Tayen

Rodinné návštěvy nejsou pro každého. A to jak film, tak i ty návštěvy. Hlavní hrdinka přijíždí z Mexika na měsíční návštěvu k rodině, a zjišťuje, že je od nich oddělená jak vzdáleností zeměpisnou tak i duševní. Příbuzní pokládají klasické otázky ohledně práce, vztahů, apod., ale jen aby souhlasně pokývali hlavou, nebo - a to spíše - nesouhlasně zabručeli. Matka Lili tahá po příbuzenstvu, aby se snad pomstila a vybila si na dceru svůj skrytý hněv, který sice nepropukne naplno, ale je cítit z každého rozhovoru a gesta a je zapřičiněn faktem, že dítko neplní rodičovský scénář, tak jak tomu občas bývá. Rodina se nesnaží Lili poznat a ona cítí, že do ní nebude nikdy zapadat tolik, jako když byla malá holka - viz. metafora s oblečením - pokud se pokusíme znovu obléct dětské šaty, stane se z nás nehybná karikatura. Film nemá kladného ani záporného hrdinu, jen izolaci vyvěrající z toho, že nikdo není takový, jak si ho rodina přeje a poznání, že domov není cosi neměnného, ale že si ho vytváříme sami v sobě, tak jako se vyvíjíme. Snímek Rodinné návštěvy je intimní zpověď jedné strany - Lili -, tak jak situace prožívá ona. Nesnaží se předstírat objektivitu, a tak je možná divákovi o to blíž.

Podobný film jsem nikdy neviděla a doteď nevím, co si mám myslet. Avšak na mě silně zapůsobil, tak jako dlouho žádný jiný.

Pro mě velké překvapení. Sci-fi je můj oblíbený žánr a dlouho mi chyběl film, který by se dal označit jako komorní sci-fi, aniž by to byla táhlá psychologická filozofická symfonie. Gravitace je svižná, napínavá a klaustrofóbní. Bude vám posílat jednu ránu za druhou, akci za akcí, a vy se budete modlit, ať se hrdinka na chvíli vyspí a vy si tak taky odpočinete. Sandra Bullock předvádí solidní výkon, takový jaký je potřeba, nic víc nic míň. Clooney je ve svém cameu nepřekvapivě charismatický a šarmantní, až to hraničí se sázkou na jistotu. Pokud si překvapím typickou Clooenyho roli tak je to suše hláškující, rozvážný a odvážný Matt Kowalsky s chladnou hlavou. Přestože je Gravitace povedená po všech stránkách a možná teď prosekala cestičku dalším podobným snímkům, přesto film postrádá cosi navíc, jako kdyby si od začátku stanovil limity, na které má a kterých chce dosáhnout a bál se pouštět do dalších nejistých koutů. Ale možná je to dobře.

Zajímavé, i když ne tak originální, téma invaze mimozemšťanů pomyslně pokračuje tam, kde skončil film z r. 1956 Invaze lupičů těl. V Hostiteli mimozemšťané naši planetu dobyli a zůstala jen hrstka "neobsazených pozemšťanů". Máme tady zajímavá témata: hlídači, schizofrenie způsobená myslí hostitele a parazita, "mírumilovná" filozofie mimozemské rasy, jejich politika, povaha. Všechno ale zůstalo nevyužito, protože celý příběh musí být degradován jen na povídání o milostném trojúhelníku. Saoirse Ronan je výborná herečka, ale její hraní je tady tristně omezeno hlavně na milostnou linku. Hraje dvě osoby v jednom těle - pozemšťanku Melanii a tisíce let starou bytost, kterou si později vůdce rebelské skupiny domestikuje tím, že jí dá jméno Vanda, protože co je lidské, je lepší a opravdovější. Tato starodávná osoba se vzdává své nezemskosti a stává se další dívkou, která se zamiluje do jednoho z rebelů, zatímco její hostitel Melanie miluje jiného rebela - a máme tady milostný pletenec. Dialogy v hlavě mezi Melanii a Vandou byly vyloženě otravné, a Melanie působila naprosto nesympaticky. Ve filmu vidíme jen šablonovité postavy - životem ostřílený, drsný, ale spravedlivý vůdce; moudrá stará žena, zlá Hlídačka, zrádce, hodná odvážná dívka, nenávistný impulsivní mladík, přemýšlivý mladík...jediná zajímavá Poutnice je brzy také degradována na další hodnou odvážnou dívku. Ráda bych film viděla natočený jako třídilnou minisérii v režii Neilla Blomkampa. Tohhle je jen další sci-fi zabité romantikou a líbivosti za každou cenu.

