výsledkem je horor bez drastických scén, ale se snahou po invenčním a napínavém pojetí. Většinu času se mu to daří. A hlavně diváci můžou zavzpomínat na Paula Walkera a zjistit, že nehrál jen jednoho sympatického poldu v sérii "Rychle & zběsile", ale že jeho herecký rejstřík byl daleko pestřejší, ale jeho ostatní filmy byly tak nějak opomíjeny. Budeš navždy zářit ve svých filmech, které tu budou navěky věků. Odpočívej v pokoji, Paule...Mé hodnocení: 80%

Horor s neurovnanou strukturou vyprávění a nemohoucností diváka vyděsit. Je řeč totiž o hororu, a byl bych pro mnoho variant, ze kterých by se dalo čerpat a vybírat, abych nakonec mohl o tomto filmu psát jako o plnokrevném hororu. S nějakým zhnusením a brutálním gore tenhle horor neoperoval, poutavý je občas, něco málo originálního a invenčního by se jistě taky našlo a herecké obsazení nižší svítivosti bylo optimální. Jenže rytmus vyprávění velmi často probíhal tím stylem, že mě navnadil na příští dění, ale jen zřídka naplnil slibovaný potenciál. Ve výsledku připadá pět slabých scén na jednu dobrou. Proslulému hororovému spisovateli Stephenu Kingovi se dost často stává, že adaptace jeho knih nedopadají dobře. Je však pravda, že řada z nich je poměrně nezfilmovatelná. Není to poprvé, co se zfilmování jeho knižního díla ujal veskrze televizní režisér Mick Garris, jehož kvalita filmů je dost proměnlivá. V tomhle hororu podal vesměs podprůměrný výkon s občasnými náznaky, ve kterých se film nebral tolik vážně. Jenže to je docela málo. 40%

Je to slabý horor. Zajímavé však je, že disponuje velmi kvalitními triky a je záhadou, proč se právě vyplácaly na takovou nedomrlou kravinu. Steve Miner je z formy a podle toho film vypadá. Herci asi nečetli scénář, protože jinak si nedovedu vysvětlit účast Billa Pullmana, Bridget Fonda nebo Olivera Platta. Výsledek je ovšem zoufalý. Jak už jsem uvedl, jsou zde dvě, po technické stránce velmi dobře zvládnuté hororové scény. Jinak je to bída.

Pokud je vám život milý, tak rozhodně nejezděte na víkend k Rajskému jezeru. Nebo ještě lépe, pokud možno se vyhněte partě puberťáků vedených šíleným sadistickým Brettem (zcela smyslů zbavený Jack O´Connell), pro něhož je nechtěné zabití kamarádova psa pouhou záminkou k rozpoutání krvavých orgií uprostřed lesů. On nezná smilování, protože je to zkrátka vyšinutý magor a nevychovaný spratek k tomu. Dvojice středních let Jenny (rozvážná Kelly Reilly) a Steve (sympatický Michael Fassbender) nic netušíc narazí na tuhle bandu a pud sebezáchovy má právě teď největší cenu. Strhující a velmi sadistický horor natočil James Watkins, a mě neuvěřitelně překvapil svým přehledem v hororovém žánru, protože tohle je britský horor, ale spolehlivě vás uzemní svou natur brutalitou a napětím více než deset amerických hororů dohromady. Scény násilí i ponížení jsou až na hranici sadistické podívané, možná jsou i přehnané, ale zapadají zde do celé mozaiky až šokujícím způsobem, a až na pár slabších míst, tenhle horor nemá chybu. Watkins jako by celou řež pozoroval zpovzdálí a nechal na divákovi, jak to celé pojme, protože konfrontace s postavami je zde velmi obtížná, je vystavěna tak, že divák nemá šanci nikomu z aktérů fandit (pronásledovaná hrdinka Jenny je učitelkou v mateřské školce, ale později také zabije a parta násilníků je zde vyobrazena jako absolutní zlo) a to se ukázalo jako velmi dobrý tah. Prostě horor se vším všudy.

S tímhle padouchem si klidně začněte a neprohloupíte. Nějaké ublížení na zdraví vám od něj nehrozí. Je napravený, animovaný, anebo že by z plátna kina slezl až k vám a šel si to s váma vyřídit? No uvidíte sami, kam si ho až připustíte. V každém případě je to antipadouch. Pan Gru tentokrát řeší záhadu zmizení super tajné vědecké laboratoře za Polárním kruhem, ve které se prováděly pokusy s transmutačním sérem, které by v nepovolaných rukou mohlo napáchat pěknou paseku. Náš hrdina je do případu vtažen antipadoušskou linkou, která mu přidělí tajnou agentku Lucy Wilde, která se do něj zamiluje. Náš hrdina skončil s dráhou padoucha a věnuje se už jiné práci, a sice výrobě marmelád, vedle toho se stará o omladinu, ke které má velkou citovou vazbu, a od ranného mládí u něj přetrvává komplex z žen, ačkoliv se ho jeho horlivá známá snaží s nimi vytrvale seznamovat. A navíc je stále obklopen početnou partičkou potrhlíků říkajících si mimoni. A do toho na scénu vchází opravdový padouch jménem El Macho, u jehož vzhledu se tvůrci inspirovali zřejmě někdejším bavičem Petrem Novotným, a který kdysi nafingoval svoji smrt ve vulkánu a nyní prahne po vybudování Armády zla, s kterou chce zničit svět. Mohlo být líp a mohlo být i hůř. Děj neděj se kvapně přelévá od jednoho k druhému, až téměř ústřední zápletka ustupuje do pozadí, animace postaviček je originální, ale na nesympatického ohavu Grua, jsem si přesto celý film nezvyknul, zajímavější byly vedlejší dějové linie, například ta, kdy se dozvídáme, jak to má Gru se ženami, a proč s nimi nerad chodí na rande. Dabing ušel, i když Lábus, Žilková a Jirák dabují zřídka, nebylo to na jejich výkonu patrné. Tempo má tenhle animák místy až bláznivě zběsilé, ale najdou se i klidnější pasáže. Hraný film je ale hraný film a animovaný film jsem si dal jen pro zpestření. Dobrá volba, koukatelný nadprůměr, ale odvařený z něj nejsem. A trochu nelogicky se film jmenuje "Já padouch", když hlavní postava, je tady prezentována, jako dobrák od kosti. Mé hodnocení: 60%

