Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Horor
  • Krátkometrážny

Recenzie (6 059)

plagát

Darlings (2015) 

Amatéři, pohov! Nemusíte nás zásobovat výplody, ze kterých jen pár fragmentů utkví v divácké palici. Daniela Alfonzová, to je ten geniální střípek, nad kterým bude divák stát. A neklesne. Tedy myšleno, že neklesne na mysli. Jenže, ač je přítomen v groteskní šarádě Petra Smazala vtipný rozměr, režisér je Mazal. Ve westernovém městečku se neodehrál úplně smysluplný příběh. Dva lupiči chtějí vykrást banku, jdou na to divně, prostitutka pomýšlí na světové uznání skrze vynálezy, je to ale spíše harampádí, úředník se také nechová smysluplně. Střih, dynamika, návaznost záběrů, s tím si režisér péro nelámal. Ovšem obrazově zůstal věrný šuntům. Škoda, že nebyl důslednější. Situační komika ústřední dvojky, kterou tvoří Viktor Dyk a J.K Sanchez, má osvěžující nádech a dobře si přihrávali, Alfonzová není zdaleka tak pitvořivá jako svého času v "óčkovské" parodii TyTrubko, westernové prostředí, hudební doprovod i režie evokuje propadák Westernstory. Moc pozitiv jsem fakt neobjevil. Až na ústřední hereckou trojici, to moc nešlapalo a globálně tomu moc nepomáhal až příliš rušivý amatérský kabátek. Nápad se zajímavým potenciálem pohřbila otřesná realizace. 20%

plagát

David Hasselhoff: True Survivor (2015) (hudobný videoklip) 

Zombie Hajzlhof , pardon, dinosaurus se vrací a jde na to přes hudební klip. Ten jako by se vyloupl z osmdesátých let. Nebýt zbytečného hype kolem ťamanského ejakulátu jménem Kunda Frndy, byl by neúspěch opět zaručen. U Hajzlhofa nic neobvyklého. Neobvyklá směs bizarních nápadů je určena ke smetení na lopatku. Do toho zpívající dvoumetrový a úplně netalentovaný maník. Už chyběla jen Vondráčková, se kterou kdysi taky nazpíval song. Když jsem klip viděl, byl jsem zděšen, jestli je to myšleno vážně. Nemá smysl popisovat bizarní náplň slabého klipu, který má úmyslně špatnou technickou kvalitu. Sám interpret zdůraznil hrůznost počinu i módním výstřelkem, který ani v těch osmdesátkách nebyl moc na denní nošení. Nesmyslná záležitost, kterou si nikdy nepustím k poslechu. Hajzlkopf mně ani tak nevadí, ale nic s ním není. On prostě neumí hrát, pohybovat se a je to antitalent se vším všudy. Hodnotím nízko a stejné hodnocení si vysloužila i slátanina Kung Fury. Pro mě je obojí úplně o ničem. 20%

plagát

Deep Dark (2015) 

