Tayen

Pokud jdete do kina na film, který nedává na řeči, je Neuvěřitelný Hulk ten pravý. Akce tu stíhá nejvýš pár minut klidu. Žádná klišé, žádné zbytečné citové výlevy, žádné rozebírání postav, prostě to tady tříská a lítá všechno kolem. Je to fajn, když si chcete nechat vymlátit myšlenky z hlavy, ale kdyby se měly všechny komiksové adaptace točit takhle, bylo by to k nevydržení.

Tak s tím českým překladem se někdo zatraceně sekl. Ať se dívám na originální název, nebo na myšlenku filmu, ani jedno mi k "Nevěřte mužům nesedí." A nesedí mi ani film. Jo super: pár suchých hlášek, přisprostlý Duchovny, chlápek, co se snaží vyhnout manželství "neotřelým způsobem", vdavekchtivá snoubenka a manželka, co má nějaký problém se sexem. Film mě dlouhou dobu přesvědčoval, že se budu bavit, a na 50% se mu to dařilo, ale konec všechno zazdil a já musela přehodnotit i zbytek filmu. Na konci sakrastického filmu svatba? A co to usmíření jako z červené knihovny před celým divadelním hledištěm? Buď si ten film dělá srandu, nebo je hodně špatný. Spíš bych dala na to druhé.

Černá vdova, které fandím. Zabili jí manžela, když spolu odcházeli od oltáře. Pachatelé byli akorát pitomci, co se občas scházeli a jednou si hráli, hráli, až dohráli. Hraní si na život jim zatrhla právě ona fešná vdova. Vtrhne jim do života, omotá si je kolem prstu a vyžaduje spravedlnost bez ohledu na to, jak osamělí, nešťastní, šťastní, za rodinu zodpovědní, zábavní, pohlední nebo provinilí pachatelé jsou. Černá nevěsta vraždí, a to vždy s chladným srdcem a bez výčitek. Jde a jde a nezastaví ji ani vidina vězení. Skvělý film, kde s postupujícími minutami už víte, jak to celé skončí. Sice na mě chování hrdinky působilo někdy až příliš chladně, jako by byla stroj, žádné zaváhání, žádné slitování, což se potom přeneslo na celou atmosféru filmu. Bylo to nějak úplně bez emocí a občas přitažené za vlasy, hlavně ta samozřejmost, s jakou černá vdova vplouvala jako femme fatale do životů mužských vrahů. K čemu ale já mám výtky, to zřejmě bylo režisérovým záměrem.

Kdybych hodnotila napětí, atmosféru a poutavost, dala bych okamžitě 5 hvězd, ale na konci si uvědomíte, že žádný konec není, protože nikdy nebyla ani zápletka a připadáte si jako idiot. Tvůrce chtěl něco říci, ale já nevím co.

Je to Emmerich, tvůrce filmů, kde padají mrakodrapy a hoří íkontinenty, kde mimozemšťané chtějí vymýtit svět nebo na nás padá obří asteroid. Tentokrát se ale náš apokalyptický svět nemusí vyrovnávat s žádnou lidstvo ničící katastrofou. Tentokrát se musíme vyrovnat se lží, o které se nás Emmerich snaží přesvědčit. Ta lež se týká Shakespeara a jeho her, které prý jeho nejsou. Až překvapující je výsledek, ke kterému se Emmerich dopracoval. Místo monumentálních scén na planetu, město, kosmickou loď, tady vidíme jeviště a zbraněmi zde nejsou lasery, ani tornáda, ale slova. Co dialog, to perla. A herci skutečně hrají. Výborné historické drama, o jehož pravdivosti, ať si každý myslí, co chce.

Další pokračovaní hororu o teenagerech pronásledovaných smrtí v sobě nese tolik originality jako běžný pracovní den. Smrtelné nehody jsou jen zase propracovanější a "neočekávaně" krvavější, navíc nejsou zas až tak překvapivé - skoro na vteřinu přesně jsem dokázala vypočítat, kdo kdy zemře. Konec také nepřekvapil, žádné velké odhalení, či ošálení smrti se nekonalo. V zádech mě mrazilo stejně intenzivně, jakoby se o mě opřel větřík v parném dni. Přesto dávám 3* za vcelku příjemné dvouhodinové rozptýlení v horkém létě.

Tak mám trochu pocit, že se nám nezvratný osud zacyklil. Hlavní hrdina nemá jen jednu předtuchu, ale má vidění před každou smrtí jednotlivce, ačkoliv ho vždy pochopí až je po všem. Zato zabrání ne jedné obrovské nehodě, jak to známe z předešlých dílů, ale hned dvěma (závody a kino). Toto je výčet všeho nového, co nám nejnovější pokračování může nabídnout (pokud nepočítáte 3D projekci). Jinak se pořád předhazuje jedna chutnější "nehoda" za druhou a na konci všichni chcí...pardon zemřou. Léty ověřený a provařený horor.

Divím se, že jsem film dokoukala a přitom se neudusila. Frustrace a deprese jsou jako dvě velké bubliny, co vám tlačí na průdušky a každou chvíli musí prasknout. Velmi reálný příběh o lidech, kteří se kvůli jedné chybě noří do čím dál větších problémů, z čehož jím pomůže snad jen sebevražda. Nebudu tady rozebírat skvělé herecké výkony, bylo by to jako nosit dříví do lesa. Prostě "ten lepší" film s nijak složitou přesto působivou hudbou a s pro mne až příliš temnou atmosférou. Zakázaný pro ty, kdož mají problémy s penězi.

Tak tohle je klasika. Kněz Powell je jedním z nejděsivějších zlosynů jaké jsem kdy poznala. Vždy mi naskočí husí kůže, když si vzpomenu na děti spící na seníku, kterak zaslechnou blížící se zpěv ďábelského kněze, aby se o chvíli později zjevila jeho silueta proti vycházejícímu slunci. Je to napůl pohádka o Jeníčkovi a Mařence, napůl thriller o fanatismu a umění omluvit jakýkoliv svůj zločin "Mám s bohem vlastní dohodu." Díkybohu, že se tuhle klasiku někdo nepokouší natočit znovu, myslím, že by vyzněla jako naivní báchorka. Film je perlou své doby, ke které se stojí za to vrátit.

I s pár ojetými auty se dá natočit dobrý dobrý DOBRÝ film. Břitkost, vulgarita, lidskost, sychravé noční ulice i zasněžené chodníky. Slepá dívka, ukecaný černoch, upjatý kněz, šeroslepá manažerka a banda ožralů mávají a shánějí taxíky. Není náhoda, že společně se svými taxikáři potom vytváří nesourodou dvojku, která je zdrojem chytrých, přisprostlých, dojemných, a vlastně hrozně lidských a chytlavých dialogů. Film měl přes dvě hodiny a mně by nevadilo, kdyby byl dvakrát delší.