Nenadchlo mě to. Částečně autobiografický snímek, který měl oživit kariéru někdejší akční ikony, působí chvílemi absurdně a chvílemi jako by autenticky, ale já si nějak nemohl z těchto dvou variant pořád vybrat tu správnou. Výsledkem je podivně natočený film bez humoru, akce a s obsáhlým Van Dammovým monologem, který vede přímo do kamery a hodnotí tam celkem působivě svou zpackanou kariéru i osobní život. To bylo opravdu zajímavé, ale zbytek, ve kterém se stane náhodně obětí přepadení belgické pošty, vyzníval trapně a nepovedeně. Tento film pro mě není nijak extra milníkem ve Van Dammově kariéře. Podruhé vidět nikdy nemusím. 40%

Když se vám v devítiletém manželství Ivy Janžurové a Františka Němce, jež lze považovat za nekonfliktní, namane čtrnáct dnů bez dětí, je třeba nenápadně vyzkoušet morální manželský postoj a loajalitu. A roli náležitého svůdníka na dobu neurčitou zastane Jiří Bartoška. A zatěžkávací situace je na světě. Vesele i vážněji se divák pohybuje bytem manželů, bytem, kde se pořádá socialistický mejdan i ateliérem, který je bohémským hnízdem. Jiří Just má na svém kontě poměrně širokou a pozoruhodnou škálu scenáristických prací, k těm nejslavnějším se jednoznačně řadí divácky mimořádně oblíbená pohádka "S čerty nejsou žerty". A ačkoliv tenhle televizní počin se dá směle označit za méně provařený, jeho tvůrčí konverzační vzorec zabaví, i když diváka překvapí, jak je skoupý na přísun gagů. Komediálně mírně naladěný je jen Němec, Janžurová je nezvykle umírněná ve svém projevu a Bartoškovo "donchuánské" charisma plní účel. Dá se opodstatněně namítnout, že ve své podstatě filmu chybí typické lidové srandičky, prostě jen a pouze na bohapusté legraci to není založeno a neopírá se to o ni, je i přítomno koketování s psychologickými prvky, nicméně, ukázkový model manželství za socialismu, který je z dnešního pohledu úplně archaický, je (pří)nosný námět, co se dá analyzovat s dobrou hereckou sestavou bez větších problémů i dnes. 7/10

Když korporátní zaměstnanec Jakuba Prachaře zažije namísto povýšení degradaci v podobě přeložení do podřadného call centra, které je navíc separováno od zbytku firmy v nevábných suterénních prostorech, jedinou cestou, jak se dostat zpět na výsluní a nedopustit zánik call centra, je vyhrát prestižní firemní pohár. Jenže rok co rok si významnou trofej odváží tým Slováků, kteří mají neporazitelnou pověst. O to hůř, že degradovaný vedoucí má se svým týmem lemplů jen mizivou šanci na úspěch. Po vážnějším několikaminutovém úvodu dostane komedie obrátky a nebude se šetřit ani vulgarismy. Ty tvoří podstatnou část dění a až dorazíme na místo konání soutěže, tak se se svými alkoholickými opary přiřítí tým Brňáků. Čtvrtým účastníkem klání je tým lepých děvčat z Teplic. Už samotná soutěž je natolik příšerná, že ji nelze brát vážně, a každý se musí divit, že tohle představuje pro firmy nějakou relevanci. Nejdůležitější jsou pro tento film herci. Jejich výběr je trefný. Výrazně na sebe strhává pozornost Vojtěch Kotek, který je nositelem jména Michal David, z čehož pramení i nějaký ten vtip i následné snové setkání se skutečným zpěvákem. Pobaví i další, Anna Polívková, Robin Ferro nebo Roman Blumaier. Kdo rád vymodelované poprsí, soustředí se na Justýnu Zedníkovou. Závěrečný dojezd už začal vtipy tak nějak drmolit dokola a film začal ztrácet na své zábavnosti. Vtipnost se dostavila, herecká sestava byla urputně komediální a Zuzana Marianková si coby režisérka držela svůj neotřelý komediální styl. 7/10

Zdá se, že Annie Girardot si jako jedna z mála došlápla na rtuťovitého Louise de Funése. Výsledkem je jejich skvělá herecká přestřelka, kterou naprosto odsouvají děj jen do jakési podkresové kulisy. Nicméně tady ještě francouzská komedie vládla umným řemeslným zpracováním Clauda Zidiho, originální nápaditostí a v prvé řadě proslulými herci, které francouzskému filmu dnes citelně scházejí. 60%