Kardinálně levné a blbé dílko, nebo dokonalý odraz zchátralé duše (umělce) až v téměř surrealistickém ztvárnění, z něhož by si mnuli ruce Cronenberg s Lynchem? Určitě od každého něco, rozhodně je to film nevšední, v podstatě ale nedotažený. Osamělý Hermann Haig, žijící jen se svojí extrovertní máti, je v uměleckém světě outsiderem. O jeho specifický až svérazný druh umění, sám nevím, co vlastně vytvářel, jakési zdrátované nesmysly, neprojevuje nikdo zájem. Zdá se, že o potřebný talent ani nezavadil. Jeho sen vystavovat své umění v prestižní galerii je mu odepřen. Zlom nastane, až mu jeho umělecky založený strýc nabídne pronájem v jeho starém bytě. Apartmán je to nevábný, neútulný, plný plísně, jen má jednu zvláštnost - je zde otvor ve zdi, mluvící ženským sexy hlasem, který za trochu té lásky dá umělci takovou inspiraci, že se rázem stane slavným v celém širém okolí. Galerie se o jeho kousky rve, její majitelka provádí kvalitní felaci (to jsem si přimyslel), umělec ojíždí díru ve zdi (to jsem si nepřimyslel). Režisér Michael Medaglia nevěděl, jak s tím pořádně naložit, nicméně jistě dobře věděl, že je v bizarnostech kadet. Příliš šokující obsah, potažmo scény, film nemá.Nějaká ta nechutnost se určitě najde. Ke všemu, kdy se to začalo solidně (krvavě) rozjíždět, náhle přišel konec.Ten to celé dosral. Film má milosrdnou stopáž (80 minut), přece jen bylo záhodno ještě mnohem lépe jej dotáhnout ke zdárnému konci. Nejlepší na filmu jsou jakékoliv scény s otvorem, který je jakousi personifikací ženské bytosti, přičemž se film důsledně vyhýbá, aby tomuto stvoření byly přinášeny oběti. Většinou se podobná konfrontace neobejde bez toho, aniž by dotyčný nevraždil a nepáchal zlo, čímž entitu, démona, kreaturu přikrmuje. Tady stačilo jen projevovat citovou náklonnost a pomalu láskyplně tokat. Film určitě nemá takový hororový ráz, jak by jeden čekal. Je především značně bizarní, má nemalé psychologické zabarvení a surrealistický nádech. Nedotažený je třeba v tom, jak kreatura ovlivnila strýčkovu tvorbu, který v bytě dříve pobýval, a patrně o kreatuře věděl, a dnes je úspěšným umělcem. Není příliš patrné, kam jej posunula. A kam zmizelo tělo zabitého závistivého umělce, který tajemství díry odhalil. A co osud správcové pronajatého bytu? A co bylo vlastně cílem kreatury, kam až chtěla ve "vztahu" s Hermannem dojít? Sean McGrath měl přesně ty proporce správného zoufalce a odpudivého kreténka, takže do role zapadl. Film nastoluje hodně otázek, jen na málo z nich odpovídá. Režisér se s tím rval statečně, nakonec ale prohrál, i když už zkušenosti s podobně laděným filmem má. Jeho bizarně zvrácený film tentokrát do vyšší ligy bizarních děl nepostoupil. Podivnost, která zůstane u valné divácké většiny navždy nepochopena. 6/10

plagát

Demi Lovato: Confident (2015) (hudobný videoklip) 

Kurva, Rodriguezi, to je tvůrčí pokles! Zocelovat ses režijně chtěl, tolik jsi chtěl být pokrokový, nyní ti stačí přeblafnutí od Demi Lovato. Jako fajn, blafačka dobrá, ale co zásun?! Ten opět nebyl. Akční hrdinka, akční klip, pár známých béčkových hereckých tváří. Písničky si ani nevšimnete, jak je v té smršti ukryta zvukovodům. Klip přesto nemá žádné přednosti. Není vůbec vycizelovaný, je úplně rutině natočen. Rodriguez tohle ovládá na jistotu, ale protože je režijně stále více v kelu, už jen opakuje své režijní postupy, které kdysi byly svěží. Pel originálně osobitého tvůrce je pryč. Kdo si ale může říct, že točil s Rodriguezem, že. Demi Lovato už jim tedy byla odpaněna, má to za sebou, ani to nebolelo, něco málo zhubla, dá se na ni dívat, je ve formě. Režisér navařil standardní příběh, mnohokrát oplachovaný, v němž po zpěvačce jde bad-ass boss Jeff Fahey a vyšle za účelem její likvidace drsnou killer woman Michelle Rodriguez. Holky se nepozabíjejí, dohromady je svede stejný osud. Nic nového na tvůrčím poli. Zářez do pažby hudebního průmyslu. Obětí je režisérův tvůrčí potenciál. 50%

plagát

Demi Lovato: Cool for the Summer (2015) (hudobný videoklip) 

Když už se zdálo, že Demi je definitivně pryč z mých mrdavých snů, vytasila se ta kurvička s prdelí jako vůz, s dudy jak u Pobudy a s letní hitovkou. Zřejmě si uvědomila, že s tmavou chobotnicí na hlavě, nelze dělat sexy kariéru. Do prodloužených vlasů se nepustila, vizážisté z její kštice udělali relativně letní účes, ve kterém je zpěvačka svůdná. I textově je písnička dobře poskládaná. Dobře koresponduje s provokativností melodie, své odvedl i sexy klip. Krásná barevnost klipu zaujme hned na první dojem. Dobře se na klip dívá, celá scéna má v něm svůj řád, nic si nepřekáží. Nápad je jednoduchý, úsporný a perfektně podaný. Výhodou songu jsou jeho výrazné hitové ambice, které předchozí singl neměl. Tahle střední až rychlá poloha je pro zpěvačku dobře dělaná, v ní se jí daří, nemusím ji v pomalých cajdácích. Demi si stihla zasexovat s létem prostřednictvím singlu, ve kterém zdůrazňuje svoje přednosti. Horko vám z ní bude, i když ji třeba i nesnášíte. Konečně písnička, ve které nemusí být mladá interpretka za předčasně starou babču. Něco málo zhubla, zahodila pohřební hadry, šla do latexu a ošukala diváky i posluchače. Nemám její prvoplánové postupy za zlé. Vždyť jede na maximum. Rádia a hudební stanice se jejího singlu okamžitě ujmula. Hrozí tedy, že písnička bude útočit po celé léto ze všech hudebních koutů. 80%

plagát

Demolice (2015) 