Pro mě lepší zábava než první díl. Už to nejsou jen hrátky pro děcka, tady se postavám zračí ve tváři frustrace z přetvářky a pokrytectví, kterých se musí účastnit. Napětí mezi politickými špičkami a zoufalou rebélií je krásně hmatatelné. Herci hrají, na kulisách je znát větší rozpočet a řád světa Panemu dává větší smysl. Jistě, pořád je to i přehlídka hezkých mladých lidí, šatů a rozpolcených milostných emocí (kterých je méně, než by se dalo čekat), ale to mladé slečny zajímá, stejně jako mladé kluky zajímají transformeři a náklaďáky létající vzduchem...a dá se o něčem z toho jednoduše říct, že je to hloupé? A režisér, který se rozhodne přivést knihu s podobnými prvky na plátno, to musí respektovat a vytřískat z toho, to nejlepší, tak aby to nepůsobilo směšně. Nicméně šaty, přepych a manýry Kapitolu jsou kontrastem k zuboženému stavu jak hladových obyvatel ostatních krajů, tak rozpoložení ztrémovaných a znechucených hrdinů. Nejslabší částí zůstává bitva v aréně, která působí dost vlažně a uměle, zvláště ve spojení s tím, jak se o tom polovinu filmy mluví a splátci jsou z toho na smrt vyděšení. Polovinu stopáže se buduje očekávání, které při vstupu do arény splaskne jako bublina, nevím, na kolik na tom má podíl knižní předloha a nakolik motiv mít film přístupný pro všechny ročníky. Závěrem - druhé Hunger games byly zábavné a po psychologické a atmosférické stránce o dost drsnější a přesvědčivější než první díl. Část v aréně byla sice horší, ale pořád koukatelná.

Do této doby jsem Mrňousky neznala, na rozdíl od mé babičky, která hned věděla o čem mluvím. Trochu jsem se bála, že celý film bude dabovaný Jirkou Lábusem, ale díkybohu pronesl jen dvě tři věty na začátku a pak to všechno stálo na zvucích vykuleného hmyzu. Animace nápaditá, žádné přeslazené nestvůry pro malé děti. Jednoduchou zápletku vyvážilo obrovské množství nápadů - scéna s pavoukem mi připomínala animáky Tima Burtona z dob, kdy se ještě nevykrádal. Jen bych neřekla, že to je film pro malé děti, chybí tam klasické propriety a animace taky nebyla taková, aby to zaujalo děti. Navíc myslím, že kratší stopáž by se vyplatila více. Přesto je to pro mě velké překvapení.

Tak, co nám to tady Woody servíruje? Koktejl antidepresiv a alkoholu, jak se píše v anotaci, který popíjí zhýčkaná Cate Blanchett, aby přetrpěla svou náhlou finanční i citovou chudobu a taky svoji póvl sestru naprosto postrádající ambice. Jasmine se snaží přežít ve světě chudoby, vlezlých lidí a "podřadné" práce. Kámoši Neuróza a Deprese ji jsou vždy po ruce. Z filmu a hlavní hrdinky čiší zoufalství a touha po stéble, kterého by se chytila. I já ji fandila, aby se dostala z toho bahna, ve kterém se rochní, a do kterého se s každým pohybem bohužel propadá hlouběji. Jasmíniny slzy se sice tváří jako komedie, ale ve skutečnosti to je tragédie jedné ženy, které nezbývá nic jiného než blázinec nebo sebevražda. Skvělá Cate. Toho Oscara si zasloužila. Bohužel z filmu jsem měla pocit nedokončenosti. Sledujeme flashbacky do minulého Jasmínina života, které ostře kontrastují s její novou situací. Ale děj nikam nesměřuje a hlavní hrdinka se stále nehýbá s místa. Dá se říct, že jak film začal, tak skončil.

Klasická rodinná podívaná s roztomilými dětmi a pěknou animací. Pro děti fajn. A mně potěšili Mimoni, kteří jsou skvělí, takoví neškodní Critters.

Ale jo, vůbec to nebylo špatné. A i když má film přes dvě hodiny, přišlo mi toho spousta nevyřčeného, že se neprojevila ta pravá Jobsova povaha, kterou dokáže popsat i 64 stránková kniha zjednodušené anglické četby. Kutcher byl fajn, problém jsem měla se střihem a scénářem - spousta mezer, sem tam jsem se ztrácela. Přesto se mi to líbilo stejně jako Fincherův Social network, který byl vypiplanější, přesto nijak dokonalý. Překvapilo mně jak je Kutcher ve filmu mladému Jobsovi podobný.

Film budoval hodně slušné napětí a velitel pirátské sebranky Musa byla nejlepší postava celého filmu a jen díky němu pro mě film fungoval. Tom Hanks odehrál svůj standardní výkon, a až závěrečná scéna s ním by zasloužila zlatou sošku. Příběh působil dost realisticky a věřím tomu, že tak nějak se to mohlo odehrát a jsem vděčná za to, že postava kapitána Phillipse zůstala civilní a nestala se odvážným hrdinou, ačkoliv jsem měla problém vidět obyčejného kapitána přes velkou osobnost Toma Hankse. Ale na mě byl film až příliš dlouhý a první polovina pro mě byla mnohem lepší než druhá ve stíněném prostoru, co mě dost překvapuje.