Hezké, sice ne úplně zdárně dotažené do konce, nicméně jsem vděčný, že se mně nedostalo přeslazeného emočního výlevu, při němž je každou půlhodinu nutné měnit čípek z rekta. Ve zkratce by se o ději dalo napsat, že je to ten film, ve kterém Jake Gyllenhaal demoluje nábytek ve svém luxusním domě. No moment, v mých bulvách až takhle banálně film nevyzníval. Je to o tuze bohatém finančníkovi, jemuž umře tragicky žena, on autohavárii přežije. Moc netruchlí, rázem naváže přátelství s přívětivou ženou z oddělení služeb pro zákazníky, kam zaslal sérii svých dopisů, v nichž stížnost na nefunkční automat na cukrovinky v nemocnici, je tím nejmenším z celého obsahu nebývale otevřeného osobního doznání, a jejím pubertálním synem, koketujícím s myšlenkami na stejné pohlaví. A nadto si sem tam rozbije nějakou zeď, až to vyvrcholí demolicí interiéru jeho domu. Výsledkem je neotřele strukturovaný film, který nikterak do diváka prvoplánovými emocemi nebuší, což je na filmu hodně sympatické. Spíše vyčkává, co filmem předkládané s divákem provede. A film se dá užít ve dvojím diváckém přístupu - buď si vyberete psychologické aspekty příběhu, nebo se zaměříte na prosté životní radosti i strasti. Neplést si film s komedií, do toho má hodně daleko. Takový umně vykalibrovaný příběh si žádal vyzrálý herecký výkon, a ten dodal Jake Gyllenhaal. Ovšem i za jeho účasti se neodbouraly rušivé prvky, jeho tchán, Chris Cooper, scény, v nichž vystupoval, prostě nezaujaly. Ono vůbec to rodinné zázemí, pracovní prostředí i nadační aktivity jeho zesnulé ženy, to vše postrádalo glanc, narušovalo to náladu filmu, nejednou se dostavil zdlouhavý ráz. A teď to hlavní - celý film je smutný, depresi vyvolávající záležitost. A ještě závěr mohli udělat kvalitnější, najednou mně přišel uspěchaný, do předešlého konceptu vůbec nezapadl. Takže výtky mám, ovšem převažuje zajímavé pojetí. 7/10

plagát

Demonic (2015) 

James Wan vypustil démona. No jo, jenže pokolikáté už, že jo. Hororový příznivec zbystřil, když zjistil, že kvalitní tvůrce produkčně zaštítil celkem nadějný a hrůzyplný projekt. Akorát se v tom filmu skoro nic hrůzyplného neděje, film se pořád na něco celou dobu chystá a pořádně se nerozjede. Případ prokletého domu, v němž před léty (ve filmu zazní, že k rituálním vraždám došlo před 25 lety, posléze že před 20 lety, tak nevím, ale zabít scenáristy) došlo k masakru, opět zaměstnává současnou policii vedenou ostříleným detektivem (Frank Grillo) a pornoidní zkušenou psycholožkou (Maria Bello). Oběma připadlo vyšetřit krvavý masakr, a s tím spojená záhadná zmizení, jehož oběťmi je šestičlenná skupinka mladých lovců duchů, kteří do starého domu zavítali, aby zde zdokumentovali paranormální jevy a zabrnkali na nervy démonům sídlícím v jeho zdech. Prdlajs démoni! Ti ve filmu nehrají prim. Vše se točí kolem mladíka s vidinami, který jako jediný přežil krvavé běsnění. Divák bude svědkem jeho výslechu, který neprobíhá úplně standardní formou, ke všemu se policejní odborníci musí prohrabat tunou kamerových záznamů, které možná odhalí, co se skrývá za celou záhadou a kdo je viníkem a pachatelem celé nevysvětlitelné tragédie. I bez toho, aniž bych naznačoval výslednou pointu, nedá protřelejšímu divákovi práci odvodit si, jak se věci ve skutečnosti mají. Jenže běžná pointa tvůrcům nestačila a rozhodli se film šíleně nakombinovat a posléze překombinovat. Nebýt surového kombinování několika hororových (sub)žánrů v jednom filmu, jen těžko by film uvízl v paměti. Tvůrci do filmu narvali prvky found footage, duchařin, nechybí ani fantazijní prvky aj. Dost často film připomene, o čisté vykradení se tak úplně nejedná, i jiné hororové snímky (Identita, Evidence, Vrána aj.) Tato kombinace může být pro někoho až přebytečná a nežádoucí, pro jiného zajímavá a hororově pestrá. Rozhodně se ale film nijak nepřetrhl ve své hororové intenzitě. Není moc dlouhý, ale s démonem/démony v domě se dost šetří. Dávají si načas, co hůř, ukáží se jen na pár minut. Vyprávění mladíka o tom, co se v domě semlelo a který je krajně podezřelý, zabírá většinu filmu. Takže jsme chvíli v prokletém domě, hned zase zpátky u výslechu s psycholožkou. Do toho tam pobíhá detektiv se svým policejním sborem. Režisér Will Canon má cit pro budování napětí, jen neměl ideální scénář, takže ty nezajímavé scény převyšují ty zajímavé. Hodně filmu pomohl kameraman Michael Fimognari, který horory snímat umí. Jeho snímání tmavých prostor a tmavých koutů domu umí probudit v divákovi představivost a nepříjemné pocity z neznámého. Když se hororu upíše Frank Grillo a Maria Bello, očekával bych horor, ze kterého se mně srolují trenky a po filmu budu mít vlasy na Richarda Gera. Tak tedy nic z toho. Tedy pokud nepočítáme pyj v pohotovosti z Maruny Bellovic. Trochu se to táhlo, pointa až moc překombinovaná, herci, kamera fajn, scénář se nepředvedl, režisér sice režijně neděsil, tvůrčí záměr překvapit diváka se ale minul účinkem. Pokud nemáte v hororech nakoukáno, zřejmě vás to chození po domě asi fakt vystraší. Nějak ovšem ve filmu nenacházím nějaké extra nabušené scény, z nichž by měl divák (démonicky) strachem srát. 60%

plagát

Děti na tahu (2015) (relácia) odpad!

Děti na fetu. Pro koho vlastně tento reality pořad vznikl. Před kameru se nahnali rodiče a jejich děti, které najednou upřímně hovoří o všem, co se na veřejnosti nemusí ventilovat. Mně je zcela upřímně u prdele, jestli jsou výchovné metody v těch inkriminovaných rodinách nesprávné, anebo jakou náboženskou víru preferují. Akorát mně není jasné, co svojí prezentací před národem sledují. Vždyť koncept tohoto pořadu je úplně příšerný a veskrze nezajímavý. Vyřešil bych to asi takhle: pomateným rodičům - jehovistům, co své malé dceři motají hlavu nesmyslnou vírou, bych na rovinu řekl, že bůh Jehova je čurák, co mrdá díry do hloupých hlav těm, kteří podlehnou tomuto sektářskému smýšlení a bylo by hotovo. Martin Dejdar, jež pořad moderuje, absolvoval další ze svých "uměleckých" přehmatů a radil bych mu, aby z této nesmyslnosti hodně rychle vycouval, i když už to kvůli smluvním závazkům jistě není možné. Tahle nesmyslná doba, a spolu s ní i tvůrci takových reality výmrdů, přináší i nesmyslnost do médií a tlačí na emoce diváků, kteří rádi podlehnou, protože už je to tak nastaveno, aby se ani nestačili bránit. Je na pováženou, že i nedělní podvečer veřejnoprávní kanál dokáže otrávit "show", jež degraduje rodiny a jejich příslušníky na zoufalé loutky, které jsou ochotné, v rámci finanční odměny, přiznat, že šukají se svými domácími mazlíčky a děti posílají na převýchovu do satanské církve. Chápu, že taková show se tvoří snadno, zvláště když režisér Špaček z pozice buzeranta vlastní děti nemá, ale trochu soudnosti by jemu a tvůrčímu štábu neškodilo. Dívat se na to, chce dávku sebezapření, anebo si televizi nepustit, když se vysílá tahle manipulativní mrdka s Dejdarem, který se ztrapnil, jak už dlouho ne, i když si to už ani neuvědomuje, protože je to u něj po všech těch jeho sračkoidních show, u kterých se baví jen on sám, normální. Něčím svoje dluhy lepit musí. Píča černá kudrnatá. 0%

plagát

Divoká dvojka (2015) 

Prsatá a prcatá v akci. To se takhle v tomhle filmu sešly dvě herečky, které sice od sebe dělí herecká kategorie, do níž jsou řazeny, ale spojuje je (ženský) humor a zájem vyprodukovat si společnou komedii na míru. Reese Whiterspoon si od náročných rolí odskočila k akční oddechovce, kdy má být podle scénáře maximálně vtipná, ale je spíše vtipně přehrávající. Sofía Vergara má být hlavně sexy a občas i vtipně hláškující. To první jí vychází celý film, k tomu druhému není tolik herecky vybavená, ale snaha byla. Důležité je, že jim to spolu šlapalo. O filmu se nedá prohlásit, že by měl v akční scénách navrch. Akční složka je slabá, režisérka Anne Fletcher s ní prakticky nemá zkušenosti, ale pokud jde o gagy, v tomhle už film nabízí leccos. Gagy jsou svěží a originální. Dvě ženské se neustále špičkují, Sofía si utahuje z malého vzrůstu Reese, Reese se nepřenese přes Sofíinu nižší mentální kapacitu. Tenhle typ gagů tvoří náboj, jakousi osu filmu. Menší zastoupení má akční složka, kdy je k vidění nějaká ta přestřelka, případně honička, ale akční rámec je sotva průměrně natočen. Na mě tahle ženská dvojka působila živelně, dokonce nevadilo, že akce nehrála prim, ale pozor, úplně se neobcházela, to zase ne. Ječení, vřeštění a řešení situací, které spíše náleží mužům, se zde vedlo sympatickým způsobem. Příběh neměl výjimečné parametry. Reese je mimořádně svědomitá a upjatá policejní strážnice, která má k soudu doprovodit federální svědkyni, která má svědčit proti mocnému drogovému králi. Po příjezdu do její rezidence se vše podělá, když najatí zabijáci z řad policistů zlikvidují jejího manžela. Reese a Sofía jsou nucené vydat se před zabijáky na útěk, přičemž se v policejních protokolech stanou hledanými uprchlíky. Film není úplně předvídatelný, dojde i na nějaký ten zvrat, finální zúčtování mělo už méně nápaditý, dalo by se prohlásit, že celkem standardní vzorec. Ženská dvojka byla v globálu zábavná i originální. Mužská část diváků bude stejně většinu času zírat do výstřihu krásky Sofía Vergara, která zdatně popírá svůj věk. Reese Whiterspoon sice tak lepá jako její méně slavná kolegyně není, ale coby její protipól funguje zdatně asexuálně. Dohromady vytvořily (žensky) vtipné duo. Pokud se vám líbil film "Drsňačky" se Sandrou Bullock, tenhle jede na spřízněné vlně. 70%

plagát

Dovolená v Protektorátu (2015) (relácia) odpad!

Zavřete mě sem taky a je to. Tolik bych si přál poznat lásku mužů. Hlavně válečný zločinec v zadku, to muselo být něco. Himmler, Goring a já nevím, jaký ještě zrůdičky by usilovaly o můj zadek. A bude to všechno kašírované, takže v prdeli nebudu mít masovou rolku, ale plastikového HimmlerKena. A pak by mě ztrestali. Jůůůů, já chci být ztrestaný od vůdce. To byl vždycky můj sen mít se po pěti. Ale jak jsem tak koukal na tuhle nebevzdušnou píčovinu, tak rodince, která do toho "pekla" šla, nic nehrozilo. Kdo to zase vymyslel tuhle zmrdlou a nefunkční hovadinu. Sobotní večer má být optimisticky laděný, ale divák dostal rádoby depkoidní show, která vyústila v trapnost, která tady dlouho nebyla. Jsem se úspěšně nudil. Nulové tempo, beze smyslu, bez napětí. Jsem myslel, že tam naběhnou nějací náckové a dají těm soutěžícím záhul. Jestli k tomu došlo, to už se nedozvím. Po půl hodině nic nedění, žvanění a hovnopičování jsem to vypnul. Tohle že někoho může bavit.?! Znělo to zajímavě, když jsem před vysíláním něco málo o tom zaslechl, námět byl originální, ale výsledek je táhlá nuda, u které si divák zdřímne. Těšil jsem se na stres, pocit nebezpečí, ale nic takového se mně nedostalo. Pevně doufám, že až tenhle reality kec zase bude pokračovat, tak už beze mě. Pokud ano, budu mít pocit, že se na programovém vedení ČT asi zbláznili. A o vymrdání válečnými zločinci už nechci ani slyšet. 0%